Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2710/2000

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací ve výroku označeným usnesením odmítl jako opožděně podané odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. listopadu 1999, čj. -465, jímž bylo rozhodnuto o vypořádání zaniklého společného jmění účastníků. Odvolací soud přitom vycházel z toho, že zásilka obsahující napadený rozsudek soudu prvního stupně byla v souladu s ustanovením doručena žalobci dne 27. prosince 1999 formou tzv. náhradního doručení. Posledním dnem lhůty, kdy žalobce mohl účinně podat odvolání, byl 11. leden 2000. Protože žalobce odvolání odevzdal k doručení poštovnímu úřadu až dne 17. ledna 2000, tedy po uplynutí odvolací lhůty stanovené v , muselo být jeho odvolání pro opožděnost odmítnuto podle

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání. Namítá, že v době doručení se v místě svého bydliště a doručení nezdržoval, neboť od 21. prosince 1999 do Nového roku 2000 byl spolu s manželkou u své dcery v K. Zásilku si vyzvedl po návratu domů nejbližší pracovní den, tj. 3. ledna 2000. Vzhledem k tomu navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací především shledal, že přípustnost dovolání vyplývá z ustanovení , neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání. Dále dospěl k závěru, že podané dovolání je opodstatněné.

Výrok napadeného usnesení vyjadřuje závěr, že odvolání bylo podáno ve smyslu ) opožděně, tj. po uplynutí patnáctidenní lhůty uvedené v Protože běh této lhůty počíná od doručení rozhodnutí soudu prvního stupně, tak závěr odvolacího soudu v sobě logicky zahrnuje i zjištění, že žalobcem napadený rozsudek mu byl řádně doručen. Jen řádné doručení rozhodnutí má ten důsledek, že odvolací lhůta počíná běžet osobě, které je doručeno (srov. rozhodnutí publikované pod č. 19/1968 ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR ve věcech občanskoprávních).

V posuzované věci byla zásilka obsahující rozsudek soudu prvního stupně účastníkům doručována poštou ( ). Podle platí, že nebyl-li adresát zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Při doručování poštou se místo, den a způsob doručení prokazuje doručenkou, kterou pošta vrací zpět odesílajícímu soudu. Obsahem doručenky je deklarována též skutečnost, že adresát se zdržuje v místě doručení, a to v době doručení. Ten fakt, že adresát nebyl zastižen, ačkoliv se na adrese doručení zdržuje, je základním předpokladem náhradního doručení podle Právě tento základní předpoklad dovolatel zpochybňuje tvrzením, že v době doručení se zdržoval mimo místo doručení a v tomto směru navrhl provedení konkrétních důkazů. Pak ovšem nelze bez dalšího šetření (nevystačí-li se s tvrzením žalobce) vycházet z ustanovení a považovat za den doručení 27. prosinec 1999. Jestliže je adresátem dodatečně prokázáno, že zjištění pošty o tomto základním předpokladu náhradního doručení je nesprávné, jde o doručení neúčinné. Z toho tedy vyplývá, že písemnost nebyla tímto způsobem řádně doručena. Vadný je pak postup soudu, pokud tento nesprávný závěr pošty převezme.

Neúplnost a nesprávnost skutkových zjištění odvolacího soudu ve vztahu k podmínkám účinného náhradního doručení a s přihlédnutím k výše uvedenému znamená, že řízení u odvolacího soudu je postiženo vadou, kterou má na mysli a učiněné rozhodnutí o odmítnutí odvolání pro opožděnost proto nelze pokládat za správné.

Proto dovolací soud podle , 2 napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. prosince 2000

JUDr. František B a l á k, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová