Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
32 C 215/2020-37
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Ptáček Číhalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 16 507,68 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 486 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 486 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zbytku zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 486 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 486 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zbytku zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 15. 7. 2020 domáhala po žalované uhrazení částky ve výši 16 507,68 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 703,30 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 784,05 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 9 828,71 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a spolu s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 9 828,71 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že tento nárok vznikl tak, že právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen právnická osoba) dne datum uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytl žalované částku ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit právnická osoba spolu se zápůjčkou částku ve výši 8 807 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy, a to v 60 týdenních splátkách po 314 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná uhradila poslední splátku dne 3. 5. 2017, kdy k tomuto dni činila dlužná jistina 9 828,71 Kč a dlužný poplatek částku 6 678,97 Kč. Od data 15. 2. 2018 se tak dlužná jistina úročí sjednaným úrokem ve výši 28 % ročně. právnická osoba před poskytnutím zápůjčky zkoumala schopnost žalované splácet zápůjčku v souladu s § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění rozhodném (dále jen ZSÚ), což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 24. 6. 2019, o čemž byla žalovaná informována. Do postoupení pohledávky uhradila žalovaná částku ve výši 514 Kč, a k datu postoupení pohledávky činila dlužná pohledávka na jistině částku 9 828,71 Kč, na poplatcích částku 6 678,97 Kč, na kapitalizovaných úrocích z jistiny částku 3 784,05 Kč a na kapitalizovaných zákonných úrocích částku 1 703,30 Kč. Žalovaná ani přes výzvy žalobkyně neuhradila ničeho.
2. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den datum. Žalované bylo doručeno předvolání k tomuto jednání společně s žalobou do vlastních rukou fikcí doručení dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění rozhodném (dále jen o.s.ř.) dne 21. 12. 2020, tedy více než 10 dnů přede dnem prvního jednání, které se ve věci konalo.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání, k němuž byla řádně a včas předvolána, se bez omluvy nedostavila.
4. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně řádně omluvila svoji neúčast u jednání podáním ze dne 6. 1. 2021 a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti.
5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
6. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 8 807 Kč, sestávajícím se z částky 1724 Kč na úroku, částky 2 620 Kč za poplatek za zpracování, a z částky 4 463 Kč za administrativní činnost a komfortní splácení, vrátit v 60 týdenních splátkách v částce 314 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 28 % ročně, s RPSN 232,41%. Žalovaná stvrdila, že před uzavřením smlouvy právnická osoba posoudil její schopnost splácet úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od žalované, kdy tyto jsou obsahem zákaznické karty (zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce číslo včetně smluvních podmínek). Žalovaná ve dnech 10. 1. 2017, 24. 2. 2017 a 3. 5. 2017 uhradila celkem částku 514 Kč (zjištěno z tabulky umoření). právnická osoba a žalobkyní byla dne 24. 6. 2019 uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, na základě které přešla pohledávky za žalovanou na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum vč. str. anonymizováno seznamu postoupených pohledávek). Žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni dopisem ze dne datum, odeslaným dne datum na adresu žalované uvedenou ve smlouvě o zápůjčce s tím, že má dlužnou částku uhradit do 10 dnů od data doručení dopisu (zjištěno z dopisu Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího lístku). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby dopisem ze dne 12. 3. 2020, odeslaným téhož dne (zjištěno z dopisu výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 12. 3. 2020, vč. podacího lístku).
7. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu jako plně věrohodné, když nebyla zjištěna žádná okolnost, která by je zpochybňovala.
8. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:
9. Mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně právnická osoba poskytla žalované částku 10 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy s tím, že žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 807 Kč, a to 60 pravidelných týdenních splátkách v částce 314 Kč. Žalovaná uhradila pouze částku 514 Kč, jinak, ani přes upomínky, neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena ke dni datum, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem odeslaným na její adresu uvedenou ve smlouvě o zápůjčce dne datum a současně byla upozorněna, že má dlužnou částku uhradit do 10 dnů ode dne doručení tohoto dopisu.
10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
11. Na vztah mezi účastníky soud aplikoval ustanovení smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen o.z.). Žalovaná na straně vydlužitele smlouvu uzavřela v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně zapůjčitele v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o.z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění rozhodném (dále je ZSÚ).
12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. Podle § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 věty prvé o.z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
16. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Tato zákonná ustanovení v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008 /48/ zakotvují princip odpovědného půjčování („ responsible lending“). Ústavní soud v souvislosti s tímto principem dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Podle Ústavního soudu lze učinit závěr, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z judikatury citované tímto nálezem - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Soudy proto poskytovatele úvěrů musí vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení dluhu reálné výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli (viz cit. rozhodnutí). K závěru, že splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele musí vnitrostátní soud zkoumat ve všech případech, bylo vedeno řízení o předběžné otázce u Soudního dvora EU. V rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C 679/18, Soudní dvůr EU dospěl k závěru, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
20. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je při zkoumání úvěruschopnosti taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit.
21. Žalobkyně v návrhu sice tvrdila, že prověřila schopnost žalované zápůjčku splácet, nicméně toto tvrzení bylo obecné, bez uvedení konkrétních údajů, jak k závěru o schopnosti žalované úvěr splácet došla a současně své tvrzení nijak neprokazovala. Důkazní břemeno v otázce splnění předsmluvní informační a kontrolní povinnosti musí zásadně jít k tíži poskytovatele zápůjčky, jinak by byl narušen soulad se zásadou efektivity (viz např. rozhodnutí Soudní dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - číslo právnická osoba v jméno příjmení and anonymizováno). Soud v této věci nemohl žalobkyni při jednání řádně poučit ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby soudu doplnila tvrzení v tomto směru a označila důkazy k jejich prokázání, neboť žalobkyně tím, že se k jednání nedostavila, dobrovolně se tohoto poučení vzdala, a jde k její tíži, že soud nemohl zjistit, zda byla zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované splněna.
22. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnila povinnost dle § 86 ZSÚ zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, posoudil soud uvedenou smlouvu pro porušení principu odpovědného půjčování jako neplatnou pro rozpor se zákonem a zjevně narušující veřejný pořádek podle § 588 o. z. a současně dle § 87 odst. 1 ZSÚ.
23. Z uvedených důvodů soud práva a povinnosti mezi účastníky posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované dle § 2991 o.z.. Žalobkyni, na kterou přešlo právo domáhat se dlužné částky v souladu s § 1879 o.z., soud proto přiznal dle § 2993 o.z. právo na zaplacení zbývající poskytnuté částky ve výši 9 486 Kč, tedy 10 000 Kč poníženou o částku 514 Kč, kterou již žalovaná uhradila, spolu se zákonným úrokem z prodlení. Splatnost této částky ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. nastala prvním dnem po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní k plnění. Žalovaná byla vyzvána k plnění na základě výzvy obsažené v oznámení o postoupení pohledávky dané k poštovní přepravě dne datum, výzva k plnění se doslala do dispozice žalované ve smyslu § 573 o. z. třetí pracovní den, tj. datum a žalovaná měla plnit do 10 dnů, tj. do datum. Soud proto přiznal dle § 1970 o.z. žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení až od data následujícího, tj. od 2. 8. 2019, a to v zákonné výši dle nařízením vlády č. 351/2013 Sb..
24. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), když neshledal důvod pro její prodloužení.
25. Pokud jde o nároky nad rámec uvedené částky 9 486 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 2. 8. 2019 do zaplacení, tedy nároky na úroky z úvěru, poplatky a dále zákonný úrok z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného, a pak soud žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
26. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud výrokem III. rozsudku podle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 9 486 Kč, žalovaná co do částky 12 509,03 Kč (počítáno z částky 21 995,03 Kč, tj. jistiny a kapitalizovaných úroků) a náhrada nákladů řízení by tak náležela převážně úspěšné žalované. Jelikož však žalované v průběhu řízení nevznikly žádné náklady, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.