Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tvo 139/2000

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením Vrchní soud v Olomouci podle § 71 odst. 3 tr. ř. prodloužil vazbu obžalovaného J. S. v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci pod sp. zn. do 31. 3. 2001.

Proti usnesení podal obžalovaný J. S. v zákonné lhůtě stížnost, v níž namítl, že u něho není dán důvod vazby, a navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a aby byl propuštěn z vazby.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnost je důvodná.

Obžalovaný J. S. je stíhán pro dva trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Trestní stíhání je ve stadiu, kdy Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci v hlavním líčení konaném dne 25. 9. 2000 vyhlásil rozsudek, jímž byl obžalovaný uznán vinným těmito trestnými činy a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na osm roků se zařazením do věznice s ostrahou a k trestu zákazu činnosti. Rozsudek zatím nenabyl právní moci. Obžalovaný proti němu podal odvolání ihned v hlavním líčení po jeho vyhlášení. Věc dosud nebyla předložena odvolacímu soudu.

Obžalovaný J. S. je ve vazbě od 3. 12. 1998. V nynějším stadiu řízení je ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř. Konec doby dvou roků, na kterou je trvání vazby omezeno podle § 71 odst. 3 tr. ř., připadá na 3. 12. 2000. Více než patnáct dnů před uplynutím této lhůty předseda senátu Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci navrhl prodloužení vazby.

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v rozporu se zákonem, pokud vazbu obžalovaného J. S. prodloužil.

Podstatou pochybení Vrchního soudu v Olomouci je nesprávný závěr, že na straně obžalovaného J. S. nadále trvá důvod vazby podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř.

Podle tohoto ustanovení obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jsou-li tu konkrétní skutečnosti, které odůvodňují obavu, že obviněný bude pokračovat v trestné činnosti, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil. Vzhledem k povaze projednávaného případu vyvstává pouze otázka, zda tu jsou konkrétní skutečnosti, které odůvodňují obavu, že obviněný bude pokračovat v trestné činnosti, pro niž je stíhán. Tuto obavu Vrchní soud v Olomouci ve vztahu k nynějšímu stadiu trestního stíhání obžalovaného neodůvodnil žádnými konkrétními skutečnostmi, nýbrž jen zcela paušálním odkazem na to, že nedošlo k žádné změně oproti dřívějším usnesením, jimiž bylo rozhodováno o vazbě obžalovaného. V tomto rámci Vrchní soud v Olomouci položil důraz na to, že obžalovaný se jako podnikatel dostal do obtížné finanční situace a není schopen provádět reparace nežádoucího stavu vůči poškozeným. Vrchní soud v Olomouci poukázal na neúspěch obžalovaného v podnikání a na charakter a rozsah žalované trestné činnosti.

Vrchní soud v Olomouci nevzal v úvahu, že reálnost obavy z pokračování v trestné činnosti, pro niž je obžalovaný stíhán, v nynějším stadiu řízení poklesla do té míry, že další trvání vazby jako závažného zásahu do ústavně garantované osobní svobody (d) již není adekvátní. Souvisí to se samotným časovým odstupem od doby, kdy měla být spáchána trestná činnost, pro kterou je obžalovaný stíhán. Tento odstup je sám o sobě tak výrazný, že obžalovanému prakticky znemožňuje navázat na jednání, které je předmětem jeho trestního stíhání. Obžalovaný se měl trestné činnosti dopustit jednáním vyvíjeným v rámci svého podnikání jako jediný společník a jednatel obchodní společnosti. I když tato obchodní společnost formálně stále existuje, byly dosavadním průběhem trestního stíhání i dalšími okolnostmi podstatně ovlivněny podmínky, za kterých se obviněný měl dopouštět projednávané trestné činnosti, a to způsobem, který výrazně snižuje obavu z pokračování v trestné činnosti.

Vazební důvod podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř. nelze přesvědčivě odůvodnit obtížnou finanční situací obžalovaného a tím, že není schopen provádět reparace nežádoucího stavu vůči poškozeným. Akceptovat tuto úvahu by ve skutečnosti znamenalo, že vazba je opatřením za to, že obžalovaný dosud nenahradil škodu, kterou měl způsobit trestnou činností. Obdobně není možné vazbu obžalovaného opírat o to, že v jeho osobě jde o neúspěšného podnikatele, neboť vazba není opatřením postihujícím neúspěch v podnikání.

Naléhavost vazebního důvodu uvedeného v § 67 odst. 1 tr. ř. je třeba při rozhodování o prodloužení vazby nad dva roky podle tr. ř. posuzovat se zřetelem k tomu, že postup podle tohoto ustanovení je určitou výjimkou z ústavně zakotvené zásady časového omezení vazby (d). Z toho vyplývá, že má-li být vazba prodloužena nad limit dvou roků stanovený zákonem v tr. ř., může se tak stát jen za situace, kdy je důvod vazby dán skutečně ve výrazné míře, a nikoli tehdy, jestliže jeho intenzita s postupujícím řízením již značně poklesla. Prodloužení vazby by pak bylo nejen porušením zákona, ale i protiústavním zásahem do jedné z nejvyšších hodnot, totiž do osobní svobody jednotlivce.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení. Pokud jde o další postup, Nejvyšší soud podle § 72 odst. 1 tr. ř. rozhodl propustit obžalovaného J. S. z vazby, neboť důvod vazby podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř. pominul. Zkoumání dalších předpokladů prodloužení vazby stanovených v § 71 odst. 3 tr. ř. již je bezpředmětné.

Jinak považuje Nejvyšší soud za potřebné upozornit, že pokud by si obžalovaný počínal způsobem odůvodňujícím závěr, že znovu nastal důvod vazby, mohl by být opět vzat do vazby.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 29. listopadu 2000

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec