Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 208/2020

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudcem JUDr. Vítem Ludvou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokátem,

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení 12 252 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 100 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 6 152 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 050,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 967,64 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 900 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 100 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 6 152 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 050,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 967,64 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 900 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 23. 7. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 12 252 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 050,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 967,64 Kč, dále i zákonného úroku z prodlení počítaného z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a úroku 23,72 % ročně počítaného z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela dne 4. 4. 2017 s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované částku ve výši 8 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření této smlouvy. Žalovaná se naopak zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 23,72% ročně za dobu řádného trvání smlouvy (celkem ve výši 1 120 Kč) a dále i spolu s odměnou za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek (3 200 Kč). Žalovaná se také zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobkyně částku 232 Kč (poplatek za doplňkovou službu – životní pojištění). Celkovou výše uvedenou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách (každá ve výši 244 Kč), přičemž poslední splátka byla splatná 15. 5. 2018. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě informací získaných od žalované, kdy takto získané informace právní předchůdce žalobkyně verifikoval doklady a dalšími listinami, které poskytla žalovaná. Následně získané a verifikované informace zanesl právní předchůdce žalobkyně do tzv. zákaznické karty. Z této karty se podává, že právní předchůdce žalobkyně zhodnotil majetkové poměry žalované z její výplatní pásky a pracovní smlouvy. Žalovaná úplnost a pravdivost poskytnutých informací stvrdila svým podpisem. Právní předchůdce žalobkyně poté uzavřel, že žalovaná je schopna žádaný spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná však uvedené splátky nehradila řádně a včas, neboť poslední dílčí splátku zaplatila dne 23. 7. 2017. Po dobu trvání smluvního vztahu uhradila žalovaná celkem částku 1 900 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Ke dni postoupení činila výše pohledávky částku 12 252 Kč, která je tvořena dlužnou jistinou (8 000 Kč), dlužným poplatkem za administrativní činnost (1 293,36 Kč), dlužným poplatkem za hotovostní inkaso splátek (2 758,64 Kč) a dlužným poplatkem za životní pojištění (200 Kč). Po postoupení této pohledávky již žalovaná neuhradila ničeho. Zástupce žalobkyně vyzval rovněž žalovanou k plnění i písemnou předžalobní upomínku označenou datem 30. 4. 2020, avšak žalovaná na výzvu nikterak nereagovala a nezaplatila již ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K projednání věci soud nařídil na den 4. 1. 2021 jednání. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, přestože jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti. Soud proto podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “) jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 4. 4. 2017 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou soud zjistil, že touto smlouvou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované v hotovosti částku 8 000 Kč, což téhož dne také učinil, přičemž tuto skutečnost žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se touto smlouvou zavázala vrátit poskytnutou částku (8 000 Kč) společně s úrokem (1 120 Kč), poplatkem (1 600 Kč), poplatkem za hotovostní inkaso splátek (3 200 Kč) a poplatkem za pojištění (232 Kč). Celková dlužná částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 14 152 Kč. Dlužná částka měla být splacena v 58 pravidelných týdenních splátkách po 244 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Podpisem této smlouvy také žalovaná stvrdila to, že právní předchůdce žalobkyně řádně posoudil její úvěruschopnost, a to na základě informací od ní získaných, které následně byly zaneseny do její zákaznické karty.

5. Z karty zákazníka (žádost o zápůjčku) vedené právním předchůdcem žalobkyně ze dne 4. 4. 2017 soud zjistil, že k osobním a majetkovým poměrům žalované bylo v této kartě zaznamenáno, že žalovaná požádala o zapůjčení částky ve výši 20 000 Kč. Dále tam bylo uvedeno, že žalovaná bydlela v nájmu s partnerem, a to na adrese adresa žalované. Dále bylo uvedeno, že žalovaná byla zaměstnána jako dělnice ve právnická osoba anonymizována dvě slova, IČO, sídlem adresa (dále jen„ anonymizována dvě slova anonymizováno“), a to od číslo. Žalovaná dosahovala čistého příjmu 9 000 Kč měsíčně (hlavní příjem), jiné vedlejší příjmy neměla. Celkové výdaje žalované byly vyčísleny na částku 6 000 Kč měsíčně (2 000 Kč výdaje na bydlení a 4 000 Kč osobní výdaje). Právní předchůdce žalobkyně následně uzavřel, že použitelný příjem žalované činí 3 000 Kč měsíčně. Tyto informace získané od žalované měly být ověřeny z pracovní smlouvy a výplatní pásky.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že touto smlouvou došlo k postoupení pohledávek právního předchůdce žalobkyně vzniklých ze smluv o půjčkách a spotřebitelském úvěru specifikovaných v příloze číslo této smlouvy na žalobkyni. Soud dále z přílohy číslo (seznam postoupených pohledávek) zjistil, že předmětná pohledávka za žalovanou byla v této příloze obsažena.

7. Z listiny„ Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že žalované bylo oznámeno, že došlo k postoupení pohledávky právního předchůdce žalobkyně, kterou měl za žalovanou, a to právě na žalobkyni. Žalovaná byla současně informována, že výše jejího dluhu ke dni postoupení činí 12 252 Kč bez příslušenství. Toto oznámení bylo žalované odesláno dne 13. 12. 2019.

8. Z y označené„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ ze dne 30. 4. 2020 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou před podáním žaloby ve smyslu k dobrovolnému plnění. Tato předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 1. 5. 2020.

9. Z y označené„ Informace o zpracování osobních údajů“ ze dne 29. 11. 2019 soud nezjistil žádné skutečnosti nutné pro rozhodnutí ve věci.

10. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne 4. 4. 2017 částku ve výši 8 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku (8 000 Kč) společně s úrokem (1 120 Kč), poplatkem (1 600 Kč), poplatkem za hotovostní inkaso splátek (3 200 Kč) a poplatkem za pojištění (232 Kč). Celková dlužná částka, kterou měla žalovaná zaplatit, tak činila 14 152 Kč. Dlužná částka měla být splacena v 58 pravidelných týdenních splátkách po 244 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Žalovaná uhradila v souhrnu pouze částku 1 900 Kč. Předmětná pohledávka byla následně postoupena ke dni 29. 11. 2019 na žalobkyni. Po postoupení pohledávky již žalovaná nezaplatila ničeho, a to ani k výzvě zástupce žalobkyně ze dne 30. 4. 2020.

11. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 419 o. z. platí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) platí, že spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 75 ZoSÚ platí, že poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

16. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ platí, že poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

17. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1958 odst. 2 o. z. platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

24. Podle § 1968 věty první o. z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

25. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Podle , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ nařízení vlády“) platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

27. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru číslo ze dne 4. 4. 2017 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda právní předchůdce žalobkyně před uzavřením této smlouvy o úvěru dostatečně zkoumal schopnost žalované jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy.

28. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci právnická osoba proti anonymizována dvě slova číslo, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

29. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudní dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

30. Ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ přikazuje poskytovateli spotřebitelského úvěru zejména před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Uvedené však nelze vykládat izolovaně od jiných ustanovení citovaného zákona. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má především podle § 75 ZoSÚ povinnost postupovat při provozování své činnosti s odbornou péčí a zároveň má povinnost při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených ZoSÚ. Posuzuje-li poskytovatel spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele, má povinnost primárně od spotřebitele získat veškeré potřebné informace, aby této povinnost mohl dostát. V návaznosti na § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ si však nelze představit, že by se mohl poskytovatel omezit pouze na jednostranná tvrzení spotřebitele ohledně jeho příjmů, výdajů a svých dosavadních závazků (dluhů). Poskytovatel tak má v této souvislosti povinnost uchovávat zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, tedy povinnost uchovávat zejména ty dokumenty, ze kterých byly verifikovány informace získané od spotřebitele. Lze tak uvést, že řádně zkoumá úvěruschopnost spotřebitele pouze ten poskytovatel, který uzavře, že spotřebitel je úvěruschopný, a to pouze po pečlivém zhodnocení jeho reálných příjmů a výdajů včetně zhodnocení jeho dosavadních závazků, přičemž doklady, ze kterých tento závěr učinil, uchoval pro budoucí potřeby, resp. budoucí ověření, zda své povinnosti dle ZoSÚ naplnil.

31. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě informací získaných od žalované, kdy takto získané informace právní předchůdce žalobkyně verifikoval doklady a dalšími listinami, které poskytla žalovaná. Následně získané a verifikované informace zanesl právní předchůdce žalobkyně do tzv. zákaznické karty. Právní předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházel podle tvrzení žalobkyně z pracovní smlouvy a z výplatních pásek žalované. Podle těchto dokladů měla činit výše měsíčního příjmu žalované částku cca 9 000 Kč. Dále úvěruschopnost žalované byla posuzována z jejích prohlášení, kdy uváděné údaje byly zaneseny do y označené„ karta zákazníka.“ Z této karty plyne, že v posuzovaném období žalovaná bydlela v nájmu s partnerem a byla zaměstnána jako dělnice ve právnická osoba anonymizována dvě slova, a to od číslo, kde dosahovala čistého příjmu 9 000 Kč měsíčně. Celkové výdaje žalované byly vyčísleny na částku 6 000 Kč měsíčně (2 000 Kč výdaje na bydlení a 4 000 Kč osobní výdaje). Právní předchůdce žalobkyně následně uzavřel, že použitelný příjem žalované činí 3 000 Kč měsíčně. Tyto informace získané od žalované měly být ověřeny z pracovní smlouvy a výplatní pásky.

32. Výše shrnutý způsob, jakým právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalované, však soud považuje za zcela nedostatečný. Právní předchůdce žalobkyně řádně nezkoumal příjmové ani výdajové poměry žalované, tudíž nemohl mít přehled o skutečných příjmech a výdajích. Neměl-li právní předchůdce žalobkyně tento reálný přehled, pak je nutno uzavřít, že výdaje a příjmy žalované nemohl s odbornou péčí posoudit. Právní předchůdce žalobkyně se pouze spokojil s jednostrannými a ničím nedoloženými tvrzeními žalované o příjmech a výdajích. Následně pak bylo uzavřeno, že volné zdroje žalované činí ničím nepodloženou částku 3 000 Kč měsíčně. K tomu je nutné dodat, že již v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb. platilo, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Soud je přesvědčen, že řečené se plně uplatní i v poměrech ZoSÚ, který je s odkazem na § 78 ZoSÚ v tomto i přísnější. Právní předchůdce žalobkyně tak měl postupovat podle § 75 a § 78 ZoSÚ a vyžádat si od žalované příslušné doklady, na základě kterých by tvrzené příjmy a výdaje ověřil, přičemž následně by si tyto doklady uložil, aby tak bylo možno v budoucnu přezkoumat, zda právní předchůdce žalobkyně schopnost splácet úvěr žalované řádně posoudil. Jen tak by bylo postupováno s odbornou péčí, tedy tak, jak žalobkyni ZoSÚ ukládá.

33. Verifikace jednotlivých osobních, příjmových a výdajových poměrů žalované ze strany žalobkyně tak zůstala toliko v rovině jejích tvrzení, kdy žalobkyně označila k prokázání tohoto tvrzení pouze zákaznickou kartu. V této souvislosti je významné, že žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, čímž se připravila o možnost poučení podle , které by soud žalobkyni poskytl, a to v tom smyslu, aby označila důkazy ke svým tvrzením, že jednotlivá tvrzení žalované byla ověřována z příslušných listin (minimálně z pracovní smlouvy a výplatních pásek). Soud pouze konstatuje, že toto lze dokázat nejenom předložením příslušných listin, ale jsou myslitelné i jiné důkazní prostředky. Soud tedy na tomto místě musí uzavřít, že v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně prověřil jednotlivá tvrzení žalované ohledně jejích osobních, rodinných, příjmových a výdělkových poměrů z příslušných listin a dokladů. Za této situace pak soud musí považovat informace zanesené do zákaznické karty toliko za jednostranná prohlášení (tvrzení) žalované, což je ve smyslu citovaných judikátů zcela nedostatečné, tudíž lze uzavřít, že v tomto případě nebylo postupováno s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr.

34. Dále je nutné zmínit, že závěr o úvěruschopnosti spotřebitele (dosažený po řádném zkoumání) předpokládá, že spotřebitel bude schopen v budoucnu splácet poskytnutý úvěr, a to po posouzení aktuálních poměrů s přihlédnutím ke způsobu splácení dluhů v minulosti a konečně i s jistým předpokládaným výhledem do budoucnosti. Učinit tento závěr přísluší pouze poskytovateli spotřebitelského úvěru a nikoli samotnému spotřebiteli, jak se žalobkyně s ohledem na její tvrzení mylně domnívá, když se v tomto odkazuje na prohlášení žalované, která řádnost procesu zkoumání její úvěruschopnosti svým podpisem stvrdila.

35. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované nedostatečně. Soud proto smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 4. 4. 2017 posoudil jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni toliko částku, která ji byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.) a kterou dosud nesplatila. Z dokazování vyplynulo, že žalované byla takto poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaná na svůj dluh již uhradila částku 1 900 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Výše bezdůvodného obohacení na straně žalované činí 6 100 Kč (8 000 Kč – 1 900 Kč).

36. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl toliko do částky 6 100 Kč, kdy rovněž uložil žalované zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to od 8. 5. 2020 do zaplacení (dle výzvy k úhradě podle § 1958 o. z. uplynula lhůta k zaplacení dluhu dne 7. 5. 2020). Splatnost dluhu tak nastala dne 7. 5. 2020 a žalovaná byla poté povinna plnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž nesplněním své povinnosti se žalovaná dostala do prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.). Výše úroku z prodlení tak, jak byl žalobkyni přiznán, je v souladu s § 2 nařízení vlády, kdy výše repo sazby stanovené Českou národní bankou v první den kalendářního pololetí, ve kterém došlo k uvedenému prodlení žalované, činila 2 %. V souladu s  nařízení vlády příslušný úrok z prodlení v předmětném období činil 10 % ročně. Lhůtu k plnění soud určil s odkazem na , tudíž žalovaná je povinna zaplatit uvedenou částku s příslušenstvím v obecné 3 denní lhůtě, která je počítána od právní moci rozsudku.

37. Ve zbytku soud žalobě nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy o úvěru.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , kdy zvážil míru úspěchu a neúspěchu jednotlivých účastníků z pohledu předmětu řízení včetně příslušenství, které bylo vypočteno pro účely nákladového výroku ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Žalobkyně tedy byla v řízení úspěšná toliko z 34,04 %, žalovaná byla naopak úspěšná z 65,96 % a měla by tak právo na částečnou náhradu nákladů řízení (31,92 %). Vzhledem k tomu, že žalovaná měla v řízení úspěch jenom částečný, pak soud rozhodl s odkazem na uvedené ustanovení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ostatně z obsahu spisu je rovněž zřejmé, že žalované žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo návrhem na nařízení exekuce u soudního exekutora.