Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6/2015

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-46

U S N E S E N Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Michala Kubína v insolvenčním řízení dlužníka

Lubomíra Marečka,

nar. 16.07.1954, bytem Husova 320, 417 23 Košťany, adresa pro doručování: Buzulucká 331, 415 01 Teplice, o návrhu dlužníka na osvobození od placení pohledávek, o odvolání věřitele

Citibank Europe

plc,

sídlem Dublin, North Wall Quay 1, Irsko, reg. č. 132781, zastoupeného Mgr. Markem Lošanem, advokátem, sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. listopadu 2014, č.j. -34,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. listopadu 2014, č.j. -34, se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 6. listopadu 2014, č.j. -34, osvobodil dlužníka Lubomíra Marečka od placení pohledávek věřitelů zahrnutých do oddlužení, a to v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, dále věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a též věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (bod I. výroku). Soud konstatoval, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (bod II. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 30. října 2014, č.j. -32, vzal na vědomí splnění oddlužení. Dne 6. listopadu 2014 doručil dlužník soudu žádost o osvobození od placení splátek dle , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Cituje a soud prvního stupně došel k závěru, že dlužník řádně splnil všechny povinnosti a jsou tedy dány všechny předpoklady pro jeho osvobození od splátek. Osvobození se vztahuje i na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, a na ručitele či jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.

Proti tomuto usnesení se včas odvolal věřitel Citibank Europe plc, a žádal, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby bylo změněno tak, že se dlužník od placení pohledávek neosvobozuje. Podle věřitele z rozvrhového usnesení č.j. -30, ze dne 5. září 2014, vyplývá příliš nízká míra uspokojení nezajištěných věřitelů (pouze 8,2668612 %), aniž nižší než 30% uspokojení nezajištěných věřitelů bylo sjednáno. V průběhu insolvenčního řízení došlo podle odvolatele „k odlišným příjmům majetkové podstaty“, a to v důsledku způsobu, jakým bylo insolvenční řízení vedeno, především ve vztahu ke zpeněžení nemovitosti dlužníka a nákladům majetkové podstaty. Soud nevzal v úvahu ani skutečnosti, zda by věřitelé nebyli více uspokojeni, pokud by byl úpadek dlužníka řešen konkursem. V takovém případě – dovozuje odvolatel – by nepřicházelo v úvahu osvobození od placení pohledávek a věřitel by neuspokojenou část svých pohledávek mohl vymáhat v exekučním řízení.

Soud prvního stupně návrhu dlužníka vyhověl - uvádí se v odvolání - aniž by podle nařídil ústní jednání, na kterém by slyšel dlužníka a insolvenční správkyni, třebaže z insolvenčního spisu bylo zřejmé, že uspokojení nezajištěných věřitelů nebude dosahovat 30 %.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, aniž ve smyslu ustanovení nařizoval jednání, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka. Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.

Podle je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud po slyšení dlužníka a insolvenčního správce přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení platí obdobně.

Podmínkou pro přiznání osvobození dlužníka od placení pohledávek věřitelů je výslovný návrh dlužníka, aby mu bylo osvobození přiznáno. Postup soudu při rozhodování o osvobození dlužníka od placení pohledávek je předurčen mírou uspokojení pohledávek zahrnutých do oddlužení. Jestliže dlužník řádně a včas splní všechny povinnosti podle schváleného oddlužení (mezi ně též patří předpoklad, že nezajištěným věřitelům se dostane minimálně 30% uspokojení pohledávek zahrnutých do oddlužení), pak k rozhodnutí soudu o osvobození dlužníka od placení pohledávek není nezbytné slyšení dlužníka, popřípadě insolvenčního správce.

Jestliže ovšem – jako je tomu v dané věci – je hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek, pak musí případnému rozhodnutí soudu o osvobození placení pohledávek podle věta první předcházet výše popsaný postup. Podmínkou pro rozhodnutí podle je především zvláštní návrh dlužníka (který sám o sobě není bez dalšího zahrnut v návrhu podle ). Náležitosti tohoto návrhu jsou předurčeny zákonnými předpoklady, za nichž soud může dlužníku přiznat osvobození od placení pohledávek, třebaže nezajištění věřitelé při splnění oddlužení obdrželi méně než 30 % jejich pohledávek. Dlužník v tomto návrhu musí tvrdit takové skutečnosti (okolnosti) – objektivně působící (“které nezavinil“), v jejichž důsledku nebylo dosaženo požadované hodnoty plnění a současně označit důkazy k prokázání těchto tvrzení. Dlužník též musí tvrdit a prokázat, že částka, která by byla určena k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v konkursu (vzhledem k výtěžku zpeněžení majetkové podstaty), by nebyla vyšší než hodnota plnění získaného těmito věřiteli podle splněného oddlužení. K tomu, aby dlužník mohl splnit povinnost tvrzení a důkazní v uvedeném rozsahu, soud dlužníku poskytne potřebné poučení. Jinak ovšem je zcela na dlužníku, zda prokáže skutečnosti rozhodné pro osvobození podle . Z úřední povinnosti zde soud žádná šetření neprovádí.

Vydání rozhodnutí ve věci dlužníkova návrhu podle musí vždy předcházet slyšení dlužníka a insolvenčního správce. Při svém rozhodování soud - jestliže dojde k závěru, že dlužníku nelze přičíst zavinění na nižší než 30% míře uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů - též náležitě hodnotí (především porovnáním s odhadovaným možným uspokojením pohledávek nezajištěných věřitelů v konkursu) míru „neuspokojení“ pohledávek nezajištěných věřitelů.

Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně rozhodoval o osvobození dlužníka podle , aniž by vůbec dlužník takový návrh podal; v odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud výslovně uvádí, že dlužník podal jen návrh podle (k němuž byl soudem vybídnut). Takový návrh by ovšem musel být bez dalšího zamítnut, jestliže bylo zjevné, že schválené oddlužení bylo dlužníkem splněno jen z malé části (limitně se spíše blížící nule než požadované hranici 30%). Nelze přehlédnout, že návrh na osvobození podle dlužník podal jen v důsledku nesprávného (ve smyslu neúplného) poučení, jehož se mu dostalo v usnesení insolvenčního soudu ze dne 30. října 2014, č.j. -32. Ze spisu se též mimo pochybnost podává, že ostatní zákonné předpoklady pro rozhodování podle splněny nebyly, resp. soud prvního stupně se jimi vůbec nezabýval.

Vydání napadeného rozhodnutí tedy předcházely vady, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jelikož za odvolacího řízení náprava zjednána být nemůže, odvolací soud napadené usnesení podle zrušil a podle věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

V něm soud prvního stupně poskytne dlužníku naznačená poučení, a jestliže dlužník podá návrh podle , pak v závislosti na výsledcích slyšení dlužníka (a na tom jak splní povinnost tvrzení a důkazní) a insolvenčního správce, o takové případné žádosti rozhodne. Jestliže dlužník návrh podle nepodá, pak obsah spisu nedává podklad pro jiné rozhodnutí o jediném (dosavadním) návrhu dlužníka podle , než je zamítnutí návrhu na osvobození od placení pohledávek.

P o u č e n í:

Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( , a ). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 13. března 2015

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Borodáčová