Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2574/99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. září 1999 č.j. - 76 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 22. prosince 1998 č.j. - 38 uložil žalované zaplatit žalobcům částku 119 163 Kč a náklady řízení. Doplňujícím rozsudkem ze dne 16. června 1999 č. j.19 C 179/98 - 63 doplnil Okresní soud ve Frýdku -Místku uvedený rozsudek ve výroku I. a uložil žalovanému zaplatit žalobcům částku 119 163 Kč s tím, že plněním jednomu z žalobců zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost plnit druhému žalobci. Žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů spojených s vydáním doplňujícího rozsudku. Soud vyšel ze zjištění, že žalobci se žalovanou uzavřeli dne 15. června 1997 smlouvu o dílo na provedení stavebních prací, v níž se v čl. III. odst. 1 zhotovitel /žalovaná/ zavázal provést dílo v době do 6-ti měsíců od protokolárního předání staveniště. Soud vycházejíc z nesporně prokázaného protokolárního předání staveniště dne 10. srpna 1997, pak dospěl k závěru, že lhůta pro plnění uplynula 10. února 1998, proto od 11. února 1998 do 30. dubna 1998 je žalovaná v prodlení a žalobci se oprávněně domáhali zaplacení smluvní pokuty. Ujednání v. čl. III. odst. 3 předmětné smlouvy, ve kterém se účastníci dohodli na vypracování dodatku ke smlouvě, považoval za neplatné, neboť podle ust. § 50b obč. zák. ve spojení s ust. § 50a obč. zák. nebyla dohodnuta lhůta či termín k vypracování dodatku.

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. září 1999 č.j. - 76 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku tak, že žalobu zamítl. Odvolací soud převzal skutková zjištění okresního soudu, vyvodil však z nich jiný právní závěr. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platné úmluvě o termínu zhotovení díla a tím je i pojmově vyloučen vznik prodlení zhotovitele /žalované/. Neztotožnil se s právním názorem soudu prvního stupně v tom, že pokud nebyla platně dohodnuta lhůta plnění podle čl. III. odst. 3 pro případ předání staveniště po 15. červenci 1997, platí podle čl. III. odst. 1 lhůta pro plnění do 6-ti měsíců ode dne protokolárního předání staveniště. Soud z obsahu smlouvy dovodil, že při takovém právním závěru by odstavec 3 ve smlouvě postrádal reálný smysl. Závěr, že i při neplatnosti odstavce 3 platí odstavec 1 čl. III. o ujednání 6-ti měsíční lhůty k provedení díla od protokolárního předání staveniště, by pak musel být podepřen odpovídajícím skutkovým tvrzením o úmluvě účastníků s tímto obsahem.

Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z ust. a vytýkají odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci / / v učiněném závěru o neplatnosti ujednání o termínu zhotovení díla a nesplnění podmínek pro vznik prodlení zhotovitele - žalované. Dovolatelé namítají, že neplatné ujednání v odstavci 3. čl. III. smlouvy o dohodě jiného termínu plnění v důsledku nepředání staveniště do určité lhůty, nemá vliv na platnost ostatního obsahu smlouvy o dílo a zhotovitel - žalovaná byla povinna splnit dílo ve lhůtě 6-ti měsíců od protokolárního předání staveniště, jak stanoví odstavec 1. čl. III. smlouvy. Dovolatel se dále domnívá, že i kdyby byl správný názor odvolacího soudu o neplatné úmluvě o termínu plnění, nastupoval by režim ust. obč. zák., podle něhož žalobci žádali žalovaného o zhotovení díla do 10. února 1998. Dovolatelé navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) zjistil, že dovolání je v dané věci přípustné ( ), neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu do výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé / /, bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení ( ), řádně zastoupenou advokátem ( ), splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením a vychází z dovolacího důvodu podle ust.

Dovolací soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě v souladu s ustanovením a 3 a dospěl k závěru že dovolání je důvodné.

Podle ust. § 633 obč. zák. je zhotovitel díla povinen dílo provést podle smlouvy řádně a v dohodnuté době.

V dané věci se žalovaná zavázala ve smlouvě o dílo uzavřené účastníky řízení dne 15. června 1997 v čl. III. odst. 1 provést předmět díla do šesti měsíců od protokolárního předání staveniště.

Podle ust. § 37 odst. obč. zák. musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný. Tímto ustanovením se sankce neplatnosti právního úkonu váže k náležitostem projevu vůle; projev vůle je neurčitý, je-li neurčitý jeho obsah, to jest - mimo případy, kdy vůbec chybí určitá vůle - když se jednajícímu nepodařilo obsah vůle jednoznačným způsobem stanovit, a je nesrozumitelný, jestliže jednající nedosáhl - vadným slovním nebo jiným zprostředkováním - jasného vyjádření své vůle.

Vůle žalovaného provést dílo do šesti měsíců od protokolárního předání staveniště, vtělená do předmětné smlouvy o dílo do čl. III. odst. 1, je svým projevem zcela určitá a srozumitelná, bez jakýchkoliv pochybností o jiném možném termínu plnění. Právně nezávazné smluvní ujednání účastníků v čl. III. odst. 3 o změně závazku o době plnění dohodou v případě prodlení žalobce s předáním staveniště po 15. 7. 1997 nemůže zpochybňovat určitost a srozumitelnost ujednání o době plnění v čl. III odst. 1.

Odvolací soud tedy věc nesprávně posoudil, dospěl-li k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platné úmluvě o termínu zhotovení díla. Žalovaná byla povinna provést dílo ve lhůtě do 6 měsíců od protokolárního předání staveniště dne 10. srpna 1997. Pokud tedy žalovaná tuto povinnost nesplnila, byla by ve smyslu ust. § 517 obč. zák. od 11. února 1998 v prodlení se splněním díla. S ohledem na zjištěné skutkové okolnosti dané věci by se měl odvolací soud v dalším řízení zabývat možnou aplikací ust. § 520 obč. zák., podle kterého k prodlení dlužníka nedojde, jestliže věřitel neposkytne součinnost potřebnou ke splnění dluhu, a dále pak aplikací ust. § 545 odst. 3 obč. zák., podle kterého nevyplývá - li z dohody něco jiného, není dlužník povinen smluvní pokutu zaplatit, jestliže porušení povinnosti nezavinil.

Z výše uvedených důvodů nebylo možno považovat dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu za správný.

Podle ust. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Z této zásady vázanosti užitými dovolacími důvody představují výjimku vady řízení podle ust. a je-li dovolání přípustné i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ke kterým dovolací soud přihlédne z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda byly v dovolání uplatněny / /. Tyto vady řízení dovolatelé nenamítají a ani se z obsahu spisu nepodávají.

Rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, proto Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení ( , část věty za středníkem a , věta první ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( , věta druhá a třetí, ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. listopadu 2000

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á , v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová