Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 218/2020

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudcem JUDr. Vítem Ludvou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená Mgr. jméno příjmení, LL.M., advokátem,

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 22 270 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 13. 7. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení

a) částky 2 270 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 428,14 Kč,

b) úroku ve výši 33,62 % ročně z částky 20 000 Kč od 9. 7. 2020 do zaplacení,

c) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 335,58 Kč vzniklého za období od 15. 5. 2020 do 8. 7. 2020,

d) zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 270 Kč od 9. 7. 2020 do 12. 7. 2020,

e) zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 13. 7. 2020 do zaplacení a

f) zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 270 Kč od 13. 7. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 13. 7. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení</b> <b>a) částky 2 270 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 428,14 Kč,</b> <b>b) úroku ve výši 33,62 % ročně z částky 20 000 Kč od 9. 7. 2020 do zaplacení,</b> <b>c) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 335,58 Kč vzniklého za období od 15. 5. 2020 do 8. 7. 2020,</b> <b>d) zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 270 Kč od 9. 7. 2020 do 12. 7. 2020,</b> <b>e) zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 13. 7. 2020 do zaplacení a</b> <b>f) zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 270 Kč od 13. 7. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 13. 7. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 22 270 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že s žalovanou byla dne 26. 11. 2019 uzavřena smlouva o úvěru číslo. Nedílnou součástí této smlouvy o úvěru se staly i úvěrové podmínky. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaná se naopak zavázala žalobkyni poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných splátkách (12 splátek ve výši 2 228 Kč). Před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru také žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím pracovníků, kteří pomocí kreditového skóre posuzují zejména příjmovou a výdajovou stránku žadatele o úvěr. Dále obecně žalobkyně zkoumá i další údaje o žadatelích o úvěr: věk, bydlení, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí. V případě, že by žalobkyně měla pochybnosti o pravosti tvrzení žadatelů o úvěr, pak vyžaduje předložení i potvrzení o výši příjmů či výpisů z bankovních účtů. Při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně z údajů o jejím čistém měsíčním příjmu, který činil 30 000 Kč. Výdaje žalované pak činily 9 000 Kč měsíčně (výdaje na bydlení) a 3 410 Kč měsíčně (životní minimum). Dále žalobkyně vyšla z těch informací, že žalovaná má vlastní bydlení, je rozvedená a nemá žádné vyživovací povinnosti. Žalovaná neměla žádný záznam v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a v registru NRKI. Žalobkyně tak uzavřela, že žalovaná je úvěruschopná. Předmětný úvěr byl čerpán dne 5. 12. 2019 a splatnost první splátky nastala dne 5. 1. 2020. Úvěr byl úročen sazbou ve výši 33,62 % ročně, a to ode dne 5. 12. 2019. Vzhledem k prodlení žalované se splácením úvěru řádně a včas (žalovaná neuhradila žádnou splátku), žalobkyně úvěr ke dni 30. 4. 2020 zesplatnila. Žalovaná byla zástupcem žalobkyně dne 21. 5. 2020 vyzvána k dobrovolnému uhrazení dluhu, ale žalovaná neuhradila již ničeho. Žalobkyně proto svou pohledávku ke dni podání žaloby vyčíslila následovně. příjmení 22 270 Kč se skládá z částky 20 000 Kč (neuhrazená jistina), dále z částky 312 Kč (poplatky), z částky 728 Kč (pojištění) a z částky 230 Kč (náklady na vymáhání dluhu) a 1 000 Kč (smluvní pokuty).

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K projednání věci soud nařídil na den 25. 1. 2021 jednání. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, přestože jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti. Soud proto podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “) jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Ze smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne 26. 11. 2019 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet čerpaný úvěr měsíční splátkou, přičemž její měsíční výše činila 2 228 Kč (celkem 12 splátek). Roční úroková sazba byla sjednána na 33,62 %. Dále soud zjistil, že žalovaná o své osobě v této smlouvě uvedla, že je rozvedená, má vlastní bydlení a v životě dosáhla středoškolského vzdělání. Ke svému zaměstnání uvedla, že je od číslo zaměstnaná ve právnická osoba, kdy výše čisté měsíční mzdy činila 30 000 Kč. Podpisem této smlouvy žalovaná stvrdila, že uvedené údaje jsou pravdivé. Nedílnou součástí této smlouvy o úvěru pak byly zejména i úvěrové podmínky žalobkyně č. anonymizováno a Informace o pojištění včetně rámcové pojistné smlouvy. Dále bylo sjednáno i pojištění schopnosti splácet tento úvěr v rozsahu vybraného balíčku podle Rámcové pojistné smlouvy č. anonymizováno číslo uzavřené mezi žalobkyní a právnická osoba, IČO. Měsíční pojistné bylo sjednáno ve výši 8,9 % z minimální měsíční splátky úvěru (182 Kč).

5. Z úvěrových podmínek žalobkyně anonymizováno platných od 1. 11. 2019 soud zjistil, že žalobkyně byla oprávněna úvěr zesplatnit zejména v případě prodlení žalované se dvěma a více splátkami či v případě nezaplacení splátky déle než 3 měsíce. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně má možnost v případě prodlení žalované s úhradami plateb dle smlouvy o úvěru účtovat účelně vynaložené náklady na vymáhání; první upomenutí je však bez nákladů. Dále byla sjednána i smluvní pokuta, pokud by se žalovaná zpozdila se zaplacením splátky nebo jiné platby, a to ve výši 500 Kč.

6. Z úvěrové zprávy žalované soud zjistil úvěrovou historii žalované u žalobkyně.

7. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 30. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celého čerpaného úvěru, a to v důsledku jejího prodlení se splácením poskytnutého úvěru. Z podacího archu ze dne 4. 5. 2020 bylo zjištěno, že dne 4. 5. 2020 byla tato výzva odeslána žalované.

8. Z listiny„ výpis čerpání, splátek a úhrad“ soud zjistil, že dne 5. 12. 2019 žalovaná čerpala částku 20 000 Kč Celkem žalovaná na tento úvěr nezaplatila ničeho.

9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 21. 5. 2020 včetně podacího archu ze dne 22. 5. 2020 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované na uvedenou adresu ve smlouvě o úvěru pro doručování předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky (vyčíslená na částku 24 427,02 Kč).

10. Z listiny„ Informace o pojištění schopnosti splácet a o pojištění osobních věcí a zneužití karty, z rámcové pojistné smlouvy č. anonymizováno číslo a zy označené„ Pojištění schopnosti splácet k úvěru (revolvingový, hotovostní a spotřebitelský) – informační dokument o pojistném produktu“ soud nezjistil pro rozhodnutí ve věci žádné relevantní skutečnosti, a to z dále uvedeného důvodu.

11. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalované dne 5. 12. 2019 (na základě uzavřené úvěrové smlouvy číslo ze dne 26. 11. 2019) finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala splácet čerpaný úvěr měsíční splátkou ve výši 2 228 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně jednak z jednostranných tvrzení žalované ohledně její osoby, příjmů a výdajů a dále také ze statistických údajů. Žalovaná nepředložila žalobkyni žádné dokumenty k posouzení, ze kterých by šlo ověřit, zda jí tvrzené údaje o své osobě, příjmech a výdajích jsou pravdivé. Žalovaná splátky úvěru řádně a včas nehradila, a proto došlo dne 30. 4. 2020 v souladu se smlouvou o úvěru k jeho zesplatnění. V důsledku prodlení žalované vyúčtovala žalobkyně smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč. Žalovaná na tento úvěr nezaplatila ničeho. Žalovaná byla dále vyzvána dne 21. 5. 2020 k dobrovolnému zaplacení svého dluhu, avšak žalovaná zůstala i nadále nečinná a nezaplatila ničeho.

12. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 419 o. z. platí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) platí, že spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 75 ZoSÚ platí, že poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

17. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ platí, že poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

18. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle § 1958 odst. 2 o. z. platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

25. Podle § 1968 věty první o. z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

26. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Podle , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ nařízení vlády“) platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

28. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru číslo byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením této smlouvy o úvěru dostatečně zkoumala schopnost žalované jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 78 a § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy.

29. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci právnická osoba proti anonymizována dvě slova číslo, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

30. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudní dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

31. Ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ přikazuje poskytovateli spotřebitelského úvěru zejména před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Uvedené však nelze vykládat izolovaně od jiných ustanovení citovaného zákona. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má především podle § 75 ZoSÚ povinnost postupovat při provozování své činnosti s odbornou péčí a zároveň má povinnost při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených ZoSÚ. Posuzuje-li poskytovatel spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele, má povinnost primárně od spotřebitele získat veškeré potřebné informace, aby této povinnost mohl dostát. V návaznosti na § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ si však nelze představit, že by se mohl poskytovatel omezit pouze na jednostranná tvrzení spotřebitele ohledně jeho příjmů, výdajů a svých dosavadních závazků (dluhů). Poskytovatel tak má v této souvislosti povinnost uchovávat zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, tedy povinnost uchovávat zejména ty dokumenty, ze kterých byly verifikovány informace získané od spotřebitele. Lze tak uvést, že řádně zkoumá úvěruschopnost spotřebitele pouze ten poskytovatel, který uzavře, že spotřebitel je úvěruschopný, a to pouze po pečlivém zhodnocení jeho reálných příjmů a výdajů včetně zhodnocení jeho dosavadních závazků, přičemž doklady, ze kterých tento závěr učinil, uchoval pro budoucí potřeby, resp. budoucí ověření, zda své povinnosti dle ZoSÚ naplnil.

32. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla posuzována pouze na základě jednostranných informací uvedených žalovanou, které byly následně zaneseny do úvěrové smlouvy číslo ze dne 26. 11. 2019. Žalovaná takto uvedla, že je rozvedená, bydlení má vlastní a v životě dosáhla středoškolského vzdělání. Ke svému zaměstnání uvedla, že je od číslo zaměstnaná ve právnická osoba, kdy výše čisté měsíční mzdy činí 30 000 Kč. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že žalobkyně si tyto tvrzené příjmy nikterak neověřila a spokojila se tak s ničím nepodloženým tvrzením žalované. Povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru je však prověřovat skutečné příjmy spotřebitele. Pokud jde o výdaje žalované na vedení domácnosti ve výši 9 000 Kč měsíčně, pak k tomuto žalobkyně uvedla, že tyto výdaje vyčíslila žalovaná. Z žádného provedeného důkazu však nevyplynulo, že by tak žalovaná skutečně učinila, neboť zejména v samotné úvěrové smlouvě o tomto není uvedeno ničeho. Pakliže však žalovaná skutečně žalobkyni tuto částku sdělila, pak i v tomto případě platí závěr, že žalobkyně tyto výdaje nikterak neprověřovala, přičemž její povinností, pokud chce postupovat s odbornou péčí, je zkoumat reálné a podložené výdaje spotřebitele. Uvedené lze vztáhnout i na životní minimum jednotlivce, se kterým žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované také kalkulovala. jméno žalobkyně uvedla, že příslušné doklady (např. výpis z bankovního účtu či výplatní pásky apod.) si žádá pouze tehdy, má-li o pravdivosti tvrzení spotřebitele pochybnosti. V rozhodované věci tedy zřejmě žalobkyně pochybnosti neměla. Žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru tedy pochybila v tom, že neprověřovala reálné příjmy a výdaje žalované.

33. Výše shrnutý způsob, jakým žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, tedy soud považuje za zcela nedostatečný a ryze formální. Žalobkyně řádně nezkoumala příjmové ani výdajové poměry žalované, tudíž nemohla mít přehled o jejích skutečných příjmech a výdajích. Neměla-li žalobkyně tento reálný přehled, pak je nutno uzavřít, že výdaje a příjmy žalované nemohla s odbornou péčí posoudit. Žalobkyně se na jednu stranu spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým tvrzením žalované o svých příjmech, na druhou stranu její výdaje dílčím způsobem posoudila pouze na základě jejích jednostranných tvrzení a dílem ze statistických údajů. K tomu je nutné dodat, že již v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb. platilo, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Soud je přesvědčen, že řečené se plně uplatní i v poměrech ZoSÚ, který je s odkazem na § 78 ZoSÚ v tomto i přísnější. Žalobkyně tak měla postupovat podle § 75 a § 78 ZoSÚ a vyžádat si od žalované příslušné doklady, na základě kterých by tvrzené příjmy a výdaje ověřila, přičemž následně by si tyto doklady uložila, aby tak bylo možno v budoucnu přezkoumat, zda žalobkyně schopnost splácet úvěr žalované řádně posoudila. Jen tak by žalobkyně postupovala s odbornou péčí, tedy tak, jak žalobkyni příjmení ukládá.

34. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované zcela nedostatečně. Soud proto smlouvu o úvěru číslo posoudil jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni toliko částku, která ji byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.) a kterou dosud nesplatila. Z dokazování vyplynulo, že žalované byla takto poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, kdy žalovaná dosud žalobkyni z této částky neuhradila ničeho. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení také vrátit. Výše bezdůvodného obohacení na straně žalované činí 20 000 Kč (20 000 Kč – 0 Kč).

35. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl toliko do částky 20 000 Kč, kdy rovněž uložil žalované zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to od podání žaloby (od 13. 7. 2020 do zaplacení). Výše úroků z prodlení tak, jak byly žalobkyni přiznány, je v souladu s § 2 nařízení vlády, kdy výše repo sazby stanovené Českou národní bankou v první den kalendářního pololetí, ve kterém došlo k uvedenému prodlení žalované, činila 0,25 %. V souladu s  nařízení vlády tak příslušný úrok z prodlení v předmětném období činil 8,25 % ročně. Lhůtu k plnění soud určil s odkazem na , tudíž žalovaná je povinna zaplatit uvedenou částku s přiznaným příslušenstvím v obecné 3 denní lhůtě, která je počítána od právní moci rozsudku.

36. Ve zbytku soud žalobě nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy. K tomu soud ještě dodává, že ujednání o smluvní pokutě zakládá akcesorický závazek; nelze proto požadovat smluvní pokutu z absolutně neplatného závazku. Jinými slovy ujednání o smluvní pokutě je neplatné, je-li neplatný sjednaný závazek. Rovněž soud žalobě nevyhověl v té části, ve které žalobkyně požadovala uhradit zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, protože v předmětném období tento úrok činil toliko 8,25 % ročně.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , kdy zvážil míru úspěchu a neúspěchu jednotlivých účastníků z pohledu předmětu řízení včetně příslušenství, které bylo vypočteno pro účely nákladového výroku ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Žalobkyně byla v řízení úspěšná z 67,96 %, žalovaná tudíž byla v řízení úspěšná z 32,04 %. Žalobkyně měla tedy v řízení toliko úspěch částečný, soud proto s odkazem na rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené ji tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo návrhem na nařízení exekuce u soudního exekutora.