Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1474/2015

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-43

U S N E S E N Í

Vrchní soud v Praze jako soud nadřízený Krajskému soudu v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníka

M. K.

, o nesouhlasu Krajského soudu v Praze s postoupením věci,

t a k t o :

Nesouhlas Krajského soudu v Praze s postoupením věci n e n í d ů v o d n ý .

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 22.9.2014 (A-9), které nabylo právní moci dne 28.10.2014, vyslovil Městský soud v Praze svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci tohoto rozhodnutí bude věc postoupena Krajskému soudu v Praze. V odůvodnění zejména uvedl, že dlužník M. K. (dále jen dlužník) v návrhu uvedl jako své trvalé bydliště "A", avšak soudní písemnosti požádal doručovat na adresu "B", a k výzvě soudu sdělil, že tato adresa je místem, v němž pracuje. Uzavřel, že dlužník tuto adresu uvedl jako místo, v němž se trvale zdržuje a kam rovněž žádal zasílat veškeré soudní písemnosti, z čehož dovodil, že v době zahájení řízení měl bydliště v obvodu působnosti Krajského soudu v Praze.

Krajský soud v Praze, který postoupený spis převzal dne 13.11.2014 (A-12), vyjádřil dne 28.7.2015 (A-40) nesouhlas s postoupením věci. Ke sdělení dlužníka Městskému soudu v Praze, že se zdržuje v sídle společnosti Goalingo, s.r.o., pro kterou bude pracovat (A-8), uvedl, že dne 25.11.2014 obdržel sdělení jednatele této společnosti, že pan R. K., který dne 28.8.2014 jako její jednatel uzavřel s dlužníkem, svým bratrem, smlouvu o nevýhradním obchodním zastoupení, byl jejím jednatelem do 29.10.2014. Dne 26.1.2015 pak soudu pan D. S. sdělil, že mu není nic známo o tom, že by za jeho působení jednatele Goalingo, s.r.o. pobíral dlužník nějakou odměnu či mzdu, když v té době tato společnost nevykonávala žádnou činnost. Soud vyjádřil názor, že ke dni podání návrhu bylo bydliště dlužníka, jak sám uvedl, na adrese "A", neboť dlužníkovo tvrzení, že se bude zdržovat na adrese "B", posoudil jako nevěrohodné s ohledem na vyjádření pana S., který byl jednatelem Goalingo, s.r.o., do níž dlužník, přes své tvrzení, nikdy nenastoupil. Z insolvenčního spisu soud zjistil, že dlužník ve společnosti Goalingo, s.r.o. nepracoval a proto neuvěřil jeho tvrzení, že by se v sídle společnosti zdržoval s úmyslem zdržovat se zde trvale. K tomu doplnil, že dlužník má uzavřenou smlouvu o nevýhradním obchodním zastoupení se společností Dotisku, s.r.o., se sídlem Vyšehradská 53/1446, 120 00 Praha 2, jejímž jednatelem je dlužníkův bratr.

Vrchní soud v Praze jako soud nadřízený Krajskému soudu v Praze ( ) přezkoumal podmínky místní příslušnosti včetně možnosti soudu vyslovit nesouhlas s postoupením věci a dospěl k závěru, že nesouhlas Krajského soudu v Praze není důvodný.

Podle (dále jen ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení (dále jen ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle jestliže soud, jemuž byla věc postoupena, s postoupením nesouhlasí, předloží ji k rozhodnutí, pokud otázka příslušnosti nebyla již rozhodnuta soudem odvolacím, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud, který věc postoupil.

Přestože nestanoví lhůtu, v níž má soud, jemuž byla věc postoupena, vyslovit svůj nesouhlas s postoupením, vyplývá ze zásad insolvenčního řízení uvedených v (ve shodě se zásadami občanského řízení soudního uvedenými v ), že se tak má stát bez zbytečné prodlevy (tedy předvídatelně a nikoliv překvapivě). To mj. předpokládá, že si soud, jemuž byla věc postoupena, nejprve ověří svoji místní příslušnost, přičemž za tím účelem může konat též potřebná šetření, pokud obsah spisu nedává spolehlivý závěr o skutečném, materiálním bydlišti dlužníka, a teprve pak může činit úkony směřující již k projednání a rozhodnutí věci (tj. k rozhodnutí o insolvenčním návrhu).

Vrchní soud v Praze vyšel z právních názorů vyjádřených např. v usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9.9.2011, sp. zn. , publikovaných v ASPI pod ID: JUD210855CZ, s nimiž se zcela ztotožňuje a dle nichž může být nesouhlas s postoupením věci ve smyslu vyjádřen pouze bezprostředně po postoupení věci, tj. dříve než soud začne ve věci samé jednat. Jakmile jednat začne, projevuje tím souhlas s postoupením věci. Takto jednou zaujaté stanovisko nemůže dodatečně měnit. V opačném případě by soud mohl nesouhlas vyjádřit kdykoliv v dalším průběhu řízení, neboť z ustanovení nevyplývá žádná hranice, za níž by toto právo již uplatnit nemohl. Oprávnění soudu podle přitom nelze zaměňovat s oprávněním, jež pro soud plyne z ustanovení Každé z těchto ustanovení řeší jiný případ a je třeba mezi nimi důsledně lišit.

Převedeno do poměrů insolvenčního řízení, jež musí být vedeno dle tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů, je zcela v souladu s vyložit v insolvenčním řízení ještě užším způsobem tak, že v insolvenčním řízení může být nesouhlas soudu s postoupením věci podle vysloven bezprostředně po jejím převzetí – tedy dříve, než soud začne činit úkony směřující k projednání insolvenčního návrhu a rozhodnutí o něm – a to rovněž s ohledem na lhůty stanovené v a pro další postup soudu. Jinými slovy řečeno, v insolvenčním řízení má soud, jemuž byla věc postoupena po právní moci usnesení o místní příslušnosti podle , odst. 2 v případě, kdy otázka příslušnosti nebyla rozhodnuta soudem odvolacím, po převzetí spisu nejprve sám posoudit svoji místní příslušnost a nesouhlasí-li se závěry postupujícího soudu, po případném provedení vlastního nezbytného šetření jen ohledně své místní příslušnosti, bezodkladně předložit věc nadřízenému soudu podle s důvody svého nesouhlasu. Pokud soud, jemuž byla věc postoupena, takto nepostupuje, a bez dalšího již činí úkony směřující k rozhodnutí o insolvenčním návrhu ve shodně s , projevuje tím navenek (vůči účastníkům) souhlas s postoupením věci a takto jednou zaujaté stanovisko nemůže zásadně dodatečně měnit. Opačný přístup, jenž by soudu umožňoval vyjádřit nesouhlas kdykoliv v dalším průběhu insolvenčního řízení, by byl v rozporu se zásadami insolvenčního řízení ( ) jakož i s obecnými zásadami civilního procesu, jenž musí být veden předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny ( ). Závěrem tedy shrnuto: byla-li insolvenční věc postoupena jinému insolvenčnímu soudu pro nedostatek místní příslušnosti a tento soud již po delší dobu činil úkony směřující výlučně k rozhodnutí o insolvenčním návrhu, nelze později vyslovený nesouhlas tohoto soudu s postoupením insolvenční věci ( ) shledat důvodným.

V dané věci bylo insolvenční řízení zahájeno na základě insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení dlužníka podaného Městskému soudu v Praze dne 6.8.2014, přičemž nesouhlas s postoupením věci vyslovil Krajský soud v Praze až dne 29.7.2015, tedy po více než osmi měsících od okamžiku, kdy mu byl spis dne 13.11.2014 postoupen Městským soudem v Praze. Krajský soud v Praze bezprostředně po převzetí věci nevyslovil nesouhlas s postoupením věci (ani za tím účelem nekonal jakékoliv šetření) a naopak činil jen rutinní úkony směřující k rozhodnutí o insolvenčním návrhu, a to: opakovaně vyzýval dlužníka k opravě a doplnění návrhu na povolení oddlužení (A-13, A-18), vyzval dlužníka k doložení solventnosti dárce (A-20), požádal Goalingo, s.r.o. o sdělení příjmů dlužníka (A-21), rozhodl o povinnosti dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení (A-23), rozhodl o zastavení řízení pro nezaplacení zálohy (A-29) a předložil věc odvolacímu soudu s odvoláním dlužníka proti usnesení o zastavení řízení (A-32). Až teprve

po vrácení spisu s rozhodnutím odvolacího soudu, přípisem ze dne 7.7.2015, vyzval soud I. stupně dlužníka, aby mu obratem sdělil, kde se zdržoval ke dni podání návrhu na povolení oddlužení (6.8.2014) s úmyslem zdržovat se zde trvale, a aby uvedl, kde skutečně bydlí a bydlel a u koho a kde pracuje či pracoval (A-38), a dne 28.7.2015 (A-40) vyjádřil soud I. stupně neočekávaně (a překvapivě) nesouhlas s postoupením věci.

Za shora zjištěného skutkového stavu, kdy v období 9 měsíců po postoupení věci činil Krajský soud v Praze systematicky řadu úkonů směřujících výlučně k rozhodnutí o insolvenčním návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení, a nikoliv k ověření své místní příslušnosti, shledal Vrchní soud v Praze posléze vyslovený nesouhlas Krajského soudu v Praze s postoupením věci zjevně neodůvodněným.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 24. srpna 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Kateřina Vaněčková