Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 260/99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 13 875 Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalované povinnost uzavřít s žalobcem kupní smlouvu, podle které by na žalobce převedla vlastnické právo k nemovitostem zapsaným na LV č. 527 u Katastrálního úřadu v J. pro katastrální území H. K., specifikovaných v žalobě ve smyslu soudem připuštěné změny návrhu, a to za podmínek uvedených v žalobě. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalobce uzavřel s žalovanou a s právními předchůdci žalované (H. L., L. K. a V. B.) dne 29. května 1992 smlouvu o smlouvě budoucí ve smyslu ust. , kterou se zavázali přenechat žalobci veškerá plnění, na která měli nárok podle Žalovaná se stala vlastnicí předmětných nemovitostí na základě dohod o vydání věcí ze dne 17. července 1992 a ze dne 22. prosince 1992 schválených Pozemkovým úřadem Okresního úřadu v J. Žalovaná však svou povinnost nesplnila, a proto se žalobce domáhá nahrazení projevu vůle žalované soudem.

Okresní soud v Jihlavě rozsudkem ze dne 15. června 1994 č. j. - 113 žalobě vyhověl. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky (resp. s žalovanou a s jejími právními předchůdci) byla uzavřena platná smlouva o smlouvě budoucí ve smyslu ust. § 50a odst. 1 obč. zák. a nárok žalobce je oprávněný.

K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. října 1998 č. j. - 208 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o smlouvě budoucí neobsahuje náležitosti kupní smlouvy, která má být v budoucnu uzavřena, stanovené v § 588 obč. zák. Ve smlouvě není zcela určitě stanoveno, do které doby má být budoucí smlouva uzavřena, není jednoznačně dojednán předmět koupě a kupní cena, proto je smlouva o smlouvě budoucí absolutně neplatná podle § 37 odst. 1 a § 39 obč. zák. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění z neplatné smlouvy o smlouvě budoucí.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, ve kterém namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když odvolací soud dospěl k závěru o neurčitosti smluvního ujednání. Podle dovolatele je okamžik, do kterého měla být kupní smlouva uzavřena, tak i předmět plnění a kupní cena, stanoven dostatečně určitě, neboť žalovaná neměla o těchto náležitostech žádné pochybnosti. Podle názoru dovolatele měla smlouva o smlouvě budoucí všechny náležitosti vyžadované ust. § 51 a § 37 obč. zák. a byla platná. Navíc mezi účastníky řízení byla uzavřena dne 7. května 1993 další smlouva o smlouvě budoucí, kde jsou všechny uvedené náležitosti uvedeny ve znění žalobního petitu. Dovolatel se domáhá zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla zamítnutí dovolání žalobce, neboť smlouva o smlouvě budoucí je z důvodů uvedených v rozhodnutí odvolacího soudu neplatná a nelze se z ní domáhat plnění.

Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem podle ustanovení , stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením , má obsahové i formální znaky, požadované ustanovením , opírá se o možný dovolací důvod podle ustanovení , přičemž přípustnost dovolání je dovozována z ustanovení . Po přezkoumání věci však dovolání neshledal důvodným.

V občanském soudním řízení lze požadovat splnění povinností, které vyplývají z hmotněprávních vztahů ( ). Z ustanovení obč. zák. může vyplývat pro účastníka povinnost uzavřít smlouvu, jejíž podstatné náležitosti vyplývají z písemně uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí.

Nejvyšší soud České republiky se ztotožnil s názorem odvolacího soudu, podle kterého je smlouva o smlouvě budoucí neurčitá a tedy neplatná ve smyslu ust. § 37 a 39 obč. zák.

Podle ust. § 37 odst. 1 obč. zák. je neplatný právní úkon, který nebyl učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně.

Podle ust. § 40 odst. 1 obč. zák. je neplatný právní úkon, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků.

Ve smlouvě o budoucí smlouvě se podle ust. § 50a obč. zák. musí účastníci dohodnout o jejích podstatných náležitostech. Jedná-li se o smlouvu o budoucí kupní smlouvě o koupi nemovitosti, je podstatnou náležitostí této kupní smlouvy podle ust. § 588 obč. zák. její předmět a cena. Smlouvy o převodech nemovitostí musí mít písemnou formu ( ust. obč. zák.); vůle směřující k převodu nemovitostí je právně významná jen v případě, že je projevena v písemné formě. Není-li tato písemná forma dodržena, jedná se o neplatnost takové smlouvy ve smyslu ust. obč. zák. Katastrální v ust. stanoví, že údaje katastru, a to parcelní číslo, geometrické určení nemovitosti, název a geometrické určení katastrálního území jsou závazné pro právní úkony týkající se nemovitostí vedených v katastru. Podle ust. cit. zák. musejí být pozemky v listinách, které jsou podkladem pro zápis do katastru, označeny parcelním číslem a názvem katastrálního území, ve kterém leží a budovy označením pozemku, na němž jsou postaveny, příslušností stavby k části obce a číslem popisným nebo evidenčním, případně způsobem jejího využití, pokud se číslo popisné ani evidenční nepřiděluje. Dostatečná identifikace nemovitostí je zaručena uvedením těchto údajů ve smlouvě, tak aby nebylo možné zaměnit předmět smlouvy s jinými nemovitostmi.

Jde-li tedy o právní úkon, pro který je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná formu, musí být určitost projevu vůle dána obsahem y, na níž je tento projev vůle zaznamenán. Nestačí, že účastníkům právního vztahu je jasné, co je předmětem smlouvy, není-li to seznatelné z jejího textu /srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. C don 227/96 ze dne 31. 7. 1996, publikovaný v časopisu Soudní rozhledy č. 6/1997, str. 145/. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u osob, které nejsou účastníky daného smluvního vztahu. V rozsudku ze dne 28. ledna 1998 sp. zn. , publikovaném v časopisu Soudní rozhledy č. 7/1998, s. 175, dovolací soud uvedl, že smlouva o převodu vlastnického práva k pozemkům, v níž není uvedeno parcelní číslo převáděných pozemků, je neurčitá a proto neplatná ( obč. zák.), a to i v případě, že pozemky jsou ve smlouvě individualizovány jiným způsobem. V tomto případě totiž převažuje obecný zájem na určitosti vlastnických práv, která působí absolutně, nad zájmem účastníků právního úkonu na respektování jejich vůle. Proto musí být individualizace nemovitostí provedena natolik určitým způsobem, aby bylo i osobám třetím nepochybně zřejmé, které nemovitosti a v kterém katastrálním území jsou předmětem právního úkonu. Z uvedených rozhodnutí vyplývá, že na smlouvy o převodu nemovitostí, které podle zákona musí mít písemnou formu, je třeba klást vyšší nároky.

Vzhledem k tomu, že soud nemůže při rozhodování o nahrazení projevu vůle ( .) ničeho na podstatných náležitostech budoucí smlouvy měnit, doplňovat či upřesňovat, je vyloučeno, aby neurčité, popř. ve smlouvě chybějící údaje o identifikaci nemovitostí, jež mají být předmětem převodu, byly napravovány výkladem projevu vůle účastníků smlouvy o budoucí smlouvě ( obč. zák.).

V dané věci účastníci identifikovali předmět budoucí smlouvy jako veškerá plnění, na které má prodávající podle nárok s výjimkou souvislých lesních porostů o výměře nad 2 000 m2. Takové vymezení předmětu budoucí smlouvy nevyhovuje ustanovení obč. zák. a jak již bylo vysvětleno, nelze tento nedostatek nahradit výkladem projevu vůle. Citované ustanovení totiž požaduje, aby se předmět převodu jako jedna z podstatných náležitostí budoucí smlouvy sjednal přímo ve smlouvě.

Rovněž právní závěr odvolacího soudu o neurčitosti smluvního ujednání, podle kterého není možné dojít k přesně určené konkrétní částce kupní ceny, je správný.

Z přezkumné povahy dovolacího řízení, v němž se neprovádí dokazování týkající se věci samé ( ) vyplývá, že skutkový základ věci tak, jak byl vytvořen v rámci řízení před soudem prvního stupně, popř. před soudem odvolacím, nemůže být v rámci dovolacího řízení rozšířeno o nové skutečnosti, stejně jako o nové důkazy, nejsou v rámci dovolacího řízení přípustné. Okolnost, o uzavření další smlouvy o smlouvě budoucí nebyla v průběhu řízení před soudy obou stupňů zjištěna, představuje proto uplatnění nových skutečností, ke kterým nemohlo být přihlédnuto.

Dovolací důvod podle není tedy v dané věci naplněn a rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu správné.

Podle ust. je dovolací soud povinen i bez návrhu přihlédnout i k vadám uvedeným v a k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Protože takové vady se z obsahu spisu nepodávají, nezbylo, než dovolání žalovaného jako nedůvodné zamítnout ( , věta před středníkem ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle v návaznosti na ust. , a Žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a v dovolacím řízení vznikly žalované v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, spočívající v odměně za 1 úkon ve výši 13 800 Kč a v paušální částce náhrad hotových výdajů ve výši 75 Kč ( , , vyhl. č. ), celkem 13 875 Kč splatných k rukám zástupce žalované podle ust.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 30. listopadu 2000

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á , v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová