Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

673/2014

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Vrchní soud v Praze 673/2014

-16

U S N E S E N Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníků:

a) Josef Burant,

nar. 30.07.1967, bytem Karlovarská 140, 273 51 Kyšice a

b) Iveta Burantová,

nar. 14.11.1970, bytem Pískovec 1898, 471 14 Kamenický Šenov, oba s adresou pro doručování: Doberská 45, 272 04 Kladno, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. března 2014, č.j. -10,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. března 2014, č.j. -10, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze zamítl insolvenční návrh dlužníků Josefa Buranta a Ivety Burantové (dále jen dlužníci – manželé) spojený s návrhem na společné oddlužení manželů.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně uvedl, že společným návrhem dlužníků bylo zahájeno insolvenční řízení. V návrhu a jeho příloze byla tvrzena existence závazků dlužníka Josefa Buranta ve výši 281.516,- Kč u 12 věřitelů, u dlužnice Ivety Burantové nebyl doložen žádný závazek. Na základě těchto skutečností dospěl soud I. stupně k závěru, že není naplněna podmínka pro společné oddlužení manželů vyžadující splnění podmínek pro úpadek u obou dlužníků – manželů, neboť dlužnice žádné závazky po lhůtě splatnosti nemá (není obligačním dlužníkem). Proto dle insolvenční návrh zamítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud zrušil a vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Nesouhlasili se závěrem soudu, podle kterého nemá dlužnice žádné dluhy, a poukazovali na skutečnost, že dluhy z půjček uzavřených dlužníkem jsou součástí jejich společného jmění manželů a z těchto závazků jsou zavázáni oba dlužníci společně a nerozdílně. Upozorňovali na možnost postižení příjmů manželky dlužníka v řízení o výkon rozhodnutí či exekuci dle , pokud jde o vydobytí závazku ze společného jmění manželů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání dlužníků je důvodné.

Podle vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 143 odst. 1 a 2 téhož zákona zamítne insolvenční soud insolvenční návrh, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku, tj. v případech, kdy insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh věřitele, jenž nedoložil, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, nebo nebyl osvědčen úpadek dlužníka.

V dané věci je z insolvenčního návrhu dlužníků a jeho příloh zjevné, že manželství uzavřeli dne 16.3.2007. Závazky uvedené v seznamu závazků dlužníků vznikly za trvání manželství dlužníků a uzavřel je s věřiteli dlužník Josef Burant.

Jak uvedl správně soud I. stupně, předpokladem pro podání společného návrhu na povolení oddlužení manželů je dle (dále jen ) skutečnost, že každý z manželů samostatně splňuje podmínky pro podání návrhu na povolení oddlužení. Současně však z vyplývá konstrukce právní fikce, podle které manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, mají po dobu trvání insolvenčního řízení o tomto návrhu a po dobu trvání účinků oddlužení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka.

Z uvedené právní úpravy (zakládající nerozlučné procesní společenství manželů v tomto typu řízení) lze proto dovodit, že podají-li manželé – dlužníci společný insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, posuzují se podmínky pro zjištění jejich úpadku a pro povolení oddlužení kumulativně.

Z toho ovšem plyne, že není namístě pro posouzení podmínek jejich úpadku rozlišovat, kdo je obligačním dlužníkem v jednotlivých výlučných či společných závazcích manželů (jak by tomu bylo v případě prostého procesního společenství s přihlédnutím k výkladu vzniku individuálních závazků za trvání manželství dle § 143 obč.zák. obsaženému v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12.9.2007 ve věci ), nýbrž přihlašují se a posuzují se jako závazky jediného dlužníka, jenž podmínky úpadku a podmínky pro povolení oddlužení buď splňuje, nebo nikoli. Tomu odpovídá i dikce odst. 2 citovaného ustanovení, který počítá se zahrnutím veškerého majetku manželů (tedy jak majetku ve společném jmění, tak i majetku výlučného) do jejich majetkové podstaty, bez něhož společné oddlužení nelze povolit.

Rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku či o povolení oddlužení pak musí vyznít shodně pro oba manžele a zahrnuje jak jejich individuální, tak společné závazky, a současně i jejich výlučné i společné závazky. Účelem takto pojaté právní úpravy společného oddlužení manželů totiž není nic jiného, nežli oddlužení manželů ze všech individuálních i společných závazků, za něž odpovídají manželé společně a nerozdílně dle obč. zák., resp. ( ). Pouze takto široce pojatá možnost výkladu společného oddlužení manželů by umožňovala zjednodušenou orientaci věřitelů v přihlašování pohledávek vůči oběma manželům i efektivní vypořádání všech závazků obou nerozlučných společníků – manželů v jediném soudním řízení.

Proto nelze souhlasit s právním závěrem soudu I. stupně o tom, že nemůže být dán předpoklad pro podání společného návrhu na povolení oddlužení manželů dle , pokud by jeden z manželů nesplňoval samostatně definici úpadku dle jen proto, že by v závazcích, které zatěžují společné jmění manželů, nevystupoval v roli obligačně zavázaného subjektu.

Naopak, splňují-li manželé kumulativně podmínky úpadku (za předpokladu, že podali společný návrh na zahájení insolvenčního řízení současně s návrhem na povolení oddlužení) jako nerozlučné společenství účastníků na straně dlužníka, je dána pasivní věcná legitimace k projednání návrhu i na straně dlužnice, která neodpovídá za společné závazky přímo jako účastník smlouvy, nýbrž toliko dle obč. zák., resp.

Z tohoto hlediska lze po posouzení, zda navrhovatelé splňují (z kumulativního hlediska) podmínky pro zjištění úpadku, přistoupit následně k hodnocení podmínek pro povolení jejich společného oddlužení, které se rovněž posuzují kumulativně.

Protože rozhodnutí soudu I. stupně vychází z neúplně zjištěného skutkového stavu a tento soud se (s ohledem na záporné rozhodnutí o úpadku dlužníků) v odůvodnění svého rozhodnutí nevypořádal se skutečnostmi tvrzenými navrhovateli k návrhu na způsob řešení úpadku oddlužením, postupoval odvolací soud podle ve spojení s , napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( , a ).

V Praze dne 28. července 2014

Mgr. Luboš Dörfl, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Borodáčová