Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

955/2016

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-109

U S N E S E N Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužnice

E. S.

, bytem T. n. S., o odvolání přihlášeného věřitele č. 2

P. H.

, bytem P., zast. Mgr. Janem Válkem, advokátem, sídlem Praha 1, Havlíčkova 1680/13, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. března 2016, č.j. -95,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. března 2016, č.j. -95, se p o t v r z u j e ve znění, že se návrh věřitele P. H. ze dne 24.11.2015 (B-81) na zrušení oddlužení dlužnice E. S. zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze vyslovil, že se neruší oddlužení dlužnice E. S. (dále jen dlužnice) povolené usnesením ze dne 19.3.2012 (A-30) a schválené usnesením ze dne 23.5.2013 (B-37).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 23.5.2013 (B-37) schválil oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty, že dne 24.11.2015 navrhl přihlášený věřitel č. 2 P. H. (dále jen odvolatel) zrušení oddlužení z důvodu, že „podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit“, že na jednání konaném dne 19.1.2016 insolvenční správce Mgr. Milan Edelmann (dále jen správce) uvedl, že výtěžek zpeněžení určený na pohledávky nezajištěných věřitelů činí cca 2.200.000,- Kč, že celková výše těchto pohledávek činí cca 10.300.000,- Kč, a to včetně pohledávky odvolatele ve výši 6.328.450,70 Kč pravomocně určené rozsudkem č.j. -80, že nebude splněna podmínka uspokojení těchto pohledávek do výše 30% jejich hodnoty (uspokojení bude činit jen cca 20%), a že dlužnice v průběhu insolvenčního řízení plnila své povinnosti „jako takové“.

Soud I. stupně citoval (dále jen ), dle něhož věc posuzoval. Vyšel ze zjištění, že o způsobu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty rozhodli věřitelé na své schůzi konané dne 23.5.2013, a že dle vyjádření správce dlužnice své povinnosti řádně plní a ani v průběhu insolvenčního řízení nebyly vůči jednání dlužnice žádné výhrady. Z toho dovodil, že nebyly splněny podmínky pro zrušení oddlužení ve smyslu , b), c) nebo d) . K tomu dodal, že odvolatelem zmiňovaný důvod pro zrušení oddlužení podle se vztahuje jen na oddlužení plněním splátkového kalendáře, a nikoliv na oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Proto návrhu odvolatele na zrušení oddlužení nevyhověl.

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal (B-96) a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Připomněl, že o schválení oddlužení bylo rozhodnuto podmínečně v době, kdy dosud nebyla zjištěna jeho popřená pohledávka v celkové výši 6.328.450,70 Kč s tím, že oddlužení bude zrušeno v případě jejího určení. Dovolával se rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 4.1.2013, č.j. -25, v němž bylo mj. uvedeno, že k účinkům popření se při schvalování oddlužení přihlíží, pokud toto popření může být úspěšné a k popřené pohledávce se proto při výpočtu poměrné částky určené k uspokojení věřitelů nabízené dlužníkem nepřihlíží (přičemž její případné zjištění v budoucnu se může stát důvodem pro zrušení oddlužení). Na základě rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24.1.2014, č.j. -80 ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18.3.2015, č.j. -124 došlo k dodatečnému určení jeho pohledávky, a proto podal návrh na zrušení oddlužení dlužnice, neboť dlužnice nikdy nesplnila zákonné podmínky pro jeho povolení ve smyslu , když uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů bude činit jen 20% jejich hodnoty. Vyjádřil názor, že napadené usnesení jde proti základním zásadám a dochází jím k nespravedlivému a fatálnímu poškození odvolatele, který nenávratně přichází o svoji pohledávku v rozsahu cca 80%, tj. o částku ve výši 5.062.760,- Kč. Nebýt účelového popření jeho pohledávky, byl by na majetek dlužnice prohlášen konkurs. Napadeným usnesení je dlužnice nespravedlivě a v rozporu se zákonem zvýhodněna na úkor odvolatele. Neztotožnil se s restriktivním výkladem a s tím, že soud I. stupně vyšel toliko ze sdělení správce o tom, že dlužnice plní své povinnosti, aniž by bylo uvedeno, o jaké povinnosti se vlastně mělo jednat. Dle jeho mínění dlužnice neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, když nezajištění věřitelé obdrží méně než 30% hodnoty svých zjištěných pohledávek, a jde o zjevné porušení a , neboť tímto postupem dojde k zániku všech pohledávek nezajištěných věřitelů neuspokojených v tomto řízení. Nejvíce poškozeným je odvolatel, neboť jeho pohledávka dvojnásobně převyšuje všechny ostatní zjištěné pohledávky nezajištěných věřitelů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník (odst. 1). Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (odst. 2). Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr (odst. 3). Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odst. 4). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 4 (odst. 5).

Z a 3 jsou zřejmé všechny možné důvody, pro něž insolvenční soud schválené oddlužení zruší a na majetek dlužníka prohlásí konkurs.

Pokud jde o to, že po schválení oddlužení vyjde najevo, že nebude dosaženo ani minimální míry uspokojení nezajištěných věřitelů stanovené v , je to experessis verbis důvodem pro zrušení oddlužení schváleného jen ve formě plnění splátkového kalendáře podle ; bylo-li však oddlužení schváleno jen ve formě zpeněžení majetkové podstaty, nelze je zrušit analogicky postupem podle . Je tomu tak především proto, že při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty ( ) je realizována majetková podstata dlužníka ( ) za obdobných podmínek jako při konkursu, neboť zpeněžení majetkové podstaty při oddlužení má tytéž účinky jako zpeněžení majetkové podstaty v konkursu ( ). Z toho nutně plyne, že zrušení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty s následným prohlášením konkursu na majetek dlužníka postrádá jakéhokoliv racionálního významu. Ostatně k volbě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dochází obzvláště tam, kde nedostatečné příjmy dlužníka neumožňují jeho oddlužení plněním splátkového kalendáře. Třeba si uvědomit, že zrušením schváleného oddlužení je dlužník ve své podstatě trestán za nedovolená jednání skutkově taxativně vymezená v , b), c) nebo odst. 3 . Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty realizuje vlastní zpeněžování insolvenční správce ( a násl. ) a výsledek zpeněžení je především odvislý od jeho činnosti, na níž nemá dlužník zásadně žádného vlivu, pomineme-li příp. obstrukce ze strany dlužníka, jež by však bylo lze podřadit pod skutkovou podstatu nepoctivého záměru, což by bylo důvodem ke zrušení schváleného oddlužení podle . Proto nedostatečná výše výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, jež nesplnila předpoklad, s nímž bylo oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dříve schváleno, nemůže být důvodem pro zrušení oddlužení. Jinou věcí je, zda i při nižší míře uspokojení nezajištěných věřitelů, než kolik se očekávalo, dlužník bude či nebude osvobozen od placení pohledávek podle nebo . Lze tedy shrnout, že

vyjde-li po schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty najevo, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasili ( ), není to důvodem pro zrušení oddlužení podle

.

Zbývá vyložit, zda se shora uvedený závěr prosadí i tam, kde oddlužení zpeněžením majetkové podstaty bylo schváleno jen s přihlédnutím k možným účinkům popření některé z přihlášených pohledávek.

Nejvyšší soud ČR již ve svém usnesení ze dne 31.7.2012, sen. zn. osvětlil, že splňuje-li dlužník předpoklad pro schválení oddlužení obsažený v ustanovení jen s přihlédnutím k možným účinkům popření některé z přihlášených pohledávek, je insolvenční soud povinen pro účely rozhodnutí o tom, zda schvaluje oddlužení, předběžně posoudit význam popření pohledávky. Jestliže insolvenční soud (v procesní situaci vymezené stavem popřené pohledávky a obsahem popěrného úkonu) nevyloučí při předběžném posouzení úspěch uplatněného popření, pak oddlužení schválí. Vyjde-li posléze najevo, že popření pohledávky nebylo úspěšné, a že s přihlédnutím k výši pohledávky není splněn předpoklad obsažený v ustanovení , je to důvodem k postupu podle ustanovení .

Z citovaného judikátu je zjevné, že je bez dalšího zcela aplikovatelný pro oddlužení plněním splátkového kalendáře, jež by se pravidelně rušilo podle ; pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty by však dle názoru odvolacího soudu aplikovatelný dále již nebyl, neboť jakákoliv konverze oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dlužníka do konkursu prohlášeného na (stejný) majetek dlužníka je bezpředmětná, a to ze stejných shora vyložených důvodů. Proto

ani v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, jež bylo schváleno jen s přihlédnutím k možným účinkům popření některé z přihlášených pohledávek, ohledně které vyšlo posléze najevo, že popření pohledávky nebylo úspěšné, a že s přihlédnutím k výši pohledávky nebyl splněn předpoklad pro schválení oddlužení obsažený v , nelze postupovat podle .

Na druhou stranu však nelze z toho, že oddlužení zpeněžením majetkové podstaty bylo schváleno na základě nesprávného předpokladu, nevyvodit žádné – pro dlužníka negativní – následky. Pokud totiž v případě schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře přichází dlužník pravidelně o možnost osvobození od placení pohledávek, neboť jeho úpadek je řešen (definitivně) konkursem, v němž žádné osvobození možné není, je odvolací soud přesvědčen o tom, že v obdobné situaci, jakou je schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty jen s přihlédnutím k možným účinkům popření některé z přihlášených pohledávek, na tom nemůže být dlužník v konečném důsledku lépe, jen kvůli jiné formě oddlužení, o níž rozhodují jeho věřitelé, event. insolvenční soud ( nebo 5 ; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.1.2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 47/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Jinak řečeno následek, že dlužník nebude osvobozen od placení pohledávek v oddlužení, jež bylo schváleno (s určitou nadsázkou podmínečně) jen s přihlédnutím k možným účinkům popření některé z přihlášených pohledávek, jež posléze úspěšné nebylo, v důsledku čehož nebyl (od počátku) splněn předpoklad obsažený v , se musí shodně prosadit bez ohledu na vybraný způsob oddlužení. Lze tedy shrnout, že

v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, jež bylo schváleno jen s přihlédnutím k možným účinkům popření některé z přihlášených pohledávek, ohledně které vyšlo posléze najevo, že popření pohledávky nebylo úspěšné a že s přihlédnutím k výši pohledávky nebyl splněn předpoklad pro schválení oddlužení obsažený v , nelze dlužníka zásadně osvobodit od placení pohledávek podle .

V posuzované věci soud I. stupně napadeným usnesením nevyhověl návrhu odvolatele na zrušení oddlužení dlužnice schváleného formou zpeněžení majetkové podstaty se závěrem, že neshledal žádné důvody, jež by naplňovaly některou ze skutkových podstat uvedených v , b), c) nebo d) .

Odvolací soud z insolvenčního spisu zjistil tyto rozhodné skutečnosti:

- dne 15.6.2011 bylo zahájeno insolvenční řízení k návrhu České spořitelny, a.s. (A-1);

- návrhem na povolení oddlužení spojeným s insolvenčním návrhem ze dne 21.7.2011, v němž navrhovala své oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, přistoupila dlužnice k řízení (A-11);

- usnesením ze dne 19.3.2012 (A-30) byl zjištěn úpadek dlužnice a bylo povoleno jeho řešení oddlužením;

- usnesením ze dne 12.9.2012 (B-12) soud I. stupně neschválil oddlužení dlužnice a na její majetek prohlásil konkurs; toto usnesení bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4.1.2013, č.j. -25 zrušeno a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že je třeba posoudit opětovně charakter závazků dlužnice, zvážit možnost úspěchu popření pohledávek insolvenčním správcem a dlužnicí a posoudit ostatní podmínky pro schválení oddlužení dle ;

- usnesením ze dne 23.5.2013 (B-37) schválil soud I. stupně oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty na základě předpokladu, že pokud by nebyla zjištěna pohledávka odvolatele popřená správcem, byla by splněna podmínka 30% uspokojení nezajištěných věřitelů;

- usnesením ze dne 23.7.2013 (B-40) vyslovil soud I. stupně souhlas se zpeněžením nemovitostí dlužnice mimo dražbu za podmínky prodeje nejvyšší nabídce a zaplacení kupní ceny nejpozději při podpisu kupní smlouvy;

- rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24.1.2014, č.j. -80 ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18.3.2015, č.j. -124 došlo k dodatečnému určení pravosti pohledávky odvolatele ve výši 6 328 450,70 Kč;

- dle konečné zprávy (B-100) činí celkové příjmy 5 946 379,20 Kč, celkové výdaje činily 780 935,86 Kč, zajištěným věřitelům bylo již vyplaceno 3 300 651,29 Kč a výtěžek určený rozdělení při rozvrhu činí 1 834 792,05 Kč, což umožní uspokojení nezajištěných pohledávek v celkové výši 10 245 035,99 Kč (včetně zjištěné pohledávky odvolatele ve výši 6 328 450,70 Kč) jen poměrně do výše 17,9% jejich hodnoty.

Ze shora uvedených zjištění odvolacího soudu je patrné, že oddlužení dlužnice bylo schváleno formou zpeněžení majetkové podstaty, že majetková podstata již byla celá zpeněžena, a že správce soudu předložil konečnou zprávu s vyúčtováním své odměny a výdajů.

Pokud jde o návrh odvolatele ze dne 24.11.2015 (B-81), o němž soud I. stupně rozhodoval po jednání konaném dne 19.1.2016 (B-93), byl odůvodněn toliko tím, že odvolateli byla v rámci incidenčního sporu pravomocně zjištěna jeho pohledávka ve výši 6.328.450,70 Kč, z čehož usuzoval, že je nutno schválené oddlužení zrušit podle , neboť je zřejmé, že „podstatnou část splátkového kalendáře“ nebude možné splnit, když oddlužení bylo „povoleno de facto dočasně a podmínečně“ právě do doby vyřešení incidenčního sporu.

Jak vyloženo shora, schválené oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nelze zrušit z důvodu, že míra uspokojení nezajištěných věřitelů klesla pod zákonné minimum (30%) stanovené v nebo že takové oddlužení bylo schváleno jen s přihlédnutím k možným účinkům popření pohledávky odvolatele, které – jak posléze vyšlo najevo – úspěšné nebylo, a s přihlédnutím k výši pohledávky tak nebyl splněn předpoklad pro schválení oddlužení obsažený v .

Pokud jde o rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 4.1.2013, č.j. -25, na něž odvolatel poukazoval a z něhož citoval jen vybranou část, třeba připomenout, že v něm uvedený závěr o tom, že případné zjištění popřené pohledávky v budoucnu se může stát důvodem pro zrušení oddlužení, byl učiněn ve vazbě na shora zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.7.2012, sen. zn. a vztahoval se výlučně k oddlužení plněním splátkového kalendáře, jak vyloženo shora, a nikoliv k oddlužení zpeněžením majetkové podstaty.

Odvolací soud nesdílí názor odvolatele, že napadené usnesení jde proti základním zásadám , a že dochází jím k nespravedlivému a fatálnímu poškození odvolatele, neboť odvolatel o svoji pohledávku, jejíž část zůstane neuspokojena po rozvrhu výtěžku, nijak nepřichází. Odvolací soud nemohl přitakat ani ničím nedoloženému tvrzení odvolatele o tom, že by dlužnice neplnila podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení za situace, kdy se takové skutečnosti z obsahu insolvenčního spisu nijak nepodávají a odvolatel je nijak nekonkretizuje, a správným neshledal ani jeho názor, že by postupem soudu I. stupně došlo k zániku všech pohledávek nezajištěných věřitelů neuspokojených v tomto řízení.

Na základě svých zjištění a veden názory vyjádřenými shora tak dospěl odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně k závěru, že v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, jež by opodstatňovaly zrušení oddlužení dlužnice a prohlášení konkursu na její majetek podle nebo 3 . Proto postupoval podle a napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil ve znění lépe vystihujícím to, že bylo rozhodováno o návrhu odvolatele.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí

j e

dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (, a ).

V Praze dne 5. září 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Mandáková