Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 2282/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4.5.2000, čj. -135, čj. potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 1.7.1999, čj. , doplněný usnesením z 6.9.1999, a opravený usnesením z 26.11.1999, v upraveném znění; jím byl zamítnut návrh na určení, že žalobkyně jsou spoluvlastnicemi blíže specifikovaných pozemků vzniklých z původního pozemku č. parc. 504 v k.ú. S. Odvolací soud současně změnil výrok o nákladech řízení tak, že žalovaným právo na náhradu nákladů nepřiznal a nepřiznal jim ani právo na náhradu odvolacího řízení. Současně zamítl návrh na připuštění dovolání.

Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil z několika hledisek. Především vyslovil názor, že návrhem na zahájení řízení podle lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. V daném případě byl pozemek, resp. jedna polovina pozemku, č. parc. 504, k.ú. S. darován státu, a tak bylo nutno uvažovat o postupu dle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „"), a není proto dán naléhavý právní zájem na určovací žalobě. Dále uzavřel, že darovacím prohlášením matky žalobkyň ze dne 27.6.1964 došlo k nabídce daru státu, která byla dle schvalovací doložky přijata státem, zastoupeným finančním odborem ONV v P. Tento orgán byl, v souladu s vl.nař. , orgánem příslušným k přijetí daru ve prospěch státu a k naložení s přijatým darem, neboť v jeho obvodu byla převážná část nabídnutého majetku. Darovacím prohlášením matka žalobkyň totiž nabídla státu rovněž dům č.p. 867 s pozemkem č. parc. 959, k.ú. P. Přijatý dar přešel do státního vlastnictví, a to i bez zápisu do evidence nemovitostí, a žalobkyně pse proto nestaly po smrti své matky jejich spoluvlastnicemi. Na vlastnictví státu nemůže nic změnit ani rozhodnutí Státního notářství pro Prahu 5 ze dne 26.6.1984, sp. zn. , jímž byl tento darovaný majetek zahrnut do dědictví, ani současný stav zápisů v katastru nemovitostí, neboť správnost těchto skutečností může být vyvrácena za použití příslušných právních předpisů. Podle právního posouzení odvolacího soudu v daném případě došlo k darování předmětných nemovitostí státu v souladu s tehdy platnými předpisy, a žalobkyně mohou svůj nárok uplatnit pouze dle zákona o půdě, což ostatně také učinily výzvou u pozemkového úřadu, který dosud o jejich nároku nerozhodl. Odvolací soud tedy dovodil, že žalobkyně nejsou k uplatnění svého nároku u soudu aktivně legitimovány, neboť po darování pozemku jejich matka již nebyla jeho vlastnicí, a proto na ně nemohlo děděním vlastnické právo přejít. Podle dalšího názoru odvolacího soudu pak někteří žalovaní v předmětné věci nejsou pasivně legitimováni, neboť nejsou vlastníky nemovitostí, ale jen uživateli.

Rozsudek odvolacího soudu napadly žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost založily na ustanovení Za otázku zásadního právního významu považují posouzení postupu tehdejších státních orgánů při akceptování darovacího prohlášení podle tehdy platné právní úpravy ze strany státu. Dovolací důvod spatřují v nesprávném právním posouzení věci. Namítají především, že tehdejší ONV v P. nebyl v žádném případě státním orgánem, příslušným k akceptování nemovitého daru ve smyslu tehdy platné právní úpravy. Podle výsledků řízení byl k přijetí daru nepochybně příslušný tehdejší ONV v P., vzhledem k tomu, že polovina pozemků byla v P. ( možná v P.). Dovolatelky poukazují na to, že při uzavření perfektní a platné darovací smlouvy je třeba přihlédnout k dalším tehdy platným právním předpisům, především vládního nařízení č. 81/58 Sb., o správě národního majetku ( , , cit. předpisu) a vyhl. MF č. 205/58 Úř.l., kterou se uvedené vládní nařízení provádí. Názor odvolacího soudu, že dar přešel do státního vlastnictví bez evidence, považují za nesprávný, neboť bylo povinností ONV zápis do pozemkové knihy provést. Dále z blíže nespecifikovaných tehdy platných kogentních ustanovení dovozují, že dar měl být ONV převzat a výměrem zanesen do účetní evidence a využíván, což se nestalo, a tak k uzavření platné darovací smlouvy nedošlo. Závěrem uvádějí, že formální důvody, které podle jejich názoru způsobily neplatnost darovací smlouvy ohledně pozemků, jsou mimořádně významné, neboť i konstrukce restitučních předpisů je založena na celé řadě formálních náležitostí. Nevyžadování formálních náležitostí u darovacích nabídek tehdejšímu státu, by bylo neodůvodněným zásahem do ochrany vlastnického práva a poškozením oprávněných vlastníků. Navrhují zrušení rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Dovolání splňuje náležitosti požadované ustanovením Jeho přípustnost nelze dovodit z ustanovení nebo b) , protože rozhodnutím odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, který byl v této věci jeho rozsudkem prvním. Odvolací soud proti svému rozsudku nepřipustil dovolání ( ), a dovolací soud neshledal vady řízení ve smyslu ustanovení , jejichž existence by zakládala přípustnost dovolání. Zbývá proto posoudit, zda dovolání je přípustné podle ustanovení , tj. zda dovolatelky, které navrhly připuštění dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, uvádějí ve svém dovolání otázky zásadního právního významu, které by měl dovolací soud přezkoumat. Rozhodnutím zásadního právního významu z hlediska ustanovení je přitom rozhodnutí, které vychází z právního posouzení, které není v souladu s judikaturou dovolacího soudu, nebo jde o rozhodnutí, která se v judikatuře různých soudů liší, případně jde o věc dosud judikaturou neřešenou.

Žalobkyně v průběhu odvolacího řízení požádaly o připuštění dovolání k posouzení otázky, zda darovací prohlášení matky žalobkyň bylo třeba nějakým právním úkonem se strany státu akceptovat. Takto formulovanou otázku nepovažuje dovolací soud za otázku zásadního právního významu, protože závěr, že k dovršení darovací smlouvy může dojít jen přijetím nabídky, považuje za zcela samozřejmý ( § 46 odst.2 obč.zák. ve znění platném v době přijetí darovací nabídky dne 27.6.1994 ) a odvolací soud také z něj vycházel, když na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že písemná nabídka daru byla odpovídající formou písemně přijata.

Dovolací soud sice nesdílí právní názor odvolacího soudu, že vlastník nemovitosti, která přešla bez právního důvodu ( tedy i v případě absolutní neplatnosti převodu ) do vlastnictví státu či právnické osoby, se nemůže domáhat svých práv vlastníka proto, že mu v tom brání existence restitučních předpisů zakládající za určitých okolností právo na vydání nemovitosti nebo na náhradu za nemovitosti, které nelze vydat. Tato otázka však není předmětem dovolání, a odvolací soud navíc se otázkou platnosti převodu předmětného pozemku na stát v důsledku darovací nabídky tehdejší vlastnice ideální poloviny předmětných nemovitostí - matky žalobkyň, věcně zabýval, a vypořádal se přitom i s námitkou žalobkyň, že k převodu nedošlo proto, že nabídku přijal místně nepříslušný státní orgán.

Dovolatelky dovozují své vlastnictví z toho, že darovací nabídka a její přijetí byly v rozporu s vládním nařízením č. 30/54 Sb., protože o přijetí nabídky rozhodl orgán, v jehož obvodu byla jen část majetku nabízeného darem. Jiný důvod neplatnosti darovací nabídky ( § 37- § 40 obč. zák. v tehdy platném znění) neuvedly, a soudy jej ani z úřední povinnosti neshledaly. Dovolací soud nepřikládá této otázce zásadní právní význam, protože i kdyby v daném případě rozhodl o nabídce daru místně nepříslušný orgán státní správy, což ovšem zjištěno nebylo, nešlo by o důvod neplatnosti převodu podle shora uvedených ustanovení , zejména by nešlo o rozpor se zákonem.

Pro posouzení věci je pak zcela nepodstatné, jak příslušné orgány státní správy nakládaly s přijatými nemovitostmi, tj. zda učinily dostatečná opatření k jejich evidování v tehdejší evidenci nemovitostí a v jejich správě podle předpisů o správně národního majetku.

Dovolací soud proto neshledal přípustnost dovolání podle ustanovení , protože rozsudek odvolacího soudu nepovažuje po právní stránce za zásadně významný. Dovolání proto podle ustanovení a odmítl.

Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalovaným, kteří by s ohledem na výsledek řízení měli nárok na jejich náhradu, náklady tohoto řízení nevznikly( , , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7.prosince 2000

JUDr. Ema B a r e š o v á, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová