Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1156/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese, JUDr. Kateřiny Hornochové, JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Ivany Štenglové v právních věcech žalobce: Š., a. s., zast. advokátem, proti žalovaným: 1) H. K., a. s. v likvidaci a 3) F. n. m. České republiky, o 421.479,- Kč s přísl., vedených u Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného 3) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 1999 čj. - 79, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalovaný 3) je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 6.400,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze jako odvolací soud rozhodl v předmětné věci shora označeným rozsudkem, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. a III. mění tak, že a) žalovaný 3) je povinen zaplatit žalobci Kč 421.479,- a dále na náhradu nákladů řízení Kč 34.830,-, Kč k rukám advokáta žalovaného 3), to vše do tří dnů od právní moci předmětného rozsudku, přičemž b) plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého žalovaného. Pod bodem II. výroku odvolací soud rozhodl o povinnosti žalovaného 3) zaplatit příslušnou náhradu nákladů odvolacího řízení žalobci, k rukám jeho advokáta.

Vymáhaná jistina představuje nezaplacenou cenu zařízení dodaného žalobcem žalovanému 1) jako odběrateli, vůči žalovanému 3) se žalobce domáhal zaplacení z titulu zákonného ručení podle ust. , ve znění pozdějších předpisů (tzv. zákon o velké privatizaci).

Krajský obchodní soud v Praze jako soud prvního stupně ve vztahu k žalovanému 1) žalobě vyhověl, vůči žalovanému 3) žalobu zamítl.

Na základě odvolání žalobce odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně podle

Odvolací soud dovodil, že při posouzení existence ručitelského závazku žalovaného 3) za závazek žalovaného 1) vůči žalobci, je podle platné právní úpravy třeba vycházet z odpovědí na dvě základní otázky. První otázkou je, kdy žalovaný 3) převedl v rámci privatizace na žalovaného 1) vlastnické právo k věcem, jakož i jiná práva a závazky, související s privatizovaným majetkem, tj. zda a kdy se stal žalovaný 3) ručitelem za splnění závazků nabyvatelem privatizovaného majetku. V posuzovaném případě se tak stalo ke dni 10. 2. 1992, tj. za účinnosti ve znění, obsahujícím ustanovení , podle něhož žalovaný 3) ručil za závazky nabyvatele, existující k uvedenému dni, v plné šíři. Druhou otázkou je, kdy nastala splatnost ručitelských závazků žalovaného 3), tzn. kdy byl ve smyslu ustanovení obch. zák. ke splnění závazků žalobcem vyzván. Pro zodpovězení této otázky odvolací soud doplnil dokazování o žalobcem navržené důkazy a to výzvu žalovanému 3) k zaplacení vymáhané částky z titulu ručitelského závazku ze dne 17. 11. 1993 včetně přílohy k této výzvě, k níž je na str. 69 obsažen závazek žalovaného 1) a originál doručenky této výzvy, prokazující její převzetí žalovaným 3) dne 18. 11. 1993. Z uvedeného bylo zjištěno, že ručitelský závazek žalovaného 3) se stal splatným před datem 6. 12. 1994, kdy vstoupila v účinnost novela ustanovení výše cit. zákona, provedená , tj. před stanovením omezujících podmínek pro věřitele.

Odvolací soud tudíž napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl i ohledně žalovaného 3).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný 3) dovolání s odkazem na přípustnost podle ust. a na dovolací důvod v ust. , a to proti výroku sub I. písm. a) a b) a výroku sub II. (tj. všech výroků rozsudku).

Dovolatel namítá, že odvolací soud vznik a podmínky jeho ručitelské povinnosti posuzoval podle ustanovení ve znění před novelou, provedenou s účinností od 6. 12. 1994 , avšak podle názoru dovolatele je třeba zkoumat, zda v posuzované věci byly naplněny podmínky pro to, aby se mohl věřitel domáhat na žalovaném 3) splnění ručitelské povinnosti až po vyčerpání všech právních prostředků vůči nabyvateli privatizovaného majetku včetně výkonu rozhodnutí a konkurzu.

Dovolatel nesouhlasí zejména s určením doby, kdy nastala splatnost ručitelského závazku žalovaného 3). Dopis žalobce ze dne 17. 11. 1993 je podle názoru dovolatele pouze všeobecnou výzvou, adresovanou žalovanému 3), která nekonkretizuje jednotlivé pohledávky žalobce vůči dlužníkovi a vůči žalovanému 3). I v případě prokázání doručení výzvy včetně přílohy žalovanému 3), se dovolatel domnívá, že je tato výzva neurčitá a neměly by být s ní spojovány žádné právní účinky. Vzhledem k tomu, že účinky žalobního návrhu vůči žalovanému 3) nastaly až dne 9. 10. 1996 (tj. datum doručení usnesení o přistoupení Fondu do řízení), je žalovaný 3) toho názoru, že podmínky vzniku ručitelské povinnosti je třeba zkoumat až na základě novely - .

Dovolatel dále namítá, že na žalovaného 1) byl prohlášen Krajským obchodním soudem v Praze pod sp. zn. dne 29. 5. 1997 konkurz, přičemž řízení dosud nebylo skončeno, neboť nebylo vydáno rozvrhové usnesení. Vymáhaný nárok by se stal závazkem na straně žalovaného 3) teprve tehdy, až by pohledávka věřitele nebyla uspokojena v pravomocném rozvrhovém usnesení.

Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a současně navrhuje i odložení vykonatelnosti rozhodnutí.

Žalobce ve vyjádření k dovoláním žalovaného 3) uvádí, že v posuzovaném případě bylo na základě provedeného dokazování prokázáno, že ručitelský závazek se stal splatným přede dnem 6. 12. 1994, kdy vstoupila v účinnost novela - a proto právní posouzení odvolacího soudu je správné a v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 1996 sp. zn. a nálezem Ústavního soudu ze dne 14. 9. 1999 sp. zn. .

Žalobce proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalovaného 3) zamítl a zavázal jej nahradit žalobci náklady právního zastoupení v dovolacím řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací, po zjištění, že dovolání žalovaného 3) je podle ust. přípustné, neboť odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalovanému 3) ve věci samé, dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

K první sporné otázce, vzhledem k níž dovolatel namítá nesprávné právní posouzení věci, dovolací soud dovozuje, v souladu s již judikovaným právním názorem Nejvyššího soudu (viz rozsudek z 16. 10. 1996 sp. zn. a další obdobné rozsudky), že rozhodnou zákonnou úpravou, kterou bylo nutno v daném případě aplikovat, byla zákonná úprava, účinná v době, kdy vznikl a stal se splatným závazek žalovaného 3) vůči žalobci z titulu zákonného ručení za závazek žalovaného 1) jakožto dlužníka. Rozhodnou tudíž byla v prvé řadě zákonná úprava ke dni 10. 2. 1992, kdy na základě rozhodnutí žalovaného 3) jako zakladatele, vznikl žalovaný 1 - P. K., a. s. zápisem do obchodního rejstříku, protože zakladatel do tohoto vzniklého subjektu spolu s majetkem vložil i práva a závazky, s tímto majetkem související (dlužné ceny zařízení, dodaného žalobcem a vyúčtovaného fakturou z 13. 11. 1991 na Kč 121.363,- a 300.116,-). Podle úpravy v ustanovení a 3 ve znění s vlastnickým právem k privatizovanému majetku přecházejí na jeho nabyvatele i jiná práva a závazky související s privatizovaným majetkem, přičemž k přechodu závazku se nevyžaduje souhlas věřitele, fond však ručí svým majetkem za splnění závazku nabyvatele privatizovaného majetku. Novela, provedená , upravila v ručení fondu co do výše a dále po dobu jednoho roku od okamžiku přechodu závazku na nabyvatele privatizovaného majetku a konečně novela, provedená pak tuto úpravu omezení ručení z ust. výše cit. zákona vypustila s účinností od 13. 8. 1993.

Z toho vyplývá, že se zřetelem ke skutečnosti, že závazek žalovaného 3) ze zákonného ručení se v daném případě stal splatným dnem doručení výzvy k jeho splnění žalovanému 3) dne 18. 11. 1993 (porov. ust. obch. zák.), nemůže se na tento závazek vztahovat novelizovaná úprava zákonného ručení, provedená v ust. výše cit. zákona novelou - teprve s účinností od 6. 12. 1994, neboť tomu brání princip zákazu retroaktivity neboli zpětné účinnosti zákona.

Nelze přisvědčit ani další námitce dovolatele, že výzva žalobce ze dne 17. 11. 1993, adresovaná žalovanému 3) a označená jako „vyzvání ručitele k zaplacení dluhu za dlužníka\", je pouze všeobecná a neurčitá. Tato výzva je konkrétní a v příloze k ní jsou pohledávky podrobně identifikovány. Není tedy namístě vytýkat odvolacímu soudu, že tento úkon nehodnotil jako neplatný ve smyslu ust. § 37 odst. 1 obč. zák.

Neobstojí ani námitka, že v konkurzním řízení proti žalovanému 1) nebylo dosud vydáno rozvrhové usnesení a že proto nárok se nestal závazkem na straně žalovaného 3). Dovolací soud uzavírá, že ani akcesorická povaha závazku ze zákonného ručení ve vztahu k pohledávce věřitele vůči dlužníkovi nic nemění na skutečnosti, že ručitelský závazek vznikl a existuje a nic nebrání věřiteli, aby se domáhal plnění z ručitelského závazku vůči subjektu odlišnému od obligačního dlužníka.

Právní posouzení odvolacího soudu je ve všech shora uvedených otázkách správné a není důvod ke zrušení napadeného rozhodnutí a dovolací soud proto dovolání zamítl (ust. věta před středníkem ).

Pro dovolatelem navrhované odložení vykonatelnosti podle nebyl důvod.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ve vazbě na ust. a Žalovaný 3) jako neúspěšný dovolatel nemá na náhradu těchto nákladů právo a je povinen nahradit je žalobci k rukám jeho právního zástupce částkou Kč 6.400,-, představující náklady právního zastoupení, a to za jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání a jeden paušál náhrady hotových výdajů (ust. , , a vyhl. č. - advokátního tarifu).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá toto rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Brně 12. prosince 2000

JUDr. František F a l d y n a , CSc., v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová