Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tvo 135/2000

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 10. 2000 sp. zn. byla podle § 71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného D. M. do 31. ledna 2001.

Proti tomuto usnesení podal obžalovaný D. M. sám i prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě stížnost, jíž se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a propuštění z vazby na svobodu. Ve stížnosti namítl, že není dán vazební důvod podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť obava, že by se vyhýbal trestnímu stíhání není reálná, neboť se dožaduje zproštění obžaloby a trest, který by mu byl případně uložen, má již vykonán vazbou. Obžalovaný ke stížnosti připojil písemný slib, že nebude činit těžkosti a průtahy v řízení.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, a zjistil, že stížnost obžalovaného D. M. není důvodná, neboť Vrchní soud v Olomouci rozhodl správně jak v otázce existence vazebního důvodu, tak i ohledně podmínek stanovených pro prodloužení vazby na dobu přesahující dva roky.

Na obžalovaného D. M. (a obviněného Z. S.) byla státním zástupcem podána dne 22. 5. 2000 obžaloba u Okresního soudu v Ostravě pro pokus dvou trestných činů zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle § 8 odst. 1 k § 148 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 1997. Věc je vedena u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. . Obžalovanému D. M. je obžalobou kladeno za vinu, že v rámci svých podnikatelských aktivit a v součinnosti s dalšími osobami chtěl dosáhnout neoprávněného vyplacení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty, čímž měla českému státu hrozit škoda v celkové výši 969.395,- Kč.

Obžalovaný D. M. byl vzat do vazby usnesením soudce Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 1. 7. 1998 sp. zn. se započtením vazby od 29. 6. 1998, a to z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř. v tehdy platném znění. Nyní se obžalovaný nachází ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 6. 2000 sp. zn. ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 7. 2000 sp. zn. byla podle § 71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného do 31. 10. 2000.

Nejvyšší soud České republiky především zjistil, že návrh předsedy senátu Okresního soudu v Ostravě na prodloužení lhůty vazby byl Vrchnímu soudu v Olomouci podán v souladu s § 71 odst. 5 tr. ř. a ve lhůtě stanovené v § 71 odst. 6 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky se zcela ztotožnil se závěrem Vrchního soudu v Olomouci v tom, že u obžalovaného nadále trvá důvod vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. a v tomto směru odkazuje na podrobné a výstižné odůvodnění napadeného rozhodnutí. V posuzované věci Nejvyšší soud České republiky shledal, že jsou dány i další podmínky uvedené v § 71 odst. 3 tr. ř. pro prodloužení vazby, neboť s přihlédnutím k charakteru a rozsahu trestné činnosti obžalovaného, trvajícímu důvodu vazby i okolnostem případu je zřejmé, že propuštěním obžalovaného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, jímž je podle § 1 odst. 1 tr. ř. zejména náležité zjištění trestných činů, spravedlivé potrestání jejich pachatelů i zájem na předcházení a zamezování trestné činnosti. Přitom v trestní věci obžalovaného nebyly shledány žádné průtahy, neboť Okresní soud v Ostravě v této vazební věci postupoval v souladu s ustanovením § 71 odst. 1 tr. ř. s největším urychlením.

Vzhledem k obsahu stížnosti obžalovaného, v níž zčásti namítá nesprávný postup Okresního soudu v Ostravě pokud jde o zjištění skutkového stavu a poukazuje na to, jaký trest mu bude zřejmě vzhledem k návrhu státního zástupce uložen, je třeba uvést, že rozhodnutí o vazbě není rozhodnutím ve věci samé (rozhodnutím meritorním), takže v něm nelze řešit otázku viny, ale pouze zkoumat, zda u obžalovaného existuje důvodná obava vyjádřená v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o započtení vazby v jiné trestní věci, nelze k ní přihlížet, neboť ji v této trestní věci nelze započítat.

Dobu do 31. ledna 2001 považuje Nejvyšší soud České republiky za dobu nezbytně nutnou s přihlédnutím ke stadiu trestního stíhání obžalovaného.

Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky stížnost obžalovaného podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl. Nejvyšší soud České republiky nerozhodoval o písemném slibu obžalovaného učiněném podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť v tomto řízení mu rozhodování o přijetí či nepřijetí písemného slibu obžalovaného nepřísluší.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 15. listopadu 2000

JUDr. Jindřich U r b á n e k

předseda senátu