Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tvo 143/2000

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Citovaným usnesením prodloužil Vrchní soud v Praze podle § 71 odst. 3 tr. ř. lhůtu trvání vazby obžalovaného J. Č. do 31. 3. 2001.

Proti tomuto usnesení podal obžalovaný J. Č. v zákonné lhůtě stížnost, která obsahuje výčet porušení procesních ustanovení, k nimž podle názoru stěžovatele v průběhu trestního řízení, jež je proti němu vedeno, došlo. Výtky však směřují zejména proti postupu státního zástupce ve fázi trestního řízení před podáním obžaloby. Z obsahu stížnosti, zejména v kontextu s přiloženým prohlášením nadepsaným "Nahrazení vazby slibem" lze dovodit, že se obžalovaný zřejmě domáhá zrušení napadeného usnesení a propuštění z vazby na svobodu.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i tu část řízení, která jeho vydání předcházela, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.

Obžalovaný J. Č. byl vzat do vazby usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 9. 1998, sp. zn. , z důvodů uvedených v ustanovení , b), c) tr. ř. (v tehdy platném znění), v současnosti je nadále spatřován důvod vazby podle tr. ř. (ve znění Sb). Vazba počala dnem 2. 9. 1998. Naposledy bylo trvání vazby prodlouženo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 7. 2000, sp. zn. , ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 8. 2000, sp. zn. , a to do 1. 12. 2000.

Na obžalovaného a další spolupachatele byla Městskému soudu v Praze podána obžaloba pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 3 tr. zák., trestný čin krádeže dílem dokonaný a dílem nedokonaný podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 4 tr. zák., § 8 odst. 1 tr. zák. a § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 4 tr. zák., trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1, odst. 2, písm. b) tr. zák. V současné době se věc nachází ve stadiu, kdy soud I. stupně rozhodl rozsudkem dne 7. 11. 2000, sp. zn. , jímž obžalovaného J. Č. uznal vinným v rozsahu podané obžaloby s úpravou právní kvalifikace trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zák. V sazbě § 234 odst. 2 tr. zák. byl obžalovanému uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání sedmi roků. Pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obžalovaný podal proti tomuto rozsudku odvolání, které bude předloženo Vrchnímu soudu v Praze.

Nejvyšší soud České republiky především zjistil, že návrh na prodloužení lhůty trvání vazby byl podle § 71 odst. 5 tr. ř. podán osobou, jež je k tomu dle zákona oprávněna, nadto ve lhůtě, která konvenuje ustanovení § 71 odst. 6 tr. ř.

Vrchnímu soudu v Praze nelze vytknout pochybení, pokud rozhodl tak, že lhůtu k trvání vazby obžalovaného prodloužil do 31. 3. 2001, neboť pro tento postup měl splněny zákonné podmínky § 71 odst. 3 tr. ř.

Především je třeba konstatovat, že úvaha o přetrvávajícím důvodu vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. má oporu v obsahu spisu. Obžalovaný není občanem České republiky, přičemž v případě jeho propuštění z vazby na svobodu by mu v žádném případě nemohlo být zabraňováno v tom, aby území České republiky opustil. Trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, který byl obžalovanému, byť nepravomocně uložen, je vysokým trestem, a tato reálná hrozba posiluje důvodnost obavy, že by se na svobodě trestnímu stíhání vyhýbal a před hrozícím trestem se skrýval.

Při přezkoumání postupu soudu I. stupně od doby, kdy došlo k prodloužení vazby shora citovaným usnesením Vrchního soudu v Praze do 1. 12. 2000, nezjistil Nejvyšší soud České republiky nic, co by nasvědčovalo úvaze o možných zaviněných průtazích v řízení, liknavém a nesoustředěném postupu soudu. Naopak věc byla souvisle vyřizována a nelze klást soudu I. stupně k tíži jistou časovou prodlevu, k níž v souvislosti s vyhotovováním písemného rozsudku v této obtížné trestní věci nezbytně muselo dojít. Je třeba poznamenat, že jde o věc, jež se svou obtížností poněkud vymyká obvyklému rozsahu a stupni obdobných případů, které jsou projednávány krajskými soudy jako soudy I. stupně.

S napadeným rozhodnutím je nutno se ztotožnit i pokud jde o další podmínku, která předpokládá, že propuštěním obžalovaného na svobodu bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení ve smyslu ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř. Jak již bylo uvedeno, u obžalovaného J. Č. shledal jak Městský soud v Praze tak Vrchní soud v Praze nadále důvod vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Vzhledem k okolnostem nyní projednávané trestné činnosti, zejména způsobu, jakým měla být spáchána, jakož i následku, který tím měl vzniknout, je zřejmé, že další trvání vazby obžalovaného je nezbytné též k dosažení účelu trestního řízení podle § 1 odst. 1 tr. ř., protože to vyžaduje zájem na náležitém zjištění trestného činu, na potrestání jeho pachatele a na předcházení trestné činnosti. Dosažení tohoto účelu by nebylo možné bez přítomnosti obžalovaného, kterému byl uložen citelný trest, a ačkoli rozsudek není dosud pravomocný, obžalovanému již reálně hrozí.

Napadenému rozhodnutí nelze nic vytknout ani pokud jde o dobu, na kterou Vrchní soud v Praze vazbu obžalovaného J. Č. prodloužil. Bylo zohledněno, že charakter a rozsah této trestní věci vyžadují, aby soud II. stupně, který bude o odvolání obžalovaného rozhodovat, měl dostatečný časový prostor k nastudování obsáhlého spisu a rozhodnutí ve věci samé. Doba do 31. 3. 2001 je uvedeným požadavkům zcela přiměřená. Ani v tomto směru tedy Nejvyšší soud České republiky nespatřuje žádné pochybení, když vazba byla prodloužena jen na nezbytně nutnou dobu.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti neshledal Nejvyšší soud České republiky stížnost obžalovaného J. Č. důvodnou a podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. ji zamítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 14. prosince 2000

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše Novotná