Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tvo 138/2000

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením byla podle § 71 odst. 3, odst. 4 tr. ř. vazba obviněných J. R. a L. T. v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. prodloužena do 31. 10. 2000.

Proti usnesení vrchního soudu podal pouze obviněný L. T. ve lhůtě stanovené v § 143 odst. 1 tr. ř. stížnost, ve které namítl, že s ohledem na jeho osobu nejsou dány důvody pro další prodloužení jeho vazby. V další části své stížnosti se odvolal na svá předcházející vyjádření, která byla posuzována v předešlých případech prodloužení jeho vazby. Závěrem své stížnosti navrhl, aby usnesení Vrchního soudu v Olomouci bylo zrušeno a on propuštěn z vazby na svobodu.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnost není důvodná. Tuto svoji zákonem uloženou povinnost musel Nejvyšší soud splnit i přesto, že nařízením výkonu trestu odnětí svobody vazba obviněného zanikla, bylo však nutno ke stížnosti obviněného rozhodnout, zda byla vazba obviněného usnesením Vrchního soudu v Olomouci prodloužena důvodně.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2000, sp. zn. byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., a to jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák., dále trestným činem zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, odst. 2 tr. zák., rovněž jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák. a dále trestným činem zvýhodňování věřitele podle § 9 odst. 2, § 256 odst. 1, odst. 3 tr. zák. Za shora uvedenou trestnou činnost byl obviněnému uložen podle § 250 odst. 4 tr. zák. za použití ustanovení § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků a šesti měsíců. Pro výkon uloženého trestu odnětí svobody byl obviněný podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Dále byl obviněnému podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu podnikatelské činnosti, ve výkonu funkce statutárního orgánu právnické osoby a ve výkonu funkce člena statutárního orgánu právnické osoby na dobu pěti let.

Proti shora uvedenému rozsudku podal odvolání obviněný (spolu s dalšími spoluobviněnými), stejně jako státní zástupce.

Vrchní soud v Olomouci z podnětu podaných odvolání rozhodl rozsudkem dne 12. 9. 2000, sp. zn. tak, že podle , d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně a nově podle tr. ř. rozhodl ohledně obviněného tak, že ho uznal vinným trestným činem podvodu podle , odst. 4 tr. zák., ve znění a trestným činem zvýhodňování věřitele podle , odst. 3 tr. zák., ve znění Vrchní soud uložil obviněnému úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků se zařazením do věznice s dozorem , a to podle , a tr. zák. Dále uložil odvolací soud obviněnému také trest zákazu činnosti v trvání pěti let, který konkretizoval ve svém rozsudku.

Obviněný L. T. byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 13. 10. 1997, sp. zn. . Naposledy byla vazba obviněného prodloužena usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 4. 2000, sp. zn. ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2000, sp. zn. , kdy byla prodloužena do 31. 8. 2000, při existenci důvodů vazby uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), c) tr.ř.

Vzhledem k tomu, že nebylo možno o podaných opravných prostředcích rozhodnout ve lhůtě prodloužené vazby, tj. do 31. 8. 2000, podal předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci návrh na prodloužení vazby obviněného. Tento návrh byl podán osobou k tomu oprávněnou ( § 71 odst. 5 tr. ř.), ve lhůtě stanovené v § 71 odst. 6 tr. ř. Vrchní soud v Olomouci v jiném složení senátu rozhodl o prodloužení vazby obviněného do 31. 10. 2000. Dne 12. 9. 2000, rozhodl vrchní soud o podaných opravných prostředcích, a tímto rozhodnutím bylo pravomocně rozhodnuto ve věci. Téhož dne nařídil předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci výkon trestu odnětí svobody obviněného L. T.

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v souladu se zákonem, pokud vazbu obviněného prodloužil do 31. 10. 2000. Vrchní soud v Olomouci zhodnotil dosavadní průběh trestního stíhání obviněného a učinil správný závěr, že trestní stíhání obviněného nebylo skončeno ve lhůtě dvou roků trvání vazby v důsledku obtížnosti projednávané věci a z jiných závažných důvodů ve smyslu § 71 odst. 3 tr. ř.

Správný a opodstatněný je rovněž závěr vrchního soudu, že u obviněného trvají důvody vazby uvedené v § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř., když s jeho velmi podrobným zdůvodněním se Nejvyšší soud ztotožnil. Za správný je nutno také označit závěr vrchního soudu v tom, že pokud by obviněný L. T. byl propuštěn z vazby na svobodu, hrozilo by, že tím bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, jak má na mysli ustanovení § 1 odst. 1 tr. ř.

Doba, na kterou byla vazba obviněného prodloužena, tj. do 31. 10. 2000, byla rovněž dobou nezbytně nutnou ve smyslu § 71 odst. 3 tr. ř., když v mezidobí bylo sice nařízeno veřejné zasedání odvolacího senátu, ale nebylo možno vyloučit neskončení věci ve stanoveném termínu, a to z důvodů na soudu nezávislých.

S ohledem na skutečnosti shora uvedené rozhodl Nejvyšší soud tak, že podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obviněného L. T. zamítl, když musel splnit svoji přezkumnou povinnost a zjistit, zda vazba obviněného byla prodloužena důvodně, a to i přesto, že nařízením výkonu trestu u obviněného L. T. vazba zanikla.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 28. listopadu 2000

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann