Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2580/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění :

Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 17. 6. 1999 č. j. -62 žalovaným uložil, aby zaplatili žalobci částku 14 199, 20 Kč s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v tomto rozsahu povinnost druhého žalovaného, zamítl žalobu v části, ve které se žalobce na žalovaných domáhal, aby mu zaplatili částku 434 537, 80 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně dále usnesením ze dne 6. října 1999 č. j. vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku z odvolání ve výši 17 824 Kč s tím, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude jej soud vymáhat. Usnesením ze dne 19. ledna 2000 č. j. -95 pak soud prvního stupně zamítl návrh žalobce na vydání doplňujícího rozsudku. Vydání doplňujícího rozsudku k rozsudku ze dne 17. 6. 1999 č. j. -62 žalobce navrhl podáním ze dne 10. 11. 1999, přičemž uvedl, že v žalobě kromě nároku na slevu z kupní ceny odpovídající nákladům na odstranění vad zjištěných po uzavření smlouvy uplatnil též podáním ze dne 16. 11. 1998 nárok na slevu z kupní ceny odpovídající možnému postižení objektu demolicí. O tomto nároku soud nerozhodl. Soud prvního stupně však dospěl k závěru, že podání žalobce z 16. 11. 1998 nelze vykládat jako rozšíření žaloby, ale pouze jako uplatnění nových tvrzení, které souvisí s původně uplatněným nárokem žalobce.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 15. 3. 2000 č. j. , , -106 odvolací řízení o odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 17. 6. 1999 č. j. -62 a proti usnesení téhož soudu ze dne 6. 10. 1999 č. j. zastavil, neboť žalobce vzal svá odvolání zpět. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 19. 1. 2000 č. j. -95 potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že se plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Podání žalobce bez data, které došlo soudu prvního stupně dne 17. 11. 1998, nemá náležitosti žalobního petitu, nemohlo být chápáno jako rozšíření žaloby, nýbrž jako doplnění skutkových tvrzení a označení dalších důkazů.

Proti výroku usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 19. 1. 2000 č. j. -95, podal žalobce dovolání, v němž uvedl, že soudy obou stupňů se soustředily na procesní nedostatky v podání žalobce, což žalobce respektuje. Tím, že okresní soud o vznesených nárocích nerozhodl, resp. nezdůvodnil, proč neprovedl navrhované důkazy, či je nepřevzal pro základ svých skutkových zjištění, zatížil své rozhodnutí nejen vadami, spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupoval v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté (, )d a v důsledku toho i v rozporu s článkem 95 odst. 1 ústavního Rozhodnutí odvolacího soudu (ale též soudu prvního stupně) tedy spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu v napadené části a usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání v této věci není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jímž nebylo rozhodováno ve věci samé, je dovolání přípustné, pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu / /. O takový případ se v této věci nejedná.

Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami uvedenými v ) je dovolání přípustné, trpí-li řízení a rozhodnutí odvolacího soudu vadami uvedenými v , jež způsobují jeho zmatečnost. Dovolací soud proto zkoumal, zda řízení není postiženo některou z vad vymezených v Vzhledem k námitkám žalobce nejprve posoudil, zda řízení netrpí vadou podle , tedy zda účastníku řízení nebyla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu tohoto ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z uvedeného vyplývá, že v přezkoumávané věci řízení vadou podle pím. f) postiženo není - hodnotící úsudek soudu se projevil v rozhodnutí, nikoliv v "průběhu řízení". Předmětem dovolání není totiž rozhodnutí ve věci samé, nýbrž usnesení odvolacího soudu, jímž bylo přezkoumáváno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut návrh na vydání doplňujícího rozsudku. Ze spisu se přitom ani nepodává, že by řízení bylo postiženo jinou vadou vyjmenovanou v

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) proto podle a dovolání odmítl, přičemž již nemohl posuzovat námitku žalobce, že je dán dovolací důvod podle

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a , když žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 14. prosince 2000

JUDr. Zdeněk D e s , v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová