Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tz 217/2000

217/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. prosince 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Stanislava Rizmana a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Karla Hasche stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ČR ve prospěch obviněného T. L., proti výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 1998, sp. zn. , jímž byl obviněnému uložen trest zákazu pobytu a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 1998, sp. zn. , byl výrokem, jímž byl obviněnému T. L. uložen trest zákazu pobytu na území hl. města Prahy, porušen zákon v ustanovení § 57a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného.

Citovaný výrok rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 2. 9. 1998, se zrušuje. Zrušují se rovněž všechna další rozhodnutí obsahově na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 57a odst. 1 tr. zák. se obviněnému T. L. ukládá trest zákazu pobytu na území hl. města Prahy na dobu 5 let.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným rozsudkem Městského soudu v Praze byl T. L. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. z části ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zák. dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu, z části ve spolupachatelství podle § 9 odst, 2 tr. zák., v obou případech z části v jednočinném souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., dále trestnými činy neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák., podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák.

Za tyto trestné činy byl podle § 247 odst. 3 s použitím § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, přičemž soud současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 26. 5. 1997, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 57a odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu pobytu na území hl. města Prahy na dobu 6 let a podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zák. mu bylo uloženo ochranné léčení protitoxikomanické ambulantní formou.

Naproti tomu byl obviněný zproštěn obžaloby pro trestný čin padělání a pozměňování veřejné y podle tr. zák.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které svým výslovným prohlášením učiněným na veřejném zasedání dne 10. 4. 2000 před senátem Vrchního soudu v Praze vzal zpět. Zpětvzetí odvolání bylo vzato předsedou senátu na vědomí.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona konstatoval, že podle jeho názoru jsou skutková zjištění učiněná nalézacím soudem správná a jednání obviněného bylo rovněž právně kvalifikováno v souladu s trestním zákonem. Rovněž uložený trest odnětí svobody považuje za adekvátní a i výrok o způsobu výkonu tohoto trestu má za zákonný, stejně tak jako výrok o uloženém ochranném opatření. Namítá pouze uložení trestu zákazu pobytu na území hl. města Prahy, a to konkrétně výměru tohoto trestu. Poukázal na znění ustanovení § 57a odst. 1 tr. zák., podle něhož je horní hranice trestu zákazu pobytu 5 let. Konstatuje sice, že bylo na místě obviněnému uložit trest zákazu pobytu vzhledem k tomu, že to s ohledem na jeho dosavadní způsob života a místo páchání trestné činnosti (vždy hl. město Praha) vyžaduje ochrana veřejného pořádku a majetku a obviněný neměl v době rozhodování trvalý pobyt v Praze. Soud však při svém rozhodování nerespektoval horní hranici trestní sazby a tím porušil zákon v ustanovení § 57a odst. 1 v neprospěch obviněného. Trest uložený nad horní hranicí trestní sazby je vždy ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a tím jsou splněna kritéria § 266 odst. 2 tr. ř. pro podání stížnosti pro porušení zákona pouze proti výroku o trestu.

Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výrokem rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 1998, sp. zn. , jímž byl obviněnému T. L. uložen podle § 57a odst. 1 tr. zák. trest zákazu pobytu na území hl. města Prahy na dobu 6 let byl porušen zákon v ustanovení § 57a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného. Dále, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. citovaný výrok rozsudku Městského soudu v Praze zrušil, jakož i všechna další na něj navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále, aby postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř., tj. aby ve věci rozhodl sám.

Nejvyšší soud na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo a dospěl k závěru, že zákon porušen byl v tom směru a z těch důvodů, jak uvádí stížnost pro porušení zákona.

Především v řízení, které předcházelo napadenému rozsudku byla dostatečně respektována práva obviněného na obhajobu. Ve shodě se stížností pro porušení zákona Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění učiněná nalézacím soudem jsou správná a správná je i právní kvalifikace jednání obviněného. I výrok o trestu je správný s výjimkou výroku o trestu zákazu pobytu.

K flagrantnímu porušení zákona v neprospěch obviněného však došlo při ukládání zákazu pobytu. Podmínky pro uložení takového trestu obviněnému byly nepochybně splněny vzhledem k rozsahu jeho trestné činnosti, vzhledem k charakteru této trestné činnosti a vzhledem k místu jejího páchání, že trestné činnosti se dopouštěl převážně na území hl. města Prahy. Kromě toho obviněný stál v minulosti celkem pětkrát před soudem, a to zejména pro majetkovou trestnou činnost, často páchanou opět na území hl. města Prahy. V době rozhodování neměl obviněný trvalý pobyt v Praze. Je tedy zřejmé, že obviněný se dopustil úmyslné trestné činnosti a vzhledem k jeho dosavadnímu způsobu života a vzhledem k místu spáchání trestné činnosti, ochrana veřejného pořádku a majetku vyžadovala uložení důrazného trestu zákazu pobytu. Při ukládání tohoto trestu však soud nerespektoval horní hranici zákonné trestní sazby, která činí 5 let, když uložil trest ve vyšší výměře a tím nepochybně porušil zákon v ustanovení § 57a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného. Proto Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona ve výroku napadeného rozsudku, jímž byl trest zákazu pobytu uložen a výrok o trestu zákazu pobytu v citovaném rozsudku zrušil. Protože jsou splněny podmínky § 271 odst. 1 tr. ř., tedy je možno učinit rozhodnutí ve věci na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn, rozhodl o uložení trestu zákazu pobytu obviněnému Nejvyšší soud sám. Uložil mu podle § 57a odst. 1 tr. zák. trest zákazu pobytu na území hl. města Prahy na dobu 5 let. Při stanovení výměry tohoto trestu vycházel zejména z osoby obviněného, charakteru a rozsahu jeho trestné činnosti a z potřeby důrazné ochrany veřejného pořádku a majetku občanů.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 15. prosince 2000

Předseda senátu:

JUDr. Stanislav Rizman