Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tvo 141/2000

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 11. 2000, sp. zn. , bylo podle § 71 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o prodloužení lhůty trvání vazby obžalovaných O. O. D. a A. H. do 31. 3. 20001.

Proti tomuto usnesení podali oba obžalovaní ve lhůtě uvedené v ustanovení § 143 odst. 1 tr. ř. stížnost.

Obžalovaný A. H. ve stížnosti namítl, že důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. nejsou v jeho případě podloženy žádnými konkrétními skutečnostmi, na základě nichž by bylo možno učinit závěr odůvodňující obavu z útěku a též obavu, že by na svobodě v páchání trestné činnosti, pro kterou je stíhán, pokračoval. V uvedené souvislosti Vrchnímu soudu v Olomouci vytkl, že se v napadeném usnesení důvody vazby dostatečně nezabýval. Poukázal rovněž na to, že nebyly splněny ani zákonné podmínky pro prodloužení vazby dle § 71 odst. 3 tr. ř., když prodlužování řízení je třeba přičítat orgánům činným v trestním řízení a nikoliv obtížnosti předmětné trestní věci. Z výše uvedených důvodů proto navrhl, aby v řízení o stížnosti bylo napadené usnesení o prodloužení vazby zrušeno.

Obžalovaný O. O. D. včas podanou stížnost ke dnešnímu dni neodůvodnil. Ke stížnosti připojil písemný slib, že v případě propuštění z vazby sdělí do 48 hodin soudu adresu, na které se bude zdržovat, bude se vždy dostavovat k hlavnímu líčení a povede řádný život. Z obsahu a smyslu obou podání je zřejmé, že se obžalovaný domáhá zrušení napadeného usnesení a propuštění z vazby na svobodu.

Z podnětu stížností obžalovaných přezkoumal Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i správnost řízení, jež mu předcházelo a dospěl k níže uvedeným závěrům.

Obžalovaní O. O. D. a A. H. jsou stíháni pro závažnou trestnou činnost, kvalifikovanou v obžalobě jako trestný čin loupeže podle , odst. 3 tr. zák. Na podkladě téže obžaloby je obžalovaný D. dále stíhán pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle tr. zák. a trestný čin padělání a pozměňování veřejnéy podle tr. zák. a obžalovaný A. H. pro trestný čin útoku na veřejného činitele podle , odst. 2 písm. a) tr. zák. Řízení o posledně uvedeném trestném činu bylo posléze ze společné trestní věci vyloučeno k samostatnému projednání.

Krajský soud v Brně, u něhož je předmětná trestní věc vedena pod sp. zn. , konal ve věci hlavní líčení od 24. 2. 2000, přičemž odsuzujícím rozsudkem ve věci rozhodl dne 16. 3. 2000. Tento rozsudek byl v odvolacím řízení dne 26. 9. 2000 zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k doplnění dokazování. Ten pak v souladu s pokyny odvolacího soudu pokračoval v řízení. Poslední hlavní líčení bylo ve věci konáno dne 6. 11. 2000.

Oba obžalovaní byli vzati do vazby usnesením soudce Městského soudu v Brně ze dne 22. 11. 1998, sp. zn. , s účinností od 21. 11. 1998, z důvodů uvedených v ustanovení § 67 písm. a), b), c) tr. ř. v tehdy platném znění. Později byly důvody vazby omezeny a obžalovaní se v současné době nacházejí ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Zákonná dvouletá lhůta trvání vazby (§ 71 odst. 3 věta první tr. ř.) u obou obžalovaných uplynula dnem 21. 11. 2000. Návrh na prodloužení této lhůty nad dva roky podal za podmínek § 71 odst. 5 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 71 odst. 6 tr. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci předseda senátu Krajského soudu v Brně. Předmětný návrh odůvodnil vývojem řízení a jeho současným stavem, jenž neumožňoval skončit trestní stíhání obžalovaných ve lhůtě dvou let.

Podle zjištění Nejvyššího soudu trvají u obžalovaných O. O. D a A. H. dosud důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Důvody tzv. útěkové vazby (§ 67 písm. a/ tr. ř.) byly soudy až do současné doby opakovaně správně opírány o zjištění, že obžalovaný O. O. D. je cizím státním příslušníkem bez trvalejších vazeb na pobyt v České republice, jenž v době svého zadržení navíc disponoval falešnými doklady totožnosti; u obžalovaného A. H. byly správně vzaty v úvahu skutečnosti týkající se jeho snahy vyhnout se zadržení orgány Policie ČR,

a to způsobem popsaným pod bodem 4) obžaloby. Uvedené okolnosti ve spojení s vysokým hrozícím trestem, nepochybně zakládají důvodnou obavu, že by si obžalovaní na svobodě počínali způsobem předpokládaným v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o důvody tzv. vazby předstižné (§ 67 odst. 1 písm. c) tr. ř.) lze je opřít především o charakter stíhané trestné činnosti, jež se má skládat z řady dílčích jednání motivovaných cílem opatřit si majetkový prospěch a ukončených teprve zadržením obžalovaných.

Nejvyšší soud současně neshledal podmínky pro to, aby vazbu obžalovaného O. O. D. bylo možno nahradit písemným slibem podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. Učiněný písemný slib jednak nemá všechny formální náležitosti takového slibu stanovené v § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř.; především jej však nelze přijmout jak vzhledem k výše uvedené charakteristice osoby obžalovaného, tak zejména s přihlédnutím k vysoké závažnosti projednávaného případu.

Pokud Vrchní soud v Olomouci v napadeném usnesení dovodil, že v posuzované věci jsou splněny podmínky pro prodloužení vazby obžalovaných nad dva roky podle § 71 odst. 3 tr. ř., je třeba tyto závěry považovat za správné a odůvodněné. Rovněž Nejvyšší soud má za to, že se trestní stíhání obžalovaných nepodařilo skončit ve dvouleté vazební lhůtě z důvodů, které nemají povahu neodůvodněných průtahů v řízení. Stalo se tak především proto, že v dané věci je s ohledem na její náročnost (trestní spis t. č. obsahuje cca 1800 stran), k jejímu řádnému objasnění nutno provádět poměrně rozsáhlé dokazování. Pokud tedy docházelo k prodlužování řízení, nebylo to ovlivněno zaviněnou nečinností orgánů trestního řízení, zejména soudu, ale obtížností věci. To platí i pro řízení odvolací, když Vrchní soud v Olomouci v napadeném usnesení správně zdůraznil, že po dílčím doplnění dokazování v odvolacím řízení vyžádáním zpráv, vyvstala potřeba konkrétních pokynů vůči soudu I. stupně poté, kdy bylo jeho rozhodnutí na podkladě podaných opravných prostředků zrušeno. Při stávajících důvodech vazby u obžalovaných současně hrozí, že jejich propuštěním na svobodu by bylo podstatně ztíženo či dokonce zmařeno dosažení účelu trestního řízení, který podle § 1 odst. 1 tr. ř. spočívá především v tom, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestání.

Doba na kterou Vrchní soud v Olomouci prodloužil trvání vazby obžalovaných, tj. do 31. 3. 2001, se jeví jako nezbytně nutná, jak vzhledem k povaze projednávané věci, tak ke stadiu, v němž se trestní stíhání obžalovaných nyní nachází. V rámci tohoto prodloužení vazby bude povinností, soudu I. stupně a popř. též soudu odvolacího postupovat a vyřídit předmětnou věc s největším urychlením (§ 71 odst. 1 tr. ř.).

Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud neshledal stížnosti obžalovaných O. O. D. a A. H. důvodnými a podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. je zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 30. listopadu 2000

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler