Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2901/99

U S N E S E N Í

I. Dovolání prvního žalovaného se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. března 1999, č.j. -115 potvrdil v odvoláním napadené části rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. ledna 1998, č.j. , kterým tento soud uložil 1) žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 283.833,- Kč s přísl.; odvolací soud dále rozhodl o nákladech řízení.

Odvolací soud v odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že žalobce se domáhal mj. na 1) žalovaném zaplacení částky podle smlouvy o dílo. Tento závazek 1) žalovaný dvakrát uznal.

Soud v řízení dospěl k závěru, že ani po doplnění dokazování v odvolacím řízení se 1) žalovanému nepodařilo vyvrátit skutečnost, že objednané dílo bylo žalobcem provedeno, řádně 1) žalovaným převzato a že žalobci vzniklo právo na zaplacení ceny díla. Soud provedl dokazování k prokázání tvrzení 1) žalovaného, že plnění převzal jiný subjekt (B.T.R., s.r.o.), odmítl však považovat důkaz za přesvědčivý. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně, který vychází z podobného zjištění, jako správné potvrdil.

Dovoláním podaným dne 21.6.1999 napadl 1) žalovaný uvedený rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu a současně navrhnul, aby dovolací soud před rozhodnutím o dovolání odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

Dovolání podal 1) žalovaný z důvodů nesprávného právního posouzení věci soudem ( ) a dále proto, že je řízení postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Dovolatel ve svém podání výslovně neodkazuje na ustanovení obchodního soudního řádu, o která opírá přípustnost svého dovolání, avšak z dovolání uvedené vyplývá.

V dovolání 1) žalovaný zejména uvedl, že odvolací soud porušil zásady stanovené v , tedy povinnost vést řízení tak, aby sporné skutečnosti byly spolehlivě zjištěny, a dále také zásady stanovené v , podle kterého mj. předseda senátu řídí jednání tak, aby přispělo k spravedlivému rozhodnutí.

Podle dovolatele žalobce dílo řádně nedodal a dílo předal jinému subjektu – společnosti B.T.R. spol. s r.o. Odvolací soud přitom odmítl provést navrhovaný důkaz (výslechy C. P., jednatele B.T.R. s.r.o. a J. J., vedoucího provozovny téže společnosti) a tím mu odňal možnost vyvrátit domněnku existence dluhu, která vyplývá z uznání závazku. Pokud soud odmítnul provést důkaz s odkazem na to, že takový důkaz je vzhledem ke značnému časovému odstupu nepřesvědčivý, porušil tím podle dovolatele zásady občanského soudního řízení, neboť v obchodním soudním řádu není stanoven časový rámec omezující možnost provedení důkazu svědeckou výpovědí.

Navíc podle dovolatele soud mylně posoudil uznání dluhu 1) žalovaným. Prohlášení totiž neuvádí důvod vzniku závazku a není tedy způsobilé založit domněnku existence dluhu.

Dovolatel proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve svém vyjádření k dovolání ze dne 31. srpna 1999 uvedl, že dovolání v dané věci není ani přípustné a ani důvodné. Pro přípustnost dovolání nejsou podle žalobce splněny podmínky ust. a b) Co se týče důvodů uplatněných v dovolání, odkázal žalobce na skutečnost, že oba jednatelé společnosti podepsali uznání dluhu, které splňuje podmínky uvedené v obchodním zákoníku. Argument, že toto uznání dluhu nebylo řádně prověřeno, nemůže podle žalobce obstát.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve posoudil dovolání 1) žalovaného z hledisek ustanovení , , 2 a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, má zákonem stanovené náležitosti a za dovolatele jedná jeho zaměstnanec s právnickým vzděláním, jenž dovolání sepsal.

Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou, zda je v daném případě dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocný rozsudek odvolacího soudu, pokud to zákon - v , a - připouští.

Ustanovení přípustnost dovolání v daném případě nezakládá, neboť rozsudek odvolacího soudu nebyl rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím a jelikož rozsudek soudu prvního stupně byl prvním rozhodnutím ve věci [srov. a contrario], lze uzavřít, že dovolání podle přípustné není.

Stejně tak nelze přípustnost dovolání v souzené věci dovodit z ustanovení , neboť odvolací soud ve výroku svého potvrzujícího rozsudku nevyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. V úvahu nepřichází ani aplikace , neboť 1) žalovaný před vyhlášením potvrzujícího rozsudku neučinil návrh na vyslovení přípustnosti dovolání.

Vady řízení vyjmenované v (tzv. zmatečnost řízení), jejichž existence zakládá ve smyslu tohoto ustanovení přípustnost dovolání (a které posuzuje dovolací soud podle z úřední povinnosti) ze spisu nevyplývají. Sám dovolatel ostatně přípustnost dovolání z ust. nedovozuje.

Pokud dovolatel ve svém dovolání mj. uvedl, že mu soud odňal možnost vyvrátit domněnku existence uznaného závazku tím, že neprovedl důkaz navržený ve sporném řízení 1) žalovaným k vyvrácení domněnky existence závazku podle obch. zák., tj. k prokázání okolnosti důležité pro rozhodnutí o věci, může tato okolnost představovat jen vadu řízení (jinou než uvedenou v ), která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a která by mohla naplňovat dovolací důvod podle K takové vadě ovšem lze v dovolacím řízení přihlížet pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (, věta druhá ).

Z výše uvedených důvodů dovolací soud dovolání žalobce odmítl pro jeho nepřípustnost (, ). Vzhledem k tomu již dovolací soud nemohl prověřovat správnost napadeného rozsudku prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů.

O odložení vykonatelnosti podle ust. dovolací soud nerozhodoval.

O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle v návaznosti na ust. a podle úspěchu v dovolacím řízení tak, že 1) žalovanému uložil uhradit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 6.050,- Kč k rukám jeho právního zástupce (1x úkon vyjádření k dovolání, 1x paušál, , a vyhl. č. ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 12. prosince 2000

JUDr.Ing. Jan H u š e k, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová