Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2467/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. ledna 2000, č. j. -53, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 12. ledna 2000, č. j. poté, co rozhodl, že soudce Okresního soudu ve Svitavách (soudu prvního stupně) Mgr. Z. F. není vyloučen z projednávání a rozhodování dané věci - potvrdil rozsudek ze dne 17. února 1999, č. j. -23, jímž soud prvního stupně výrokem označeným jako I. přivolil k výpovědi z nájmu „bytu o dvou pokojích a kuchyni s příslušenstvím, bytu č. 1 v 1. podlaží domu čp. 1604 ve S., k. ú. S., o. č. N. 8\" (dále jen „sporný byt\", resp. „byt\"), výrokem označeným jako II. určil, že „nájemní poměr žalovaného k bytu skončí uplynutím 3 měsíční lhůty počítané od 1. dne v měsíci následujícího po právní moci rozsudku\", a výroky označenými jako III. a IV. rozhodl o vyklizení bytu žalovaným s vázaností na zajištění přístřeší a o nákladech řízení účastníků. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Odvolací soud především neshledal žádnou konkrétní okolnost, která by ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „"), byla způsobilá zpochybnit „nestrannost\" soudce, který v dané věci rozhodoval jako soudce soudu prvního stupně. Jde - li o věc samu, shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že vzhledem ke zjištěným skutečnostem lze dovodit naplnění výpovědního důvodu podle , , ve znění pozdějších předpisů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel především o ustanovení a g/ (dovolací důvod podle ). Tvrdí totiž, že mu byla nesprávným postupem soudu v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem ( ), a že u soudu prvního stupně rozhodl ve věci vyloučený soudce - v daném případě soudce Mgr. Z. F. ( ), jak namítl již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Navíc uvedl, že přípustnost dovolání vyplývá rovněž z ustanovení („... nebyly provedeny všechny důkazy navrhované žalovaným ...\") a („... na základě nedostatečného dokazování soud dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci ...\"). Dovolací důvod podle (ve spojení s ) konkretizoval tak, že vytkl soudům obou stupňů nesprávnost jejich postupu v průběhu řízení spočívající v tom, že rozhodly v jeho nepřítomnosti, byť svou nepřítomnost při jednáních předem omlouval nepříznivým zdravotním stavem a vždy žádal o jejich odročení do doby, kdy dojde ke stabilizaci jeho zdravotního stavu. Navíc v době od měsíce října 1999 do měsíce prosince 1999 byl hospitalizován na interním oddělení nemocnice ve S. Je však rovněž přesvědčen, „že neumožnění účasti při soudním jednání je vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci z hlediska procesního, a domnívá se, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam\". Žalovaný nadále zastává stanovisko, že celková částka z titulu dluhu na nájemném je nižší než částka uváděná v průběhu řízení žalobcem. Současně má za to, že pokud by byla částka za „uniklou teplou vodu\" započtena na úhradu nájemného, neměl by na nájemném žádný dluh. Odkazem na zdravotní stav odůvodnil svůj nesouhlas s přisouzenou „bytovou náhradou\" v podobě přístřeší. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V dovolacím vyjádření žalobce navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Je přesvědčen, že v dané věci - z důvodů popsaných ve vyjádření - nedošlo k vadě ve smyslu

Nejvyšší soud - po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a k tomu oprávněným subjektem (žalovaným), řádně zastoupeným advokátkou (, a 2 ) - přezkoumal bez jednání ( ) napadený rozsudek ve smyslu ustanovení Dovodil, že sice k vytýkané vadě ve smyslu nedošlo, avšak řízení je postiženo vadou uvedenou v (tzv. zmatečností), neboť žalovanému byla v průběhu řízení nesprávným postupem odvolacího soudu (nikoli rovněž soudu prvního stupně) odňata možnost před tímto soudem jednat. Je tak dán dovolací důvod podle , k němuž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, i kdyby nebyl v dovolání uplatněn.

Podle je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné, jestliže rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.

Předpokladem skutečného uplatnění ústavní zásady rovnosti účastníků řízení (článek 96 odst. 1 ústavního ,y, ) je, aby řízení vedl a v něm rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům, jejich zástupcům a k věci a který není tedy přímo či nepřímo zainteresován na výsledku řízení. Soudce není a nemůže být osobou, která by neměla osobních vztahů a materiálních zájmů a proto zákonná úprava v ustanovení taxativním způsobem vymezila důvody, za jejichž naplnění je soudce z výkonu soudcovské funkce v konkrétní věci vyloučen. Podle citovaného ustanovení jde o dva důvody vyloučení soudce; soudcův poměr k věci a soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Vyloučeni jsou tak ti soudci, u nichž lze pochybovat o jejich nepodjatosti buď se zřetelem na poměr k věci či se zřetelem na jejich poměr k účastníkům či k jejich zástupcům. Jiné důvody, včetně způsobu vedení řízení soudcem, nejsou způsobilé založit podjatost soudce; nápravy se lze domoci prostřednictvím jiných, v upravených procesních institutů. Jestliže u soudců se zřetelem na jejich poměr k věci či k účastníkům nebo k jejich zástupcům lze alespoň pochybovat o jejich nepodjatosti a tito soudci přesto ve věci rozhodli, je dán důvod přípustnosti dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu - takové rozhodnutí trpí tzv. zmatečností. Přitom tvrdí - li účastník řízení v dovolání, že ve věci rozhodl (u soudu prvního stupně) vyloučený soudce, dovolací soud posuzuje tuto otázku bez ohledu na to, zda již byla řešena postupem podle

Soudce soudu prvního stupně Mgr. Z. F. ve vyjádření k námitce podjatosti ze dne 21. září 1999 uvedl, že účastníky zná toliko z projednávané věci, k zástupci žalobce, jehož zná z jiných věcí, v nichž zastupuje účastníky řízení, nemá žádný vztah. Stejně tak nemá žádný vztah k projednávané věci a není nijak zainteresován na jejím výsledku.

Nelze - li poukazem na způsob vedení řízení zpochybnit „nestrannost\" soudu prvního stupně a není - li důvodu pochybovat o pravdivosti vyjádření soudce, který u soudu prvního stupně rozhodoval, že nemá žádný vztah k věci a k účastníkům (ostatně žalovaný v dovolání s uvedeným vyjádřením ani nijak nepolemizuje), nelze dovodit, že by u soudu prvního stupně rozhodl vyloučený soudce. Za této situace přípustnost dovolání z ustanovení nevyplývá.

Podle dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem ( ) se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu přiznává (kupříkladu právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.), přičemž není rozhodné, zda byla účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím. O vadu ve smyslu ustanovení jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv při rozhodování; k uvedené vadě pak přihlíží dovolací soud jen tehdy, byla - li v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem dovolateli. Příkladem odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu citovaného ustanovení je mimo jiných i případ, kdy soud věc projednal v rozporu s ustanovením v nepřítomnosti účastníka. Naproti tomu nelze považovat za odnětí možnosti jednat před soudem takový postup soudu, který odpovídá .

Účastník má právo, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti (článek 38 odst. 2d, vyhlášené usnesením předsednictva ČNR ze dne 16. prosince 1992 a uveřejněné pod č. ). Není vyloučeno, aby soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníka, je však vždy povinen poskytnout mu možnost, aby jejímu projednání přítomen byl. Nejde - li o případy uvedené v až h/ (o žádný z těchto případů v projednávané věci nejde), nařídí k projednání odvolání předseda senátu odvolacího soudu jednání ( ). Ustanovení , které je ve spojení s použitelné rovněž v odvolacím řízení, ukládá soudu, aby k nařízenému jednání předvolal účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba, přičemž předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času k přípravě. Na účastníku pak je, zda svého práva využije či nikoli. Podle , použitelného rovněž v odvolacím řízení (srov. ), pokračuje soud v řízení, i když jsou účastníci nečinní; nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání, aniž požádal z důležitého důvodu o odročení, může soud projednat věc v jeho nepřítomnosti. Soud tak může ve smyslu citovaného ustanovení úkon provést mimo jiné za předpokladu, že se nedostavil řádně předvolaný účastník - z pohledu ustanovení je tedy právně relevantní jen nedostavení se řádně předvolaného účastníka. Jelikož předvolání k jednání není písemností, u níž zákon stanovil, že musí být ve smyslu doručována do vlastních rukou adresáta, a v daném případě ani předseda odvolacího senátu takové doručení nenařídil, bylo doručováno postupem podle - prosté doručování fyzickým osobám.

Podle adresátu lze doručit písemnost v bytě, v sídle (místě podnikání), na pracovišti nebo kdekoli bude zastižen. Nebyl - li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě anebo zaměstnané na témže pracovišti, je - li ochotna obstarat odevzdání písemnosti ( věta první ).

Z citovaných ustanovení vyplývá, že k náhradnímu doručení ve smyslu věty první lze přistoupit jen v případě, že se adresát v místě doručení zdržuje. Nejde jen o stav dlouhodobý, nýbrž i o stav zcela přechodný, tj. například krátkodobý (i několikadenní) pobyt mimo místo doručování. Zákonná konstrukce je totiž založena na předpokladu, že adresát se v době doručování skutečně v místě doručování zdržuje a může tedy zásilku bezprostředně po náhradním doručení převzít od osoby uvedené v větě první

V daném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalovanému bylo písemné předvolání ( ) k odvolacímu jednání nařízenému na den 12. ledna 2000 doručováno poštou ( ) do místa jeho bydliště a ve skutečnosti je dne 22. listopadu 1999 převzala sousedka, jejíž podpis je nečitelný. V té době se žalovaný v místě svého bydliště nezdržoval, neboť byl hospitalizován na interním oddělení Nemocnice ve S. (srov. lékařskou zprávu ze dne 10. listopadu 1999 na č. l. 49 spisu), odkud byl propuštěn až v měsíci prosinci 1999, jak vyplývá z jeho dovolání na č. l. 57 spisu. Žalovaný se k uvedenému jednání nedostavil a ani nepožádal (z důležitého důvodu) o jeho odročení. Odvolací soud dne 12. ledna 2000 projednal věc (jednal o odvolání žalovaného) v jeho nepřítomnosti a téhož dne ve věci rozhodl napadeným rozsudkem.

Je - li pro účinnost náhradního doručení ve smyslu rozhodující skutečnost, že adresát se v době doručování zdržuje v místě doručování, avšak žalovaný se v této době v místě doručování nezdržoval, nelze uvažovat o účinném doručení předvolání k odvolacímu jednání žalovanému, tj. žalovaný nebyl k odvolacímu jednání nařízenému na den 12. ledna 2000 řádně předvolán. Projednal - li odvolací soud věc uvedeného dne i přes tuto skutečnost, tj. aniž byl naplněn jeden ze dvou předpokladů, za jejichž současného naplnění může ve smyslu věty druhé soud věc projednat v nepřítomnosti účastníka, došlo tím k odnětí možnosti žalovanému jednat před odvolacím soudem ve smyslu

Za této situace je dovolání přípustné podle Tím je současně naplněn dovolací důvod podle Proto dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( věta za středníkem, odst. 2 věta první ), aniž se zabýval opodstatněností dalších dovolacích námitek podřazených dovolacím důvodům podle a d/

V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne též o náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. listopadu 2000

JUDr. Miroslav F e r á k, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení : Ivana Svobodová