Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

146/2015

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-52

( )

U S N E S E N Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a Mgr. Markéty Hudečkové v právní věci

žalobkyně JUDr. S. R.

, IČ: -, se sídlem -,

insolvenční správkyně dlužníka ECO-SUN, s.r.o.

, IČ: 26723611, se sídlem Paroplavební 50/10, 150 00 Praha 5 – Malá Chuchle, zastoupené Mgr. Petrem Opletalem, advokátem se sídlem Vodičkova 791/39, 110 00 Praha 1, proti žalovanému

PAVI s.r.o.

, IČ: 26018381, se sídlem Těšnov 1163/5, 110 00 Praha 1, zastoupenému Mgr. Michalem Šimků, advokátem se sídlem Šítkova 233/1, 110 00 Praha 1, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2015, č.j. - 16, o nařízení předběžného opatření,

t a k t o :

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2015, č.j.

178 ICm 116/2015 - 16

, se mění tak, že návrh žalobkyně ze dne 15. ledna 2015 na nařízení předběžného opatření, kterým by soud společnosti PAVI s.r.o., IČ: 26018381, se sídlem Těšnov 1163/5, 110 00 Praha 1, zakázal, aby až do doby právní moci rozsudku v tomto řízení jakkoliv nakládala s finanční hotovostí nacházející se na bankovním účtu č. 1490812064/2700, vedeném u UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., IČ: 64948242, se sídlem Praha 4 – Michle, Želetavská 1525/1, PSČ 140 92, a to až do maximální částky 22.439.500,- Kč, a zároveň společnosti UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., IČ: 64948242, se sídlem Praha 4 – Michle, Želetavská 1525/1, PSČ 140 92, zakázal, aby až do doby právní moci rozsudku v tomto řízení umožnila společnosti PAVI s.r.o., IČ: 26018381, se sídlem Těšnov 1163/5, 110 00 Praha 1, jakkoliv nakládat s finanční hotovostí nacházející se na bankovním účtu č. 1490812064/2700, vedeném u UniCredit Bank a.s., a to až do maximální částky 22.439.500,- Kč, s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze předběžným opatřením podle a (dále jen ) zakázal PAVI, s.r.o. (dále jen žalovanému) od doručení usnesení do 30.4.2015 nakládat se svou finanční hotovostí, nacházející se na bankovním účtu č. 1490812064/2700 vedeném u společnosti UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. (dále jen banka), tak, že se toto omezení vztahuje až do maximální částky 22.439.500,- Kč (bod I. výroku) a zároveň zakázal bance od doručení usnesení do 30.4.2015 umožnit žalovanému nakládání s finanční hotovostí nacházející se na tomto bankovním účtu s tím, že se omezení vztahuje až do maximální částky 22.439.500,- Kč (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že se žalobkyně žalobou ze dne 15.1.2015 domáhala určení neplatnosti nebo neúčinnosti smluv o reklamě ze dne 6.1.2012 a 24.1.2013 uzavřených mezi dlužníkem ECO–SUN, s.r.o. (dále jen dlužník) a žalovaným a uložení povinnosti žalovanému vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 22.439.500,- Kč, která měla být v důsledku napadených smluv převedena z majetku dlužníka na účet žalovaného. Uvedl, že žalobkyně vedena obavou o stav prostředků na bankovním účtu žalovaného a tím i o realizaci případného výkonu rozhodnutí navrhla vydání předběžného opatření zabraňujícího žalovanému do právní moci rozhodnutí o žalobě v nakládání s prostředky na účtu vedeném u dotčené osoby, a to pouze do výše požadované částky 22.439.500,- Kč a rovněž předběžného opatření ukládajícího dotčené osobě povinnost nerealizovat žádné převody na účtu žalovaného, které by mohly způsobit snížení jeho hotovosti na tomto účtu pod uvedenou částku.

Soud návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl s konstatováním, že žalobkyní vyslovená podezření jsou natolik závažná, že je na místě užití Uvedl, že z rozhodovací praxe soudů je zřejmé, že řízení o určení neúčinnosti právních úkonů insolvenčního dlužníka jsou složitá a časově náročná a nelze vyloučit, že případný úspěch žalobkyně v řízení o neplatnost a neúčinnost právních úkonů se může dostavit až v čase, kdy již na účtu žalovaného nebudou žádné prostředky, které by bylo možné výkonem rozhodnutí postihnout. Zároveň však vyslovil názor, že ochrana zájmů žalobkyně nemůže být bezbřehá a z toho důvodu nevyhověl požadavku žalobkyně, aby bylo omezení žalovaného a dotčené osoby stanoveno až do pravomocného skončení řízení a omezil předběžné opatření na dobu do 30.4.2015 s tím, že bude na žalovaném, aby soudu předložil taková tvrzení a označil takové důkazy, které rozptýlí obavy o případnou realizaci budoucího výkonu rozhodnutí, případně založí domněnku, že k výkonu rozhodnutí v tomto řízení ani nedojde. Vyjádřil svou připravenost opětovně se předběžným opatřením zabývat, a to jak otázkou jeho zrušení, tak prodloužením lhůty, pro kterou bude trvat. Uvedl, že banka, u které má žalovaný veden korunový účet, je dotčenou osobou ve smyslu , po níž je možné spravedlivě žádat, aby nerealizovala takové bankovní příkazy žalovaného, které ohrozí případný výkon rozhodnutí tím, že jeho finanční hotovost na účtu u banky poklesne pod stanovenou částku.

Proti tomuto usnesení podal žalovaný včas odvolání, v němž navrhoval zrušení napadeného usnesení. Namítal, že žalobkyní tvrzené skutečnosti jsou nepravdivé a neprokázané a proto neodůvodňují vydání předběžného opatření. Tvrdil, že je dlouhodobě fungující společností (od roku 1999), plní své povinnosti, má pět zaměstnanců, řadu nasmlouvaných kontraktů a spravuje majetek vysoké hodnoty. Uváděl, že není žádnou prázdnou schránkou, jejímž cílem by bylo vyvedení financí z majetkové podstaty a nehrozí utlumení jeho činnosti. Uváděl, že smlouvy o reklamě nemusely obsahovat přesnou specifikaci poskytovaných plnění, neboť jejich rozsah byl dlužníku znám. Tvrdil rovněž, že na základě těchto smluv dlužníku poskytl marketingové plnění.

Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhovala, aby Vrchní soud v Praze napadené usnesení jako věcně správné potvrdil, neboť předběžné opatření bylo vydáno v souladu s , když osvědčila skutečnosti nasvědčující tomu, že smlouvy o reklamě jsou neplatné či neúčinné právní úkony, je dána důvodná obava, že budoucí výkon rozhodnutí může být ohrožen a předběžné opatření je zároveň přiměřené, protože žalovaného omezuje pouze při nakládání s majetkem na bankovním účtu. Žalobkyně namítala, že žalovaný v odvolání neuvedl žádné skutečnosti rozptylující obavy z nemožnosti realizace výkonu rozhodnutí ani skutečnosti nasvědčující tomu, že smlouvy o reklamě jsou platnými a účinnými právními úkony, na jejichž základě poskytl dlužníku plnění v hodnotě 22.439.500,- Kč, které mu byly dlužníkem uhrazeny. Tvrdila, že žalovaný slouží pouze jako zprostředkovatel a servisní společnost konečnému poskytovateli marketingového plnění

F.C. M. T.

, s nímž je personálně propojen. Namítala, že žalovaný nevlastní hmotný majetek, který by se alespoň přibližoval výši plnění obdrženého od dlužníka na základě neplatných smluv, které by v případě úspěchu žaloby musel vydat do majetkové podstaty. Zdůrazňovala, že ve smlouvách o reklamě není vymezena frekvence marketingového plnění, rozměry reklamních ploch, jejich počty či umístění a smlouvy neobsahují ocenění jednotlivých položek plnění. Uváděla, že třetím stranám (a zřejmě ani dlužníkovi) nemohlo a nemůže být zřejmé jaké marketingové plnění a za jaké ceny bylo žalovaným dlužníkovi poskytováno. Tvrdila, že tyto smlouvy jsou neplatné pro neurčitost a rovněž z důvodu, že jejich cílem bylo vyvedení majetku dlužníka a poškození jeho věřitelů. Pro případ, že by nebyly shledány neplatnými, namítala, že se jedná o zkracující úkony, na jejichž základě nebylo poskytnuto sjednané plnění, které by navíc bylo předraženo.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení a řízení jeho vydání předcházející podle a a aniž nařizoval jednání, v souladu , dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle , je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

Podle , pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně.

Podle , k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10.000,- Kč a ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti ve výši 50.000,- Kč. Dospěje-li předseda senátu k závěru, že složená jistota zjevně nepostačuje k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, vyzve navrhovatele bezodkladně, aby do 3 dnů složil doplatek jistoty ve výši, kterou stanoví s přihlédnutím k okolnostem případu. Podalo-li návrh na předběžné opatření více navrhovatelů, jsou povinni jistotu a doplatek jistoty složit společně a nerozdílně.

Podle , nebude-li jistota podle odstavce 1 složena, předseda senátu návrh na předběžné opatření odmítne.

Podle , odstavce 1 a 2 neplatí, a) jde-li o předběžné opatření ve věci výživného; b) jde-li o předběžné opatření ve věci pracovní; c) jde-li o předběžné opatření ve věci náhrady újmy na zdraví; d) osvědčí-li navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků ( ); e) je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mohla navrhovateli vzniknout újma, a navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření osvědčí, že jistotu bez své viny nemohl složit.

Žalobkyně v návrhu na nařízení předběžného opatření uvedla, že je osvobozena od úhrady soudního poplatku a jistoty 50.000,- Kč. Uvedla, že je podle , o soudních poplatcích, osvobozena od soudního poplatku a tím, že je osvobozena od soudních poplatků ve smyslu osvědčuje, že se na ni nevztahuje povinnost složit jistotu podle Soud I. stupně se sice v napadeném usnesení k této otázce nevyjádřil, ale z jeho postupu je zřejmé, že se s tímto názorem žalobkyně ztotožnil.

Odvolací soud proto nejprve posuzoval otázku, zda je žalující insolvenční správkyně osvobozena od složení jistoty podle nebo e) , neboť o předběžné opatření podle , b) nebo c) se v dané věci nejedná.

Žalobkyně je jako insolvenční správkyně podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, osvobozena od soudních poplatků v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku. Podle je od soudního poplatku insolvenční správce rovněž osvobozen v insolvenčním řízení. Tato osvobození insolvenčního správce od soudních poplatků patří do skupiny věcných a osobních osvobození, tedy osvobození taxativně zákonem stanovených řízení a osob, kde je zájem státu, aby tato řízení mohla vždy proběhnout (tedy bez podmínky úhrady soudního poplatku) a aby vyjmenované osoby neměly v řízení (ve všech řízeních nebo jen ve stanovených druzích) v podmínce úhrady soudního poplatku překážku svého procesního postupu. Jiná je však situace osvobození od soudních poplatků podle , kde měřítkem pro osvobození od soudních poplatků není druh řízení jak je tomu v , ani taxativně stanovený okruh účastníků podle , ale jsou to poměry účastníka (zejména jeho ekonomické a sociální poměry) za podmínky, že se nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Právě kritérium pro osvobození od soudních poplatků podle je však zákonodárcem výslovně stanoveno jako jeden z důvodů pro „osvobození“ od povinnosti složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením ( ).

Odvolací soud je proto na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že osvobození insolvenčního správce od soudních poplatků podle nebo o) není samo o sobě důvodem pro osvobození insolvenčního správce od povinnosti složit jistotu v případě, že se domáhá nařízení předběžného opatření. Jinak řečeno, insolvenční správce nemusí složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, jen v případě, že současně s podáním návrhu na nařízení předběžného opatření osvědčí, že jsou u něho, resp. u majetkové podstaty dlužníka, splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků ( ). Odvolací soud dodává, že obdobným způsobem je řešena i otázka náhrady nákladů státu podle Povinnost nahradit státu náklady, které vynaložil, lze účastníku uložit pouze tehdy, když u něho nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle , a to bez ohledu na to, zda je účastník, který má náklady státu platit, ze zákona osvobozen od soudních poplatků nebo zda se jedná o řízení, které je ze zákona od soudního poplatku osvobozeno ( a 2 ).

Pokud insolvenční správce nejpozději v den, kdy podal návrh na nařízení předběžného opatření, nesloží jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, musí spolu s návrhem buď osvědčit podle , že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle , nebo osvědčit, že splňuje podmínky , tedy že jistotu bez své viny nemohl složit (a to za současného tvrzení existence nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mu mohla vzniknout újma). Pokud tak neučiní, postupuje soud podle a návrh na předběžné opatření odmítne.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně nejpozději v den, kdy podala u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu podle nesložila. Zároveň však spolu s podáním návrhu na nařízení předběžného opatření neosvědčila, že jsou u ní splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle ( ), ani netvrdila a neosvědčila, že jistotu nemohla bez své viny složit ( ).

S ohledem na shora uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyně, aniž by osvědčila splnění podmínek nebo e) , nesplnila svou povinnost podle a je proto nezbytné postupovat podle Z tohoto důvodu odvolací soud podle ve spojení s změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření odmítl.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné ( ).

V Praze dne 12. března 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Monika Pokorná