Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tz 168/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. , b y l ve výroku, jímž byl obviněný M. B. podle § 228 odst. 1 tr. ř. uznán povinností nahradit škodu poškozené firmě M., a. s., P., V. č. p. 1/1410, v částce 14 866 Kč, p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného.

Napadený trestní příkaz s e v tomto výroku z r u š u j e . Zrušují se rovněž všechna další rozhodnutí, na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný M. B. povinen uhradit na náhradě škody poškozené společnosti M., a. s., P., V. č. p. 1/1410, částku 7 194 Kč.

Podle § 229 odst. 2 tr. ř. se poškozená společnost se zbytkem nároku na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.

O d ů v o d n ě n í :

Trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově, sp. zn. , ze dne 30. 11. 1999, byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Trestného činu se dopustil tím, že

1) 6. 1. 1999 v Trutnově v prodejně E., s. r. o., uzavřel smlouvu o pronájmu s následnou koupí najaté věci - videorekordéru Aiwa CX 808 s tím, že najatou věc prodá a splátky hradit nebude. V prodejně uhradil akontaci ve výši 3 288 Kč, věc převzal a po měsíci prodal, čímž M., a. s., P., způsobil škodu ve výši 7 672 Kč.

2) dne 16. 1. 1999, na stejném místě, uzavřel smlouvu o pronájmu s následnou koupí najaté věci - televizoru Sony KV 21 M1K, s úmyslem, že televizor prodá a splátky nebude hradit. V prodejně uhradil akontaci ve výši 4 796 Kč, televizor prodal a M., a. s., P., způsobil škodu ve výši 7 194 Kč,

přičemž v obou případech byl řádně poučen, že vlastníkem věcí se stane až po jejich zaplacení, a že z tohoto důvodu s věcmi není oprávněn nakládat.

Za toto jednání mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Výkon tohoto trestu mu byl podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl, že obviněný je povinen uhradit na náhradě škody poškozené společnosti M., a. s., P., V. 1/1410, částku 14 866 Kč.

Trestní příkaz nabyl právní moci dne 21. 12. 1999.

Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona. Stížnost omezil pouze na výrok o náhradě škody, kterým, podle názoru ministra spravedlnosti, byl porušen zákon v ustanovení § 43 odst. 1, 2 tr. ř., ve vztahu k ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného. V odůvodnění stížnosti poukázal na to, že pokud jde o skutková zjištění i právní kvalifikaci jednání obviněného, neshledal v postupu okresního soudu pochybení. Pochybení však spatřuje ve výroku o náhradě škody, který se neopírá o důkazy, jež měl okresní soud při svém rozhodování k dispozici. Zejména poukazuje na to, že v trestním oznámení byla škoda poškozenou společností vyčíslena na částku 14 866 Kč, když škoda způsobená jednáním obviněného ze dne 6. 1. 1999 (videorekordér Aiwa) činila 7 672 Kč a škoda způsobená jednáním ze dne 16. 1. 1999 (televizor Sony) činí 7 194 Kč. Dále poukázal na to, že podáním z 5. 11. 1999 se poškozená společnost připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody v celkové výši 22 134 Kč, když škoda na videorekordéru Aiwa měla činit 11 424 Kč a škoda na televizoru Sony 10 710 Kč. Dále je ve stížnosti pro porušení zákona konstatováno, že videorekordér Aiwa a dálkový ovladač k němu byly poškozené společnosti vráceny. To plyne z usnesení o vrácení věci a z potvrzení o převzetí věci.

Okresní soud při rozhodování o náhradě škody však při svém rozhodnutí vyšel pouze z vyčíslení škody, které bylo učiněno v trestním oznámení a výsledky vyšetřování zcela pominul. Nepřihlédl ani k tomu, že videorekordér s dálkovým ovladačem byly poškozené společnosti vráceny a v tomto směru tedy škoda vůbec nemohla vzniknout a obviněný neměl být uznán povinen tuto škodu hradit. Rovněž nevzal v úvahu, že poškozená společnost uplatnila v přípravném řízení nárok na náhradu škody v celkové výši 22 134 Kč a o zbývajícím nároku nerozhodl vůbec, ač byl povinen se s uplatněným nárokem vypořádat v celém rozsahu. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově, sp. zn. , ze dne 30. 11. 1999 ve výroku, jímž byl obviněný M. B. podle § 228 odst. 1 tr. ř. uznán povinným na náhradě škody zaplatit poškozené společnosti M., a. s., P., částku 14 866 Kč, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 6 tr. ř. a § 43 odst. 1, 2 tr. ř., ve vztahu k § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. a aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. tento výrok o povinnosti k náhradě škody zrušil a dále postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř., sám ve věci rozhodl, uznal obviněného M. B. podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinným uhradit na náhradě škody poškozené firmě M., a. s., P., V. 1/1410, částku 7 194 Kč a podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem nároku poškozenou společnost odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.

Nejvyšší soud na podkladě stížnosti pro porušení zákona přezkoumal správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že zákon porušen byl a to v podstatě v těch směrech, a z těch důvodů, které uvádí stížnost pro porušení zákona.

Především je třeba uvést, že podle názoru Nejvyššího soudu skutkový stav tak, jak byl zjištěn napadeným trestním příkazem, je správný v souladu s důkazy, které byly v řízení provedeny. Rovněž právní kvalifikace jednání obviněného, v němž je spatřován trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., je správná. V řízení, které předcházelo vydání trestního příkazu, byla rovněž v dostatečné míře respektována práva obviněného, zejména jeho právo na obhajobu. Z tohoto hlediska nelze trestnímu příkazu nic vytknout. K pochybení došlo pouze ve výroku o náhradě škody.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř., odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu, uloží mu zpravidla v rozsudku, resp. trestním příkazu, aby ji poškozenému nahradil, jestliže byl nárok včas uplatněn. V projednávané věci byl nárok uplatněn v přípravné řízení, tedy nepochybně včas.

Povinnosti soudu je rozhodnout o celém uplatněném nároku na náhradu škody. Pokud soud přizná uplatněný nárok z jakéhokoli důvodu jen z části, je povinen odkázat poškozeného se zbytkem jeho nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, popř. na řízení před jiným příslušným orgánem. Tato povinnost plyne z ustanovení § 229 odst. 2 tr. ř.

Jak plyne z výše uvedeného, okresní soud se při svém rozhodování těmito ustanoveními dostatečně neřídil.

Především z trestního spisu, který měl soud k dispozici plyne, že dne 11. 11. 1999 vyšetřovatel svým usnesením rozhodl, že se poškozené společnosti vrací videorekordér Aiwa a dálkový ovladač k němu. Jde o věci, které byly dobrovolně vydány svědkem Martinem Jelínkem. V tomto směru tedy M., a. s., škoda vzniknout nemohla. Z trestního oznámení dále plyne, že celková škoda, vzniklá společnosti, by měla činit částku 14 866 Kč, z čehož škoda za videorekordér Aiwa by měla činit 7 672 Kč a škoda za televizor Sony 7 194 Kč. Výše škody plyne z maloobchodních cen z obou přístrojů, které jsou uvedeny ve smlouvách o pronájmu s následnou koupí najaté věci, snížených o zálohy na leasingové splátky. V podání z 5. 11. 1999, kterým se společnost připojuje s nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení je již škoda vyčíslena na částku 22 134 Kč za oba přístroje. Škoda v tomto případě se u obou přístrojů skládá ze zůstatkové hodnoty obou přístrojů, nezaplaceného dluhu na nájemném a smluvní pokuty.

V trestním spise je současně založeno potvrzení o převzetí věci, z něhož plyne, že poškozená společnost videorekordér Aiwa a ovladač k němu převzala. Za této situace měl okresní soud, pokud jde o výrok o náhradě škody, rozhodnout tak, že by obviněného uznal povinným nahradit škodu v rozsahu, v němž je nárok poškozeného nepochybný, a se zbytkem nároku na náhradu škody měl poškozeného odkázat na řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud takto nepostupoval a nesprávně aplikoval ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř., porušil zákon právě v tomto ustanovení.

Vycházeje z tohoto názoru, Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. , byl ve výroku, jímž byl obviněný M. B. podle § 228 odst. 1 tr. ř. uznán povinností nahradit škodu poškozené firmě M., a. s., P., V. č. p. 1/1410, v částce 14 866 Kč, porušen zákon v ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného. Porušení zákona v neprospěch obviněného spatřuje Nejvyšší soud v tom, že napadeným výrokem o náhradě škody byl obviněný zavázán k náhradě škody ve větším rozsahu, než plyne z výsledku dokazování.

Protože zákon byl porušen v neprospěch obviněného, musel Nejvyšší soud postupovat podle § 269 odst. 2 tr. ř., tj. zrušit vadnou část napadeného rozhodnutí. V této souvislosti řešil otázku, zda je možné v řízení o stížnosti pro porušení zákona zrušit pouze výrok o náhradě škody, pokud o náhradě škody bylo rozhodnuto trestním příkazem napadeného rozhodnutí, nebo zda je nutné zrušit celý trestní příkaz. Dospěl k závěru, že pokud je vadný jen některý z oddělitelných výroků trestního příkazu a po jeho zrušení postupem podle § 269 odst. 2 tr. ř. není třeba věc přikázat k novému projednání a rozhodnutí soudu I. stupně, protože nápravy bylo dosaženo již samotným zrušením nezákonného výroku, nebo může-li po zrušení takového výroku rozhodnout Nejvyšší soud sám postupem podle § 271 tr. ř., není potřebné při rozhodování o stížnosti pro porušení zákona zrušit takový trestní příkaz v celém rozsahu. Vzhledem k tomu, že výrok o náhradě škody je oddělitelným výrokem a je možné i v řízení před Nejvyšším soudem o uplatněném nároku na náhradu škody rozhodnout, není potřeba trestní příkaz rušit celý.

Vycházeje z této úvahy Nejvyšší soud napadený trestní příkaz zrušil pouze ve výroku o náhradě škody, přičemž současně zrušil všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Dále za splnění podmínek § 271 odst. 1, 2 tr. ř. rozhodl o uplatněném nároku na náhradu škody sám tak, že obviněného uznal povinným nahradit způsobenou škodu ve výši, která je nepochybná (maloobchodní cena televizoru Sony snížená o zálohu na leasingové splátky), a protože za této situace přiznával poškozené společnosti její nárok jen z části, odkázal ji se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 23. listopadu 2000

Předseda senátu:

JUDr. Stanislav Rizman