Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

729/2012

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Vrchní soud v Praze 729/2012

-49

U S N E S E N Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka MOTOROBIN, s.r.o. se sídlem Průmyslová 1126, 271 01 Kladno, IČO 49823566, o odvolání Jiřího Bárty, bytem Na Vavřinci 359, 274 01 Slaný, zast. JUDr. Květoslavou Vaňkovou, advokátkou se sídlem Karlovo nám. 18, 120 00 Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. -40 ze dne 9. května 2012,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. -40 ze dne 9. května 2012 se potvrzuje ve znění, že se zamítá návrh Jiřího Bárty ze dne 18.4.2012 na zrušení výpovědi nájemní smlouvy ze dne 15.1.2010 dané mu insolvenční správkyní dne 2.3.2012.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze usnesením č.j. -40 ze dne 9.5.2012 rozhodl, že se zamítá návrh Jiřího Bárty na zrušení výpovědi.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením č.j. –22 ze dne 12.5.2011 byl zjištěn úpadek dlužníka MOTOROBIN, s.r.o. (dále jen dlužník), na jeho majetek byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byla ustanovena Mgr. Radka Šimková (dále jen insolvenční správkyně).

Návrhem došlým soudu dne 23.4.2012 se nájemce Jiří Bárta (dále jen nájemce) domáhal zrušení výpovědi z nájmu pozemků p. č. 6095/24, 6095/34, 6094/35, v k.ú. Kladno. Uvedl, že tyto pozemky užívá na základě nájemní smlouvy ze dne 15.1.2010 uzavřené mezi ním a dlužníkem, a že insolvenční správkyně dne 19.3.2012 tuto nájemní smlouvu písemně vypověděla, ač byl nájemce od počátku insolvenčního řízení ujišťován, že toto řízení nebude mít na existenci nájemní smlouvy žádný vliv. Navíc nebyl poučen, že návrh na zrušení výpovědi musí podat ve lhůtě 15 dnů od vypovězení nájemní smlouvy, a obtížně sháněl právní zastoupení.

Soud zjistil, že výpovědí doručenou nájemci uložením dne 5.3.2012 a jím převzatou dne 19.3.2012 vypověděla insolvenční správkyně jeho nájemní smlouvu ze dne 15.1.2010 uzavřenou s dlužníkem.

Podle věty prvé (dále jen ), jestliže by výpovědí nájemní smlouvy sjednané na určitou dobu, v níž je dlužník pronajímatelem, byl nájemce dotčen ve svých oprávněných zájmech nebo by tím utrpěl či mohl utrpět značnou škodu, může nájemce do 15 dnů od doručení výpovědi navrhnout insolvenčnímu soudu zrušení výpovědi.

Vzhledem k tomu, že se v daném případě jedná o lhůtu procesní, je nezbytné, aby návrh na zrušení výpovědi adresovaný insolvenčnímu soudu byl v uvedené době předán doručujícímu orgánu. Protože lhůta k podání návrhu na zrušení výpovědi nájemci marně uplynula, soud tento návrh zamítl. V písemném vyhotovení usnesení soud účastníky poučil, že proti němu lze podat odvolání.

Proti tomuto usnesení se nájemce včas odvolal s požadavkem, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítal, že ve smyslu je i v případě podání návrhu na zrušení výpovědi z nájmu dle nutno aplikovat ustanovení (dále jen ), včetně poučovací povinnosti obsažené v jeho a 43. Nájemce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, jež se vztahuje k významu a použití cit. ustanovení a z níž vyplývá, že nesplnění předmětné poučovací povinnosti způsobuje porušení práva soudní ochrany dle č.l. 36 odst. 1d. V případě postupu dle je to insolvenční správce, kdo zasílá (adresuje) jednotlivým účastníkům projevy takové vůle, se kterými jsou bezprostředně spojena procesní práva adresátů těchto úkonů, která je třeba vykonat v určitých procesních lhůtách, v daném případě ve lhůtě 15 dnů. I kdyby se v dané věci nevztahovala poučovací povinnost na insolvenčního správce, ale na insolvenční soud, ani od něj se nájemci žádného poučení k věci nedostalo. Podle nájemcova názoru proto nelze zamítnout jeho návrh na zrušení výpovědi pro opožděnost, zejména pak za okolností popsaných v návrhu, které svědčí o splnění podmínek, pro něž podle věty druhé insolvenční soud takovému návrhu vždy vyhoví.

Vrchní soud v Praze - shledav podané odvolání z níže uvedených důvodů přípustným - přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

Podle insolvenční správce je po prohlášení konkursu oprávněn vypovědět nájemní smlouvu nebo podnájemní smlouvu uzavřenou dlužníkem ve lhůtě stanovené zákonem nebo smlouvou, a to i v případě, že byla sjednána na dobu určitou; výpovědní lhůta však nesmí být delší než 3 měsíce. Ustanovení o tom, v kterých případech a za jakých podmínek může pronajímatel vypovědět nájem bytu, tím nejsou dotčena.

Podle odstavce druhého téhož ustanovení, jestliže by výpovědí nájemní smlouvy sjednané na určitou dobu, v níž je dlužník pronajímatelem, byl nájemce nepřiměřeně dotčen ve svých oprávněných zájmech nebo by tím utrpěl či mohl utrpět značnou škodu, může nájemce do 15 dnů od doručení výpovědi navrhnout insolvenčnímu soudu zrušení výpovědi. Jestliže bude zajištěno, že nájemce koupí předmět nájmu při zpeněžení majetkové podstaty za cenu obvyklou, vyhoví insolvenční soud takovému návrhu vždy.

K této právní úpravě se odvolací soud vyslovil např. v usnesení sp.zn. , ze dne 31.8.2011 a v usnesení sp.zn. , ze dne 27.1.2012. V těchto rozhodnutích vysvětlil, že v poskytuje nájemci nesouhlasícímu s postupem správce (pokud se týká realizace jeho oprávnění vypovědět nájemní smlouvu) fakticky ochranu dvojího typu. Jednak v prvním odstavci pro případ tzv. chráněného nájmu zachovává speciální režim výpovědi tohoto nájmu stanovený v a 711a (včetně obrany proti výpovědi, jež nepodléhá přivolení soudu, žalobou podanou u obecného soudu), a dále je nájemci za podmínek uvedených ve druhém odstavci umožněno obrátit se na insolvenční soud s požadavkem, aby výpověď zrušil. Ani v jednom případě ovšem nepředpokládá, že by nájemce svým nesouhlasným postojem vůči konání insolvenčního správce (jeho výpovědí nájemní smlouvy) mohl vyvolat incidenční spor. Nestanoví tak , obsahující výčet incidenčních sporů, ani samotný ; odlišný závěr neplyne ani z jiných ustanovení .

Při rozhodování insolvenčního soudu podle druhého odstavce tak nejde ve své podstatě o nic jiného, než o výkon jeho dohledu nad postupem a činností ostatních procesních subjektů (tedy i insolvenčního správce), v jehož rámci rozhoduje o záležitostech s tím souvisejících ( a ). Na dohlédacím charakteru takového rozhodnutí nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že v zákonodárce výslovně specifikoval, jakou konkrétní ochranu může insolvenční soud při splnění daných podmínek nájemci poskytnout.

Z těchto důvodů zastává odvolací soud názor, že usnesení, jímž se insolvenční soud v režimu vyslovuje k důvodnosti nájemcova požadavku na revizi správcova postupu (jeho výpovědi nájemní smlouvy sjednané na dobu určitou), patří mezi rozhodnutí činěná v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu, která jsou pro ostatní subjekty insolvenčního řízení závazná a která ovšem podle odvoláním napadnout nelze.

O takový případ se ale v posuzované věci nejedná.

Nájemce se návrhem ze dne 18.4.2012 podaným u soudu prvního stupně dne 23.4.2012 domáhal, aby zrušil výpověď nájemní smlouvy, jíž dne 2.3.2012 insolvenční správkyně podle vypověděla smlouvu o nájmu výše uvedených pozemků, kterou nájemce dne 15.1.2010 s dlužníkem jako pronajímatelem na dobu 15 let uzavřel.

Napadeným usnesením se však soud prvního stupně důvodností nájemcova návrhu na zrušení výpovědi nájemní smlouvy insolvenční správkyní nezabýval, neboť tento návrh shledal pro nedodržení lhůty stanovené v větě prvé opožděně podaným. Tento návrh tedy soud zamítl nikoli proto, že by nepovažoval za opodstatněné výpověď nájemní smlouvy zrušit, ale proto, že tento nájemcův požadavek měl za opožděně uplatněný. Jelikož z toho důvodu k věcnému posouzení nájemcova návrhu v režimu , jež je svěřeno dohlédací činnosti insolvenčního soudu, nedošlo, a nájemce se tohoto posouzení věci - argumentuje nesprávností závěru insolvenčního soudu o opožděnosti jeho návrhu - odvoláním domáhá, nelze nájemci upřít právo, aby otázku správnosti tohoto závěru insolvenčního soudu, pro nějž se jeho návrhem nezabýval, předestřel odvolacímu přezkumu. Proto je odvolací soud přesvědčen o tom, že proti rozhodnutí insolvenčního soudu, jímž návrh nájemce na zrušení výpovědi nájemní smlouvy sjednané na dobu určitou, dané mu dle insolvenčním správcem, zamítl z důvodu, že tento návrh dle věty prvé byl podán opožděně, je odvolání přípustné.

Při přezkoumání věci shledal odvolací soud správným závěr soudu prvního stupně, že lhůta 15 dnů od doručení výpovědi nájemní smlouvy insolvenčním správcem stanovená nájemci v větě prvé k podání návrhu na zrušení této výpovědi insolvenčním soudem je lhůtou procesněprávní a že je tudíž dle zachována, je-li posledního dne této lhůty nájemcův návrh podán u soudu nebo odevzdán orgánu, který má povinnost podání doručit. Tato lhůta ve smyslu běží ode dne následujícího po dni, ve kterém byla správcova výpověď nájemci doručena.

Písemnosti týkající se insolvenčního řízení doručuje insolvenční správce buď osobně, v postavení soudního doručovatele ( ), anebo prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb dle . Nepodaří-li se insolvenčnímu správci písemnost doručit uvedenými způsoby nebo prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, může požádat o doručení insolvenční soud ( ).

V daném případě - jak plyne z obsahu spisu - insolvenční správkyně svoji výpověď nájemní smlouvy danou dne 2.3.2012 doručovala nájemci prostřednictvím pošty. K doručení této písemnosti mohlo dojít až okamžikem, kdy ji adresát – nájemce převzal, nikoli - jak dovozoval soud prvního stupně - uložením na poště; ustanovení nebo o účincích náhradního doručení u zásilky, kterou se doručujícímu orgánu nepodařilo adresátu předat, se týkají jen doručování písemnosti soudem, nikoli insolvenčním správcem. Výpověď nájemní smlouvy zaslaná insolvenční správkyní tedy byla nájemci doručena až dnem, kdy si tuto písemnost na poště vyzvedl, tedy dne 19.3.2012. Patnáctidenní lhůta pro podání návrhu na zrušení této výpovědi začala nájemci běžet dnem 20.3.2012 a její poslední den připadl na úterý 3.4.2012. Svůj návrh na zrušení dané výpovědi nájemní smlouvy však nájemce podal u soudu prvního stupně dne 23.4.2012, a tedy až poté, co mu lhůta k podání tohoto návrhu uplynula.

Na závěru o opožděnosti nájemcova návrhu na zrušení výpovědi z nájmu nebytových prostor dané mu insolvenční správkyní dle nemůže ničeho změnit ani okolnost, že o tomto svém právu - o právu bránit se výpovědi návrhem na její zrušení insolvenčním soudem - nebyl nájemce (ve výpovědi ani jinak) poučen. Takovou zvláštní poučovací povinnost insolvenčního správce (popř. insolvenčního soudu) totiž v nestanoví a nelze ji (se zřetelem k povaze věci) dovodit ani z ustanovení Proto platí, že lhůta k podání návrhu nájemce na zrušení správcovy výpovědi nájemní smlouvy dle věty prvé začne běžet dnem následujícím po doručení této výpovědi nájemci, aniž by nájemce o svém právu navrhnout insolvenčnímu soudu zrušení výpovědi musel být insolvenčním správcem zvlášť poučen.

Protože prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení (i kdyby o ně nájemce dle včas požádal) není ve smyslu přípustné, a protože je tudíž v daném případě nezvratný závěr, že nájemcův návrh ze dne 18.4.2012, aby insolvenční soud zrušil výpověď nájemní smlouvy dané mu insolvenční správkyní, byl podán opožděně, rozhodl soud prvního stupně správně, když z tohoto důvodu nájemcův návrh – aniž by se zabýval jeho věcnou opodstatněností – bez dalšího zamítl.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle jako věcně správné potvrdil, a to ve znění výroku obsahujícím potřebnou identifikaci zamítnutého návrhu.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání

podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR

prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru,

že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného

nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené

rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího

soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně

anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak

(, a ).

V Praze dne 3. ledna 2013

JUDr. Jaroslav Bureš, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová