Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tz 234/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 23. listopadu 2000 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy JUDr. Stanislava Rizmana a soudců JUDr. Karla Hasche a JUDr. Antonína Draštíka stížnost pro porušení zákona, kterou v neprospěch obviněného R. B., podal ministr spravedlnosti proti usnesení vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Chrudimi, sp. zn. ČVS:OVCR-112/12-2000, ze dne 15. 3. 2000 a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. za splnění podmínek § 272 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Chrudimi ze dne 15. 3. 2000, sp. zn. ČVS:OVCR-112/12-2000 byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve prospěch obviněného.

Toto usnesení se zrušuje. Zrušují se rovněž všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Vyšetřovateli Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Chrudimi se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Obviněnému R. B. bylo dne 18. 2. 2000 sděleno obvinění pro trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák., jehož se měl dopustit tak, že výměnou zámku u vchodových dveří u bytu v domě č. p. 650 v Ch., ul. U. P. v době od 14. 12. 1999 do 18. 2. 2000 neoprávněně zabránil v užívání bytu J. B., která je jeho majitelkou a užívala jej na základě smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena ze dne 11. 11. 1998. Po provedeném dokazování vydal dne 15. 3. 2000 vyšetřovatel usnesení, sp. zn. ČVS:OVCR-112/12-2000, kterým podle § 171 odst. 1 tr. ř. věc postoupil Městskému úřadu v Chrasti, neboť výsledky přípravného řízení ukazují, že nejde o trestný čin, avšak jde o skutek, který by mohl být jiným příslušným orgánem posouzen jako přestupek.

Usnesení nabylo právní moci dne 1. 4. 2000.

Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného.

Poukazuje v ní na to, že již samotné sdělení obvinění vykazuje zásadní nepřesnost, když podle názoru ministra spravedlnosti k výměně zámku u bytu došlo nikoliv 14. 12. 1999, ale pravděpodobně již v prosinci 1997.

Dále stížnost pro porušení zákona rekapituluje obsah vykonaných důkazů s tím, že dosud provedené dokazování považuje za neúplné, v důsledku čehož, nebyl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Za této situace nebyl dán zákonný podklad pro postoupení věci Městskému úřadu v Chrasti podle ustanovení § 171 odst. 1 tr. ř.

Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudkem, vydaným ve lhůtě předpokládané § 272 tr. ř. podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování Chrudim, sp. zn. OVS:OVCR-112/12-2000, ze dne 15. 3. 2000 a řízením, které jeho vydání předcházelo byl ve prospěch obviněného R. B. porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., § 164 odst. 2, odst. 3 tr. ř., § 171 odst. 1 tr. ř. a § 249a odst. 2 tr. zák., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. ve lhůtě dané § 272 tr. ř. toto usnesení zrušil a podle § 270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal vyšetřovateli Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Chrudimi, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 1 tr. ř. přezkoumal na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo a dospěl k závěru, že zákon porušen byl. Lze se ztotožnit s názorem uvedeným ve stížnosti pro porušení zákona, podle něhož dosud provedené dokazování neposkytuje dostatečný podklad pro meritorní rozhodnutí ve věci. V dosavadním řízení byl vyslechnut obviněný, z jehož výslechu plyne, že po rozvodu manželství zůstal společně s manželkou a dvěmi dcerami bydlet v bytě v Ch., ul. U. P. č. p. 650. Jednalo se o družstevní byt, který ještě za trvání manželství získal spolu s poškozenou výměnou za byt, který byl obviněnému poskytnut jeho původním zaměstnavatelem. Po rozvodu manželství nebylo sice vypořádáno společné jmění manželů, ve vztahu k bytu však bylo rozsudkem okresního soudu rozhodnuto tak, že společný nájem tohoto bytu byl zrušen, nájemcem bytu zůstala pouze bývalá manželka obviněného, která současně zůstala členem družstva a obviněnému byla stanovena povinnost vyklidit tento byt do 15 dnů po zajištění náhradního bytu (R OS Chrudim ). Dále obviněný uváděl, že před Vánocemi roku 1998 jeho bývalá manželka odvezla z bytu větší část zařízení a vybavení, aniž by mu před tímto aktem něco řekla. Ve stejné době začal v bytě přespávat i jeho tchán. Před Vánocemi roku 1998 se manželka i s dětmi odstěhovala do domu svých rodičů, kteří k němu přistavěli další část. Protože měl strach z toho, že bývalá manželka odveze i zbytek věcí z bytu, asi 14. 12. 1999 vyměnil zámek, aby bez jeho vědomí nemohla do bytu vstupovat a odvážet věci. I když ho manželka žádala o nový klíč, odmítl jí ho dát z výše uvedených důvodů. Nevěděl, že se tímto způsobem dopouští něčeho protizákonného.

Dlouho rovněž nevěděl o tom, že bývala manželka získala byt do vlastnictví a dověděl se o tom až někdy v roce 1999 náhodně od některého z členů představenstva družstva.

Dále byla vyslechnuta poškozená, která kromě jiného uvedla, že po rozvodu v roce 1996 bydlela s dětmi a bývalým manželem společně v původním bytě asi rok a půl a protože docházelo k různým rozepřím a hádkám, takže věci byly řešeny Policií a městským úřadem, musela se s dětmi odstěhovat k rodičům, kde bydlela i v době výslechu a kde má i trvalé bydliště. Dále uvedla, že věci pro osobní potřebu svojí i dětí postupně odstěhovala do nového bydliště. V roce 1998 byt v ul. U. P. odkoupila od SBD Chrudim a byt přešel plně do jejího vlastnictví. Podle smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena došlo k převodu tohoto bytu za sumu 7 932,28 Kč. Smlouva byla uzavřena 11. 11. 1998. Dále uvádí, že někdy v prosinci 1997 nebo v lednu 1998 manžel vyměnil zámek ve vchodových dveřích uvedeného bytu a tím ji znemožnil přístup dovnitř. Klíče jí odmítl vydat. Bývalý manžel jí neplatí žádný nájem za užívání bytu a neplatí ani za služby, kde neuhrazená částka činí asi 4 000,- Kč.

Bývalému manželovi se pokoušela sehnat nějaké náhradní ubytování, ale to se jí nepodařilo. Ani v současnosti nemá přístup do bytu a byt potřebuje uvolnit.

Ve spise je dále založen již výše citovaný rozsudek Okresního soudu v Chrudimi, dále smlouva o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena, oznámení SBD Chrudim, z něhož plyne, že poškozená je vlastníkem výše uvedeného bytu a že SBD tuto skutečnost obviněnému neoznamovalo a že platby spojené se správou bytu a podílem na společných částech domu jsou poukazovány měsíčně ze sporožirového účtu, družstvu však není známo, kdo je vlastníkem účtu. Ze sdělení České spořitelny plyne, že se jedná o účet obviněného, který od ledna 1997 až do prosince 1999 s výjimkou dvou měsíců roku 1999 (duben, květen) platbu družstvu řádně poukazoval. Ze sdělení Městského úřadu v Chrasti lze zjistit, že obviněný je hlášen na Úřadu práce jako nezaměstnaný, pobírá sociální příspěvek do životního minima a příspěvek na bydlení. To jsou v podstatě všechny důkazy, které měl vyšetřovatel pro své rozhodnutí k dispozici.

Již z výše uvedeného je zřejmé, že dokazováním nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, provedené důkazy nebyly řádně vyhodnoceny a nebyly odstraněny rozpory v důkazech. Především nebyla jednoznačně zjištěna doba, kdy došlo k výměně zámku. Výpověď obviněného a výpověď poškozené, pokud jde o tento údaj se diametrálně rozcházejí. Nebylo zjišťováno, jaké kroky poškozená a zda vůbec nějaké, činila v průběhu těch dvou let, po které jí mělo být bráněno ve vstupu do bytu. Nebylo rovněž zjištěno, kdy se vlastně poškozená s dcerami z bytu odstěhovala. Podle toho, co je zatím ze spisu zřejmé, stěhovala se do přístavby rodinného domu rodičů. Nebylo zjišťováno, kdy byla tato přístavba dokončena a způsobilá k obydlení. Nebyli vyslechnuti další svědci, jejichž výslech se nabízí. Především otec poškozené, který měl dokonce po jistou dobu setrvávat v inkriminovaném bytě, nebyli vyslechnuty děti poškozené a obviněného a v tomto směru nebyl učiněn ani pokus uskutečnit jejich výslech, i když vzhledem k věku nepochybně byli s to celou situaci vnímat a určitě by byli schopny popsat k čemu vlastně došlo. Koneckonců ani výslechy obviněného a poškozené nebyly dotaženy důsledně do všech potřebných podrobností. Zejména nebyl zjišťován důvod proč se poškozená s dětmi stěhovala. O příčině tohoto kroku není ve výslechu obviněného ani zmínka, poškozená se o tom zmiňuje pouze okrajově a z toho co uvádí, se jako vysvětlení nabízí, že šlo o obvyklé rozpory mezi bývalými manžely, kteří nadále setrvávají v jednom bytě. Dále vůbec nebylo zjišťováno, jaké věci a odkud, poškozená z bytu odstěhovala. Zda odnesla věci i z pokoje, který obýval její bývalý manžel. Rovněž nebylo objasněno, zda po rozvodu a rozhodnutí soudu, se poškozená a obviněný nějak domluvili na užívání bytu s tím, kdo a jakou část bytu bude do doby než obviněný získá náhradní byt užívat.

Podle názoru Nejvyššího soudu až po objasnění těchto okolností lze ve věci meritorně v souladu se zákonem rozhodnout.

Je nepochybné, že vlastník bytu má právo svůj byt užívat. Je tedy osobou oprávněnou k užívání tohoto bytu ve smyslu § 249a odst. 2 tr. zák. Na druhé straně nepochybně je jeho oprávnění užívat tento byt limitováno, v této konkrétní specifické situaci, oprávněním druhé strany byt resp. jeho část užívat do doby než získá náhradní byt. Za této situace i obviněný má nepochybně právo na jistou ochranu svého soukromí proti svévolným zásahům kohokoliv, byť by se jednalo o majitele bytu.

Vycházeje z těchto okolností, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným usnesením vyšetřovatele byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5 a odst. 6 tr. ř., protože v dosavadním řízení vyšetřovatel nepostupoval tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí. Provedené důkazy nevyhodnotil dostatečně pečlivě a proto předčasně dospěl k závěru, že nejde o trestný čin, ale může se jednat o přestupek. Na základě této úvahy Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a zrušil rovněž všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vyšetřovateli Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Chrudimi přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V tomto řízení je vyšetřovatel vázán právním názorem vysloveným v rozhodnutí Nejvyššího soudu a je povinen doplnit dokazování v tom směru a rozsahu, který plyne z tohoto rozsudku, případně provést další důkazy, jejichž potřeba v průběhu řízení vyvstane. Až po provedení úplného dokazování a řádném vyhodnocení provedených důkazů v intencích § 2 odst. 6 tr. ř. bude možno dospět k závěru, zda byla nebo nebyla naplněna skutková podstata stíhaného trestného činu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 23. listopadu 2000

Předseda senátu:

JUDr. Stanislav Rizman