Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2915/2000

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 5. 3. 1999, č.j. - 35, přivolil k výpovědi z nájmu bytu „o jednom pokoji a jedné kuchyni s příslušenstvím v pátém podlaží domu č.p. 981/7 v P.\" (dále jen „byt\"), kterou dala žalobkyně m. č. P. žalovanému A. P. z důvodu uvedeného v § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák., rozhodl, že nájem bytu žalovanému skončí posledním dnem tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku, a zavázal žalovaného byt vyklidit a odevzdat jej žalobkyni „po skončení nájmu\" do patnácti dnů po zajištění přístřeší (bod I. rozsudku). Obvodní soud zároveň uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci v třídenní pariční lhůtě částku 39.462,- Kč s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 promile za každý den prodlení, nejméně však 25,- Kč za každý i započatý měsíc prodlení od 6. 11. 1998 do zaplacení (bod II. rozsudku), zastavil řízení v části „na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 9.790,- Kč s příslušenstvím\" (bod III. rozsudku), zamítl žalobu v části požadující uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 7.160,- Kč „s příslušenstvím\", a v části týkající se požadavku na zaplacení poplatku z prodlení „z žalované částky\" ve výši 2,5 promile za každý den prodlení, nejméně však 25,- Kč za každý i započatý měsíc prodlení od 6. 12 1995 do 5. 11. 1998 (bod IV.rozsudku), a pod bodem V. citovaného rozsudku zavázal žalovaného, aby žalobkyni nahradil náklady řízení.

K odvolání obou účastníků ve věci rozhodoval Městský soud v Praze, který usnesením ze dne 18. 4. 2000, č.j. - 72, odmítl odvolání žalovaného (napadající všechny výroky prvostupňového rozhodnutí), a zároveň zrušil (z podnětu odvolání žalobkyně) výroky IV. a V. napadeného rozsudku a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (důvodem zrušení výroku pod bodem IV. byla jeho nepřezkoumatelnost, nákladový výrok pod bodem V. byl na předchozím výroku závislý). Výrok, jímž městský soud odmítl odvolání žalovaného, byl opřen o závěr, že toto odvolání bylo podáno opožděně ( ). Odvolací soud shledal, že rozsudek obvodního soudu byl žalovanému doručen ve smyslu ustanovení věty třetí uložením na poště, že dnem doručení byl den 10. 5. 1999, že poslední den patnáctidenní odvolací lhůty připadl na 25. 5. 1999, avšak odvolání (datované 17. 7. 1999) bylo žalovaným osobně podáno u soudu prvního stupně až dne 28. 7. 1999, tedy po uplynutí odvolací lhůty, stanovené v Městský soud před svým rozhodnutím zjistil z výpovědi žalovaného, že se v průběhu května 1999 zdržoval na adrese trvalého pobytu, vybíral si pravidelně poštovní schránku a nepobýval dlouhodobě mimo své bydliště.

Proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo jeho odvolání odmítnuto, podal žalovaný - zastoupen advokátkou - blíže nezdůvodněné dovolání. To pak doplnil na výzvu soudu prvního stupně další písemným podáním s datem 1. 8. 2000, doručeným soudu dne 25. 9. 2000. V doplňujícím podání dovolatel uvedl, že dovolání podává „z důvodů\" uvedených v , a dle ustanovení , c/ a d/ Namítal, že se nedozvěděl o doručení rozsudku soudu prvního stupně, neboť mu uložení zásilky nebylo řádně oznámeno, že ale odvolací soud vzal v úvahu „právní domněnku doručení\", tj., že žalovanému bylo doručeno třetího dne ode dne oznámení o uložení zásilky. Dovolatel přitom zdůraznil, že nemá „jakoukoli možnost, aby prokázal, že orgán odpovědný za doručení řádně uložení zásilky neoznámil\". Podle jeho názoru „případné vyznačení na obálce a v listinách doručovacího orgánu je irelevantní\"; dovolatel je totiž přesvědčen, že osoba zodpovědná za doručení by byla zaměstnavatelem „postižena\", kdyby odevzdala nevyplněné doklady „o provedení oznámení o uložení zásilky\", taková osoba není povinna prokazovat předání uvedeného oznámení, je zcela nekontrolovatelná a podle dovolatele „pravidelně dochází k vadám doručování, což je notoricky známo\". To, že městský soud odmítl odvolání žalovaného s odkazem na „použití právní domněnky doručení\", aniž by se zabýval „věcnou otázkou předmětu řízení\", označil dovolatel za postup „v rozporu s dobrými mravy\"; odmítnutím odvolání „z ryze formálního důvodu\" tak byla vážným způsobem dotčena jeho práva a možnost hájit se před soudem včetně možnosti předložit nové důkazy. Vadu napadeného usnesení odvolacího soudu shledával dovolatel i v tom, že nebylo rozhodnuto o výroku č. II. prvostupňového rozsudku, ačkoliv se proti němu žalobkyně také odvolala. V dalších částech dovolání vytýkal dovolatel vady soudního řízení (zejména neurčitost žaloby), nesprávnost skutkových zjištění soudu prvního stupně, okolnost, že nebyly vzaty v úvahu důvody, pro které žalovaný neplatil nájemné, a další okolnosti, které měly vztah k rozhodnutí ve věci samé. Vycházeje z uvedených argumentů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo jeho odvolání odmítnuto, a aby zrušil i rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích č. I., II. a V.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou ( ), zastoupenou advokátem ( a 2 ), že má nyní náležitosti uvedené v , a uplatňuje dovolací důvody ve smyslu , c/, d/ Dovolání napadá výrok usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání žalovaného, a jeho přípustnost tedy plyne z ustanovení ; dovolatel zároveň opírá přípustnost dovolání o ustanovení

Výrok napadeného usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání žalovaného, vyjadřuje závěr, že toto odvolání bylo podáno ve smyslu opožděně, to jest po uplynutí patnáctidenní lhůty stanovené v . Poněvadž běh odvolací lhůty počíná od doručení rozsudku soudu prvního stupně, zahrnuje tento závěr logicky i zjištění, že rozsudek byl účastníku doručen řádně; jen řádné doručení má totiž za následek, že osobě, které je rozsudek doručován, odvolací lhůta počne běžet. Posouzení, zda je v konkrétním případě vyslovená podmínka splněna, vychází současně z určitého právního názoru (výkladu předpisů, jež upravují doručení rozsudku) a z šetření o okolnostech, která jsou z hlediska této právní úpravy významná.

Napadené usnesení není zpochybnitelné prostřednictvím dovolacího důvodu ve smyslu Tím, že soud hodnotí včasnost odvolání, totiž nepřijímá skutková zjištění, nýbrž zkoumá podmínky, za kterých je oprávněn věcně přezkoumat rozhodnutí napadené odvoláním. Správnost závěru o opožděnosti odvolání však lze v dovolacím řízení prověřit prostřednictvím dovolacího důvodu dle (dovolatelem rovněž uplatněného), podle něhož lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Místo, den a způsob doručení prokazuje při doručování poštou zásadně doručenka, kterou pošta vrací zpět odesílajícímu soudu. Konkrétní postupy pošty a povinné údaje, vyznačované na doručence, jež osvědčuje náhradní doručení zásilky určené do vlastních rukou, stanovila v době doručování v souladu s ustanovením , o právech a povinnostech pošty a jejích uživatelů (poštovní řád) ve znění

Podle svého obsahu doručenka deklaruje též, že adresát se v místě doručení zdržuje (srov. text „nebyl zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje...\").

Doručenka jeu, jež má povahuy veřejné, a jež se od listin soukromých liší svou důkazní silou; potvrzuje, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno ( ). Uvedený důsledek lze ovšem spojovat jen s takovou doručenkou, jež obsahuje všechny náležitosti, které vyžaduje příloha 5. poštovního řádu v bodech 18, 19 a 20; to jest s doručenkou, v níž je uveden údaj o výzvě doručovatele na určitý den a podpis doručovatele, údaj o dni uložení zásilky na poště, a razítko a podpis pověřeného pracovníka pošty.

Jsou-li splněny tyto podmínky, učiní odvolací soud zjištění potřebná z hlediska ustanovení , a přímo ze spisu (v něm založené doručenky), a dospěje-li k závěru, že odvolání bylo podáno opožděně, odmítne je, aniž by bylo třeba nařizovat jednání ( ). Důsledek toho, že doručenka má povahu veřejnéy, a toho, co obsahově potvrzuje, je tudíž ten, že je na účastníku, který tvrdí - oproti údajům uvedeným v doručence - že stanovený postup doručování dodržen nebyl, aby ke svým tvrzením nabídl důkazy a jejich prostřednictvím tato tvrzení prokázal (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 6. 1998, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 1998, sešit 18, pod poř. č. 127).

Ve zkoumané věci příslušná doručenka, prokazující doručení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. 3. 1999, č.j. - 35, žalovanému, náležitosti veřejnéy má. Dovolatel sice zpochybňuje dodržení stanoveného postupu při doručování prvostupňového rozhodnutí, důkazy o opodstatněnosti svých tvrzení (o nedodržení zákonného postupu) však nenavrhuje, vycházeje jednak z přesvědčení, že by výslech příslušného pracovníka pošty nevedl k prokázání dovolacích tvrzení, jednak označuje tvrzené nedodržování zákonného postupu za něco, co je „notoricky známo\". Je tedy nutno uzavřít, že dovolatel nedostál své procesní povinnosti nabídnout důkazy o tvrzeních, jimiž dovolání odůvodňuje, že právní posouzení včasnosti odvolání, provedené odvolacím soudem, nelze považovat za nesprávné, a že dovolání žalovaného, pokud se opírá o dovolací důvod podle , není opodstatněné.

Nelze také přisvědčit dovolateli v jeho názoru, že se odvolací soud měl zabývat „věcnou otázkou předmětu řízení\", a že odmítnutím odvolání „z ryze formálního důvodu\" byla vážným způsobem dotčena jeho práva a možnost hájit se před soudem včetně možnosti předložit nové důkazy (v tom zřejmě dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle , ). Je-li totiž odvolání podáno po uplynutí zákonné odvolací lhůty ( ), je vyloučeno, aby se odvolací soud zabýval zkoumání důvodnosti takového opravného prostředku (aby přezkoumával napadené rozhodnutí z hlediska jeho věcné správnosti). Z dikce ustanovení vyplývá povinnost odvolacího soudu odvolání, které bylo podáno opožděně, odmítnout (totéž platí pro odvolání podané někým, kdo k odvolání není oprávněn - viz , jakož i pro odvolání směřující proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné - viz ).

Ani dovolatelovo tvrzení o existenci dovolacího důvodu podle ( ) není tedy opodstatněné a důvodná není ani jeho další námitka, že odvolací soud nerozhodl o odvolání žalobkyně proti výroku II. prvostupňového rozsudku (ze spisu je patrno, že žalobkyně u odvolacího jednání dne 18. 1. 2000 do protokolu na č.l. 64 p. v. k dotazu soudu výslovně uvedla, že „nenapadá výrok rozsudku II., kterým bylo její žalobě zčásti vyhověno\"; odvolání žalobkyně proti tomuto výroku by ostatně bylo subjektivně nepřípustné).

Za tohoto procesního stavu uzavřel dovolací soud, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněných (relevantních) dovolacích důvodů správné, a dovolání žalovaného proto musel podle věty před středníkem zamítnout.

Vzhledem k tomu, že souběžně s dovolacím řízením probíhá ještě řízení ve věci samé před soudem prvního stupně (jako důsledek částečného zrušení jeho rozsudku ze dne 5. 3. 1999), nepřichází v úvahu, aby dovolací soud podle , , rozhodoval o nákladech řízení; o nich - včetně nákladů dovolacího řízení - rozhodne soud prvního stupně v souvislosti s rozhodnutí ve věci ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. prosince 2000

JUDr. Hana M ü l l e r o v á, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová