Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

881/2016

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-55

U S N E S E N Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužnice

L. S.

, bytem Ú. n. L., o odvolání věřitele Hypoteční banka, a.s.

IČO: 13584324, sídlem Radlická 333/150, 150 57 Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. dubna 2016, č.j. -50,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. dubna 2016, č.j. -50 s e p o t v r z u j e .

O d ů v o d n ě n í :

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem zastavil odvolací řízení o odvolání

věřitele Hypoteční banka, a.s. (dále jen věřitel) proti usnesení ze dne 7.9.2015 (B-28).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že odvoláním doručeným dne 21.9.2015 se věřitel odvolal proti rozhodnutí ze dne 7.9.2015 (B-28) o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Usnesením ze dne 20.11.2015 (B-35) mu byla podle položky 22 bodu 1 písm. b) a položky 4 bodu 1 písm. c) sazebníku poplatků , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o soudních poplatcích) uložena povinnost ve stanovené lhůtě zaplatit soudní poplatek za odvolání ve výši 2.000,- Kč, přičemž byl zároveň poučen o následcích jeho nezaplacení. Proti tomuto usnesení, jež mu bylo doručeno dne 23.11.2015, se věřitel včas odvolal a jeho odvolání bylo Vrchním soudem v Praze odmítnuto usnesením ze dne 10.3.2016 (B-44). Citoval větu první a zákona o soudních poplatcích a uvedl, že účtárnou soudu mu bylo sděleno, že ke dni 14.4.2016 nebyl soudní poplatek za odvolání ve výši 2.000,- Kč zaplacen. Vzhledem k tomu, že věřitel přes výzvu soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil, postupoval podle zákona o soudních poplatcích a řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se věřitel včas odvolal a navrhoval, aby je odvolací soud zrušil. Citoval § 4 odst. 1 písm. e), písm. i) zákona o soudních poplatcích a uváděl, že podle sazebníku se vybírá poplatek proti rozhodnutí soudu ve věci samé. Namítal, že rozhodnutí o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, proti němuž podal odvolání, není rozhodnutím ve věci samé, a proto neměl být soudní poplatek vyměřen.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání ( ; dále jen ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není důvodné.

Odvolací soud předně uvádí, že nemá žádných pochyb o tom, že rozhodnutí, jímž insolvenční soud vyslovuje souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle je rozhodnutím ve věci samé. K tomu poukazuje zejména na závěr Nejvyššího soudu vyjádřený v usnesení ze dne 30.4.2015, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 95/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že nemá pochyb o tom, že usnesení insolvenčního soudu o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli je rozhodnutím ve věci samé, když jeho prostřednictvím definitivně opouští majetkovou podstatu dlužníka část výtěžku zpeněžení majetkové podstaty (je takto „rozvržena“ zajištěnému věřiteli).

Shodně s tímto závěrem pak odvolací soud v usnesení ze dne 16.2.2016, č.j. , -37, uvedl následující: „Odvolací soud zastává názor, že rozhodnutí, jímž insolvenční soud vysloví souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle je (meritorním) rozhodnutím ve věci samé, neboť je nelze podřadit pod žádné z typových usnesení uvedených v Je tomu tak především proto, že rozhodnutí podle vzhledem ke svému obsahu odpovídá svojí povahou rozvrhovému usnesení a jeho vydání vzhledem k předchází postup obdobný postupu při projednávání konečné zprávy. K tomu, že rozvrhové usnesení i usnesení o schválení konečné zprávy, jsou rozhodnutími ve věci samé zaujal již dříve stanovisko Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 20.1.2011, sen. zn. (R 96/2011). K obsahovým náležitostem rozhodnutí vyslovujícím souhlas s vydáním výtěžku zajištěnému věřiteli – v souladu s ve spojení s – se pak Vrchní soud v Praze vyslovil např. již ve svém usnesení ze dne 17.6.2011, č.j. , -1164, jež je plně aplikovatelné i po revizní novele účinné od 1.1.2014. Odvolací soud proto uzavírá, že rozhodnutí podle není rozhodnutím nikoli ve věci samé a musí být – i když mu nikdo neodporoval – vždy odůvodněno. Jinými slovy řečeno, usnesení, jímž insolvenční soud vysloví souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle je rozhodnutí ve věci samé a musí vždy obsahovat odůvodnění.“

Tyto právní závěry přitom rovněž odpovídají předcházející konstantní judikatuře odvolacího soudu, v níž uzavřel, že rozhodnutí o souhlasu soudu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle odpovídá svou povahou rozvrhovému usnesení (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9.6.2014 č.j. , -73, ze dne 3.12.2014 č.j. , -40, ze dne 19.1.2015 č.j. , -27 a ze dne 9.9.2015 č.j. , -31).

Podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích (jež se uplatní také v insolvenčním řízení), vzniká poplatková povinnost podáním odvolání.

Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.

Sazbu poplatku za odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně v insolvenčním řízení stanoví položka 22 bod 11 sazebníku poplatků, jenž je uveden v příloze zákona o soudních poplatcích, odkazem na položku 4 bod 1 písm. c) sazebníku, tzn. ve výši 2.000,- Kč.

Podle položky 22 bodu 14 sazebníku poplatků, se poplatek nevybere za odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně jen procesní povahy, zejména proti rozhodnutí o zastavení řízení, odmítnutí podání, kterým se zahajuje řízení, odmítnutí odporu či námitek, odmítnutí odvolání nebo proti rozhodnutí soudu o nákladech řízení. Jak již bylo vysvětleno výše, je rozhodnutí, jímž insolvenční soud vysloví souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle , rozhodnutím ve věci samé, nejedná se tedy o rozhodnutí toliko procesní povahy, a proto se na ně položka 22 bod 14 sazebníku poplatků nevztahuje.

Z toho vyplývá, že účastník (odvolatel), jenž není v insolvenčním řízení osvobozen od soudního poplatku (podle , odst. 3 zákona o soudních poplatcích, či dle jiného zvláštního předpisu), je povinen zaplatit za odvolání proti usnesení o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli soudní poplatek podle položky 22 bodu 11, tzn. podle položky 4 bodu 1 písm. c) sazebníku poplatků ve výši 2.000,- Kč. Jinak řečeno:

za odvolání proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud vysloví souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle , se vybere soudní poplatek podle položky 22 bodu 11 ve spojení s položkou 4 bodu 1 písm. c) sazebníku poplatků ve výši 2 000 Kč.

Odvolací soud z obsahu insolvenčního spisu zjistil, že věřitel, jenž není v daném řízení osvobozen od placení soudních poplatků, podal odvolání (B-31) proti usnesení, jímž soud I. stupně vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle (B-28). Vzhledem k tomu, že spolu s odvoláním neuhradil soudní poplatek za odvolání, vyzval jej soud I. stupně v souladu s zákona o soudních poplatcích usnesením ze dne 20.11.2015 (B-35) k jeho úhradě ve správné výši 2.000,- Kč ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení. Věřitel však ani v takto určené lhůtě poplatek za odvolání neuhradil (B-49), a proto soud I. stupně správně postupoval podle zákona o soudních poplatcích a napadeným usnesením odvolací řízení zastavil. V době po vydání napadeného rozhodnutí pak věřitel nevyužil možnosti podle zákona o soudních poplatcích zaplatit soudní poplatek za odvolání do konce odvolací lhůty.

K odvolací argumentaci spočívající v tom, že v insolvenčním řízení lze soudní poplatek vyměřit jen podle § 4 odst. 1 písm. e) zákona o soudních poplatcích, odvolací soud dodává, že ji nesdílí z důvodů shora vyložených. Ostatně poplatková povinnost podle § 4 odst. 1 písm. e) zákona o soudních poplatcích se vztahuje jen na případ rozhodnutí o insolvenčním návrhu, z čehož nelze usuzovat, že by poplatková povinnost podle jiných ustanovení zákona o soudních poplatcích nestíhala účastníky insolvenčního řízení za jiná řízení nebo úkony předpokládané např. právě v § 4 odst. 1 písm. i) cit. zákona, na něž věřitel rovněž poukazoval.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle a usnesení soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí

j e

dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( , a ).

V Praze dne 31. května 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Helena Kavčiaková