Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 570/2000

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Okresní soud v Semilech usnesením ze dne 6. 5. 1998, č. j. -18, zakázal K. b., a. s., převést na jiného vlastnické právo k domu č. 25 na st. parcele č. 1251/4 s kotelnou a garážemi v obci a katastrálním území S., část P. a zatížit tyto nemovitosti zástavním právem nebo věcnými břemeny.

Proti tomuto usnesení podala žalovaná odvolání, v němž napadla oprávněnost tohoto předběžného opatření, vznesla námitku nedostatku aktivní legitimace na straně žalobců a zároveň vznesla námitku podjatosti soudců Okresního soudu v Semilech i Krajského soudu v Hradci Králové v dané věci. O námitce podjatosti soudců krajského soudu rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 4. 1999, č.j. -47, a vyslovil, že soudci JUDr. P. M., JUDr. J. Č., Mgr. V. L., Dr. Mgr. M. P., J. J., promovaný právník, V. K. a JUDr. M. H. nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí předmětné věci.

Nato Krajský soud v Hradci Králové rozhodl, usnesením ze dne 30.6.1999, č.j. - 51, že soudci Okresního soudu v Semilech jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování předmětné věci, shora označené usnesení Okresního soudu v Semilech zrušil a věc přikázal k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Jičíně.

Ten usnesením ze dne 29. 9. 1999, č.j. -65, nařídil, na návrh žalobců, předběžné opatření, jímž zakázal K. b., a. s., převést na jiného vlastnické právo k domu č. 25 na stavební parcele č. 1251/4 s kotelnou a garážemi v obci a katastrálním území S., část P. a zatížit tyto nemovitosti zástavním právem nebo věcnými břemeny.

Proti tomuto usnesení podala žalovaná odvolání, v němž namítala, že pro vydání předběžného opatření nejsou splněny zákonem předpokládané skutečnosti a nejsou k němu dány žádné důvody a opakovaně uplatnila námitku nedostatku aktivní legitimace na straně navrhovatelů.

K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 12. 1999 změnil usnesení Okresního soudu v Jičíně tak, že do výroku doplnil omezení předběžného opatření do doby zániku smlouvy o sdružení, uzavřené dne 5. 11. 1970 mezi S. b. č., Okresním soudem v Semilech, Krajskou prokuraturou v Hradci Králové, Ú. č. a. a Českým statistickým úřadem v Praze. Usnesení krajského soudu nabylo právní moci dne 13. 1. 2000.

Proti uvedenému usnesení podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost a důvodnost odůvodnila odkazem na ustanovení a b/, (dále jen ) tedy z důvodů, že ve věci rozhodovali vyloučení soudci a že žalobci nebyli aktivně legitimováni jako účastníci řízení. Odvolacímu soudu vytkla, že o odvolání rozhodovali vyloučení soudci, což odůvodnila skutečností, že Vrchní soud v Praze ve svém usnesení, jímž rozhodoval o vyloučení soudců Krajského soudu v Hradci Králové, jmenovitě stanovil, kteří soudci tohoto soudu nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování v této věci. Mezi soudci, kteří nejsou vyloučeni, však není jmenována soudkyně JUDr. M. V., která v předmětné věci rozhodovala. Z toho žalovaná dovodila, že ve věci rozhodovala vyloučená soudkyně a je tedy naplněn důvod přípustnosti dovolání a zároveň dovolací důvod dle ustanovení

Dále žalovaná uvedla, že v celém průběhu řízení se žádný ze soudů nevypořádal řádně s její námitkou nedostatku aktivní legitimace na straně žalobců, kteří podle jejího názoru, nejsou aktivně legitimováni k podání návrhu na předběžné opatření, jelikož nejsou účastníky sdružení, ze kterého jsou odvozována práva, jež mají být vydáním předběžného opatření ochraňována. V této skutečnosti žalovaná spatřuje rovněž dovolací důvod dle ustanovení , t.j. že žalobci, kteří v řízení vystupovali jako účastníci řízení neměli způsobilost být účastníky tohoto řízení. V závěru pak žalovaná uvedla, že pro vydání předběžného opatření nebyly splněny zákonem předpokládané skutečnosti a nejsou k němu dány ani právní důvody. Soud podle jejího názoru vycházel při svém rozhodování vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci i z nesprávného posuzování důkazů a listin.

Navrhovatelé se k dovolání nevyjádřili.

Po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou dle ustanovení , jejíž zástupce má právnické vzdělání, bylo podáno ve lhůtě dle ustanovení a má všechny náležitosti požadované ustanovením , že se opírá o způsobilé důvody přípustnosti dovolání dle ustanovení a písm. b/ , přičemž vychází z dovolacího důvodu podle ustanovení , se dovolací soud nejprve zabýval posouzením otázky přípustnosti dovolání.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pokud to zákon připouští. V dané věci je dovolání podáno proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o předběžném opatření. Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje ustanovení s tím, že podle odst. 1 písm. a/ je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, ovšem ve větě za středníkem jsou vyjmenována usnesení, ohledně kterých uvedený princip neplatí. Mezi těmito případy je uvedeno usnesení o předběžném opatření.

Jak je uvedeno výše, ve věci rozhodoval senát Krajského soudu v Hradci Králové pod předsednictvím JUDr. M. V. Ze skutečnosti, že Vrchní soud v Praze svým, shora označeným rozhodnutím, nevyloučil zmíněnou soudkyni z projednávání věci, nelze automaticky dovozovat její podjatost.

Námitku podjatosti vznesla žalovaná ve svém podání ze dne 20.5.1998, kterým podala odvolání proti usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 6.5.1998. Formulovala ji slovy: „Vzhledem k tomu, že Okresní soud v Semilech je též účastníkem citovaného sdružení, .....je zde dána úvaha o vhodnosti rozhodování v dané věci soudci dotčeného soudu, ale v daném případě, s ohledem na strukturu soustavy soudů, též o vhodnosti rozhodování ve věci soudci „nadřízeného\" Krajského soudu v Hradci Králové. Odpůrce proto žádá, aby v této části bylo jeho odvolání považováno za námitku podjatosti a aby bylo posouzeno a rozhodnuto, zda rozhodováním nemá být pověřen jiný, v dané problematice nezainteresovaný soud.\"

Nato Vrchní soud v Praze, usnesením ze dne 11.12.1998, č.j. -42, rozhodl, že soudci uvedeného soudu, ve výroku jmenovitě uvedení, nejsou vyloučeni z rozhodování o námitce podjatosti soudců Okresního soudu v Semilech, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. . Jednalo se o soudce senátu, který podle rozvrhu práce měl rozhodnout o námitce podjatosti soudců Okresního soudu v Semilech, a soudců senátu, který tento senát zastupuje. Dalším usnesením ze dne 27. dubna 1999, č.j. -47, rozhodl, že ve výroku uvedení soudci Krajského soudu v Hradci Králové nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí předmětné věci. Jednalo se o soudce, kteří podle rozvrhu práce rozhodují o odvoláních proti rozhodnutí Okresního soudu v Semilech, a soudců senátu zmíněný senát zastupujícího. V obou usneseních Vrchní soud v Praze poukázal na skutečnost, že do působnosti Krajského soudu v Hradci Králové nespadá řešení otázek, týkajících se sídla Okresního soudu v Semilech.

Podle ustálené již judikatury českých soudců v řízení o vyloučení soudce z projednávání věci, ten účastník, který vyloučení soudce navrhuje, musí ohledně každého soudce, jehož podjatost namítá, uvést konkrétně skutečnosti, pro které považuje označeného soudce za vyloučeného. K tomu v dovolání nedošlo. Ze skutečnosti, že žádný ze soudců senátu odvolacího soudu, který v předmětné věci rozhodoval (předsedkyně senátu JUDr. M. V., přísedící JUDr. Z. J. a Mgr. J. D.), není ve výroku shora označeného usnesení Vrchního soudu v Praze jmenován jako soudce, který není vyloučen, nelze bez dalšího dovozovat, že vyloučeni jsou. U všech soudů České republiky existuje rozvrh práce, ze kterého jasně vyplývá, který soudce či senát bude rozhodovat konkrétní věc, což je jednou ze základních podmínek zákonnosti a transparentnosti soudnictví. Pokud žalovaná namítla podjatost všech soudců Okresního soudu v Semilech a shora citovaným způsobem zpochybnila vhodnost rozhodování věci soudci „nadřízeného\" Krajského soudu v Hradci Králové, její námitka nesměřovala proti všem soudcům zmíněného odvolacího soudu, ale jen proti těm, kteří jsou, podle rozvrhu práce, „nadřízenými\" soudci Okresnímu soudu v Semilech, t.j. soudci senátu, kteří podle rozvrhu práce rozhodují o opravných prostředcích proti rozhodnutím Okresního soudu v Semilech, jako soudu prvního stupně, a soudci senátu zmíněný senát zastupujícího. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není tedy stiženo vadou dle ustanovení

Pokud jde o další důvod dovolání uváděný žalovanou, tedy nedostatek aktivní legitimace na straně žalobců, a z toho plynoucí jejich procesní nezpůsobilost, dovolací soud dospěl k závěru, že soud druhého stupně rozhodl správně, když nepovažoval tuto námitku žalované za důvodnou a ztotožnil se s názorem odvolacího soudu. V řízení o předběžném opatření je postačující, aby žalobci své právní nástupnictví osvědčili, což tito učinili předložením smlouvy o převodu práv a povinností uzavřené s Č. a. k.. Č. a. k. byla dle ustanovení zákona č.. ustanovena právním nástupcem Ú. č. a. a dle ustanovení byla současná Č. a. k. ustanovena právním nástupcem předchozí. K tomu je nutno dále uvést, že žalovaná sice námitku nedostatku aktivní legitimace žalobců v průběhu řízení opakovaně tvrdila, avšak své tvrzení nepodložila žádným přesvědčivým důkazem. Na základě výše uvedeného dospěl dovolací soud k závěru, že zde důvod přípustnosti dovolání dle ustanovení není dán.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dovolací soud, aniž ve věci nařídil jednání ( ), toto dovolání odmítl jako nepřípustné, dle ustanovení , za použití ustanovení

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. listopadu 2000

JUDr. František D u c h o ň , v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová