Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2582/99

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í.

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 15.4.1998, č.j.9 C 1017/97-14, přivolil k výpovědi z nájmu žalovaného k bytu č. 13, o velikosti 3+1 s příslušenstvím, v 7. podlaží domu č.p. 3919 v P. č. 21 v J. (dále \"předmětný byt\") s tím, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty a uložil žalovanému a všem, kdo s ním v bytě bydlí, povinnost byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění přístřeší. Dospěl k závěru, že uplatněný výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. je naplněn, neboť žalovaný nezaplatil nájemné za období od ledna do srpna 1997, tedy za dobu delší než tři měsíce.

K odvolání žalovaného a D. K. (syna žalovaného) Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 15.7.1999, č.j. -47, rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaný je povinen spolu se všemi, kdo s ním bydlí, předmětný byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění náhradního ubytování; odvolání D. K. odmítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu o naplnění zákonných předpokladů výpovědi podle obč.zák. Se zřetelem ke zdravotnímu stavu žalovaného vázal povinnost k vyklizení na zajištění náhradního ubytování. Odmítnutí odvolání D. K. odůvodnil poukazem na ustanovení s tím, že jmenovaný nebyl účastníkem řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný v plném rozsahu dovoláním. Uvádí, že krajský soud \"ve svém rozsudku v poučení uvedl, že je dovolání k Nejvyššímu soudu ČR v Brně možné\", a že dovolání podává \"i ve smyslu ust. a \". Namítá nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem ve vztahu k jeho závěru o naplnění výpovědního důvodu podle obč.zák., poukazuje na svůj nepříznivý zdravotní stav, pro který nájemné neplatil, na to, že jinak byl \"řádným nájemcem\" a dovozuje, že výkon práva žalobce je v rozporu s dobrými mravy ( obč.zák.). Žaloba měla být proto zamítnuta (uvádí se v dovolání) nebo povinnost žalovaného k vyklizení měla být vázána na zajištění náhradního bytu. Dovolatel má za to, že odvolací soud vyslovil přípustnost dovolání proti svému rozsudku, a že napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Současně navrhl, aby byla odložena vykonatelnost napadeného rozsudku. V doplnění dovolání pak žalovaný dokládá listinnými důkazy včasnost podání tohoto opravného prostředku.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno ve smyslu ustanovení včas, když rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 25.8.1999 (uvedeného dne byl doručen právnímu zástupci žalovaného a dne 24.8.1999 právnímu zástupci žalobce), a dovolání bylo dle knihy odeslané pošty právního zástupce žalobce dáno na poštu k přepravě dne 21.9.1999. Nejvyšší soud se poté zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, lze přezkoumat správnost rozhodnutí odvolacího soudu.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné za podmínek uvedených v ustanoveních , a

Dovolání je přípustné proti (každému) rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami stanovenými v ), jestliže trpí vadami taxativně vyjmenovanými v ust. Vzhledem k tomu, že tyto vady nejsou dovoláním tvrzeny, a ani se z obsahu spisu nepodávají, není dovolání z hlediska ustanovení přípustné.

Přípustnost dovolání v dané věci nelze dovodit ani z ustanovení , neboť rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozhodnutím soudu odvolacího, byl jeho prvním rozsudkem ve věci.

Přípustnost dovolání v souzené věci nelze dovodit ani z ustanovení (jak činí dovolatel), neboť odvolací soud přípustnost dovolání výrokem svého potvrzujícího rozsudku nevyslovil; obecné poučení o tomto mimořádném opravném prostředku, obsažené v závěru rozhodnutí odvolacího soudu předpoklad přípustnosti ve smyslu uvedeného ustanovení nezakládá. Protože - jak vyplývá ze spisu - návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nebyl žalovaným před vyhlášením rozsudku učiněn, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení

Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení , na které též dovolatel poukazuje. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Pro úvahu, jde-li o rozsudek (byť i jen zčásti) měnící, je rozhodující, zda odvolací soud posoudil práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení po obsahové stránce jinak, než soud prvního stupně (srov. rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998 a 1999, pod pořadovými čísly 47 a 28).

Napadený rozsudek se ve výrocích o přivolení k výpovědi z nájmu bytu a o povinnosti k vyklizení bytu shoduje s rozsudkem soudu prvního stupně, takže tyto výroky mají charakter rozsudku potvrzujícího.

Měnícím je rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé toliko ve výroku, jímž byla povinnost žalovaného (osob s ním bydlících) k vyklizení bytu vázána na zajištění náhradního ubytování (na rozdíl od soudu prvního stupně, který uložil povinnost k vyklizení do patnácti dnů po zajištění přístřeší). Ani proti tomuto výroku však není dovolání podle přípustné, neboť v tomto rozsahu není splněna podmínka tzv. subjektivní přípustnosti dovolání ( , ). K podání dovolání je totiž subjektivně oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.10.1997, sp.zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod pořadovým číslem 28, a ze dne 29.7.1999, sp.zn. ).

V dané věci odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že vázal povinnost žalovaného k vyklizení bytu na zajištění náhradního ubytování. Měnící výrok rozsudku odvolacího soudu - v porovnání s rozsudkem soudu prvního stupně - tak vyzněl pro žalovaného příznivěji, neboť jeho povinnost k vyklizení byla vázána na zajištění náhradního ubytování (tedy formy bytové náhrady kvalitativně vyšší než je přístřeší). Odstranění (zrušení) výroku rozhodnutí odvolacího soudu o povinnosti byt vyklidit v závislosti na zajištění této formy bytové náhrady by tedy nevedlo ke stavu pro žalovaného příznivějšímu; potud tedy nemohla být odvolacím rozhodnutím způsobena žalovanému žádná újma, jíž by bylo lze zhojit v dovolacím řízení.

Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle věty první a a c/ odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení větu první, a větu první (per analogiam) , a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalovanému právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30.listopadu 2000

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc., v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová