Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1112/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ministerstvu spravedlnosti České republiky se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 16, o určení, že služební poměr skončil z důvodů uvedených v ustanovení , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. října 1999, č. j. -133, takto:

Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24.2.1999, č.j. -120, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby bylo určeno, že „důvodem skončení služebního poměru žalobce J. K. jsou okolnosti uvedené v \". Žalobu odůvodnil zejména tím, že k ukončení jeho služebního poměru u Sboru nápravné výchovy (NVÚ P.) došlo (kádrovým rozkazem náčelníka správy „SNV ČSR č. 17\" ze dne 3.3.1982) ke dni 30.6.1982 v důsledku nepříznivého komplexního služebního hodnocení provedeného náčelníkem útvaru SNV ČSR ze dne 15.2.1982. Jeho odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo rozhodnutím ministra spravedlnosti ze dne 5.5.1982, č.j. SSNV-660/504-1982, zamítnuto. Komplexní služební hodnocení ze dne 15.2.1982 nepovažuje za správné, protože bylo „tendenčně zaměřeno proti jeho osobě\". Z toho dovozuje, že při skončení jeho služebního poměru byla porušena obecně uznávaná lidská práva a svobody, jak to má na mysli ustanovení o mimosoudních rehabilitacích. I když se žalobce po listopadu 1989 domáhal rehabilitace podle , rozhodnutím ředitelství Sboru nápravné výchovy ze dne 4.9.1991, č.j. ŘSNV 43/rehab./187-91, mu bylo sděleno, že nebyly shledány důvody pro vydání příslušného osvědčení, neboť jeho služební poměr neskončil z důvodů uvedených „v zákona 87/91 Sb.\".

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 24.2.1999, č.j. -120, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházeje z ustanovení o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož se za neplatný právní úkon pro účely restitučního zákona považuje právní akt, jímž došlo v rozhodném období ke skončení pracovního nebo služebního poměru nebo členského poměru k družstvu z důvodů politické persekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody, dospěl soud prvního stupně po provedeném dokazování k závěru, že ke skončení služebního poměru žalobce nedošlo z důvodů uvedených v ustanovení o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, ale proto, že žalobce neplnil své služební povinnosti, porušoval předpisy a ve své služební činnosti měl trvalé nedostatky, za což byl několikrát kázeňsky potrestán.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6.10.1999, č.j. -133, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení; zároveň zamítl návrh žalobce na připuštění dovolání. Konstatoval, že soud prvního stupně se správně zabýval otázkou, zda skončení služebního poměru žalobce bylo důsledkem politické persekuce či postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody ve smyslu (žalobce jednoznačně neuvedl, zda svůj nárok opírá o „prvý případ\", tj. o politickou persekuci, či „o druhou eventualitu\"). Ve věci samé se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně v tom, že služební poměr žalobce nebyl ukončen ani z důvodu politické persekuce (žalobce byl po stránce politické vždy hodnocen kladně, včetně posledních hodnocení předcházejících návrhu na propuštění ze služebního poměru), ani z důvodu postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody. Služební poměr žalobce - jak konstatoval odvolací soud - byl ukončen z důvodů a postupem podle tehdy platného (rozkazu náčelníka správy SNV ČSR předcházel návrh na propuštění žalobce ze služebního poměru v důsledku toho, že žalobce byl shledán nevyhovujícím pro výkon služby v SNV ve smyslu ustanovení ). K námitkám žalobce v odvolání uvedl, že jeho kázeňské přestupky, jež předcházely návrhu na propuštění ze služby, byly prokázány listinnými důkazy provedenými soudem prvního stupně a nebyly vyvráceny ani svědeckými důkazy, že prokázané odměny a povýšení žalobce v minulosti předcházely kázeňským postihům a že na důvody propuštění ze služebního poměru neměla vliv skutečnost, že žalobce „po morální stránce i po stránce přístupu k vězňům se těšil dobré pověsti\". Rozhodnutí o nepřipuštění dovolání odůvodnil odvolací soud tím, že se nejedná (byť v odůvodnění rozsudku zřejmě nesprávně uvedl „jedná\") o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , neboť má zato, že „rozhodnutí\" má po právní stránce zásadní význam. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že ke skončení služebního poměru došlo proto, že byl shledán nevyhovujícím pro výkon služby v tehdejším Sboru nápravné výchovy ve smyslu ustanovení pro kázeňské postihy. Podle jeho názoru kázeňské postihy totiž nebyly tak závažné, aby za všech okolností musel být ze služebního poměru propuštěn. Předposlední kázeňský trest, který mu byl uložen dne 14.10.1981 proto, že nastoupil na ostré střelby beze zbraně, považuje za „problematický\", protože výzbroj mu byla bezdůvodně odejmuta nadřízeným, a tedy ze strany velitelství tehdejší vězeňské služby v P. šlo o „jakousi šikanu žalobce\", která porušovala jeho lidská práva. Rovněž následující kázeňský postih ze dne 30.11.1981, který mu byl uložen proto, že nenastoupil bez řádné omluvy na ranní směnu, nebyl důvodný, protože předložil lékařskou zprávu o tom, že tehdy utrpěl „blokaci páteře\" a musel navštívit lékaře; přestože před soudem prvního stupně k prokázání svého tehdejšího zdravotního stavu navrhoval, aby byla opatřena jeho zdravotní knížka, soud vyžádal jen její fotokopii, která podle žalobce není úplná. Ohledně ostatních kázeňských postihů žalobce odkazuje „na argumentaci, kterou přednášel u obvodního soudu\", kterou se však odvolací soud nezabýval. Vytýká dále odvolacímu soudu, že jeho věc nebyla řádně projednána („zejména, když celé řízení trvá od února 1993\"), protože jednání trvalo „necelou půl hodinu\", a že soud rozhodoval na základě skutečností, které pro něj jako žalobce byly nejméně příznivé, když vzal v úvahu jen výpovědi svědků V. T., J. Š. a B. Š., a pominul výpovědi svědků svědčících ve prospěch žalobce, zejména L. S., P. Š., jakož i tehdejších odsouzených J. K., Z. R. a V. K., kteří líčili žalobce jako slušného příslušníka SNV, který se vždy choval velmi korektně vůči odsouzeným pro politické delikty. Žalobce má zato, že o tom, že v jeho případě šlo o porušení obecně uznávaných práv a svobod, svědčí mimo jiné i skutečnost, že po propuštění ze služebního poměru nemohl najít uplatnění, které by odpovídalo jeho kvalifikaci, a musel nastoupit jako horník do dolu (odkazuje přitom na svá podání před obvodním soudem a na své odvolání). Navrhl, aby dovolací soud „napadené rozhodnutí zrušil a Městskému soudu v Praze přikázal, aby o věci bylo znovu jednáno\".

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení k němu oprávněnou osobou (účastníkem řízení), přezkoumal ve smyslu ustanovení , 3 rozsudek odvolacího soudu bez nařízení jednání ( věty první ) a dospěl k závěru, že řízení předcházející jeho vydání je postiženo vadou uvedenou v ustanovení a že dovolání je proto i důvodné [ ].

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedeními v ustanovení K vadám řízení uvedeným v ustanovení přihlíží dovolací soud z úřední povinnosti, i když nebyly v dovolání uplatněny ( věta druhá ).

Podle ustanovení dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.

Podle ustanovení věty první v řízení před soudem jedná a rozhoduje senát nebo předseda senátu jako jediný soudce (samosoudce).

Podle ustanovení v řízení před okresním soudem ve věcech pracovních jedná a rozhoduje senát.

Podle ustanovení o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, senáty okresního soudu se skládají ze soudce (předsedy senátu) a dvou přísedících.

Řízení o žalobě o určení, že důvodem skončení pracovního vztahu byly okolnosti uvedené v ustanovení o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů ( tohoto zákona), je řízením ve věcech pracovních. Pracovním vztahem se totiž rozumí (srov. o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů) pracovní nebo služební poměr nebo členský poměr v družstvu. Účelem zákona o mimosoudních rehabilitacích (srov. jeho ) je mimo jiné zmírnění následků některých křivd vzniklých pracovněprávními úkony. Jde-li proto v řízení o nárocích podle o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, o zmírnění následků křivd způsobených v oblasti pracovněprávních vztahů a vztahů jim obdobných (např. služebních poměrů), je jeho předmětem pracovní věc. V řízení o žalobách podaných podle ustanovení o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, proto před okresním soudem jako soudem prvního stupně jedná a rozhoduje senát.

V posuzovaném případě soud prvního stupně - jak vyplývá z obsahu spisu - věc projednal při jednáních, která se konala ve dnech 6.3.1996, 2.12.1996, 14.7.1997, 3.6.1998, 20.7.1998 (nepočítaje v to jednání dne 14.9.1998, které se nekonalo pro nemoc předsedkyně senátu JUDr. S. P., a bylo odročeno, stejně jako jednání nařízené na den 2.11.1998) a dne 24.2.1999, při němž došlo také k vyhlášení rozsudku. Při všech výše uvedených jednáních věc projednávala předsedkyně senátu JUDr. S. P. jako jediný soudce (samosoudkyně) a v této věci u jednání dne 24.2.1999 jako samosoudkyně také rozhodla (viz. protokol o jednání ze dne 24.2.1999 a záhlaví písemného vyhotovení rozsudku).

Jak vyplývá z výše uvedeného, bylo řízení v dané věci (včetně celého dokazování a rozhodnutí) provedeno, ačkoliv šlo o věc pracovní, která měla být projednána a rozhodnuta v senátě, předsedkyní senátu jako jediným soudcem (samosoudkyní). Přestože při projednávání a rozhodování věci byl soud prvního stupně nesprávně obsazen, odvolací soud toto pochybení způsobem vyplývajícím z ustanovení a neodstranil. Z uvedeného vyplývá, že rozsudky soudů obou stupňů jsou zatíženy vadou uvedenou v ustanovení Dovolací soud k této vadě řízení přihlédl, i když nebyla v dovolání uplatněna ( věta druhá ).

Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud České republiky jej - aniž by se mohl zabývat námitkami dovolatele ve věci samé - podle ustanovení části věty za středníkem zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, byl zrušen i tento rozsudek a věc vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný ( věta druhá ).

V novém rozhodnutí ve věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( věta třetí ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 29. listopadu 2000

JUDr. Mojmír P u t n a, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Romana Říčková