Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tvo 127/2000

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením byla podle § 71 odst. 3 tr. ř. vazba obžalovaného A. W. v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. prodloužena do 31. 3. 2001.

Obžalovaný A. W. podal ve lhůtě stanovené v § 143 odst. 1 tr. ř. stížnost, ve které poukazuje na to, že podle jeho názoru vychází podaná obžaloba ze zkreslených a nepravdivých údajů, které ho poškozují na jeho právech. Ve své obsáhlé stížnosti se dále zabývá jednotlivými důkazy, které jsou podle jeho názoru zkresleny v jeho neprospěch nebo naopak prokazují jeho nevinu. V závěru své stížnosti vznáší obžalovaný námitky vůči zdravotní péči, které se mu po dobu trestního stíhání dostalo. Tuto péči považuje za nedostatečnou, což mělo za následek zhoršení jeho zdravotního stavu. V závěru stížnosti obžalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci zrušil.

Z podnětu podané stížnosti přezkoumal Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.

Obžalovaný A. W. je podanou obžalobou stíhán pro rozsáhlou majetkovou trestnou činnost, a to pro 14 útoků posouzených obžalobou jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák., poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., porušování domovní svobody podle , odst. 2 tr. zák., nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle tr. zák., šíření toxikomanie podle tr. zák. a padělání a pozměňování veřejnéy podle tr. zák.

Obžalovaný byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 1998 sp. zn. , a to z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), b) tr. ř., s počátkem vazby od 2. 11. 1998. Naposledy bylo o vazbě rozhodováno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2000, sp. zn. , ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 8. 2000, sp. zn. , kterými byla žádost obviněného o propuštění z vazby zamítnuta při trvání vazebních důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Ve lhůtě stanovené v § 71 odst. 6 tr. ř. podal předseda senátu Krajského soudu v Ostravě Vrchnímu soudu v Olomouci návrh na prodloužení vazby obžalovaného.

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v rozporu se zákonem, pokud vazbu obžalovaného A. W. prodloužil do 31. 3. 2001.

Podle § 71 odst. 3 tr. ř. vazba v řízení před soudem spolu s vazbou v přípravném řízení nesmí trvat déle než dva roky. Pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání skončit a propuštěním obžalovaného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, může o dalším trvání vazby na nezbytně nutnou dobu rozhodnout vrchní soud.

S napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci lze souhlasit pouze v tom, že na straně obžalovaného A. W. nadále trvají důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Obavu, že obžalovaný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, je možné odvozovat od toho, že vzhledem k vysoké závažnosti činů, pro které je stíhán, mu hrozí uložení vysokého trestu. Rovněž lze souhlasit i s odůvodněním, ke kterému dospěl Vrchní soud v Olomouci při zjištění existence důvodu vazby uvedeného v § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř. Existující vazební důvody však samy o sobě nestačí pro závěr, že jsou dány důvody pro prodloužení vazby ve smyslu § 71 odst. 3 tr. ř. Vyvstává především otázka, zda stav, kdy trestní stíhání obviněného nebylo skončeno v rámci základní lhůty trvání vazby, je důsledkem obtížnosti věci nebo jiných závažných důvodů. Vrchní soud v Olomouci ve svém usnesení konstatuje celou řadu skutečností, které provázely trestní stíhání obviněného, avšak skutečnosti, které mají být důvodem pro prodloužení vazby nad lhůtu dvou roků, a které vyvstaly po podání obžaloby blíže podrobněji nehodnotil.

I když je možno projednávanou věc považovat po právní i skutkové stránce za obtížnější, je nutno skutečné důvody stavu, proč trestní stíhání obžalovaného nebylo skončeno v rámci lhůty dvou roků trvání vazby, hledat v nesoustředěném vedení řízení. Z hlediska podmínek uvedených v § 71 odst. 3 tr. ř. je třeba celé trestní stíhání posuzovat jako jeden celek. Zde je třeba uvést, že po podání obžaloby, k čemuž došlo 14. 1. 2000, bylo hlavní líčení nařízeno počátkem května na 22. 5. až 2. 6. roku 2000. Hlavní líčení ve stanovených termínech probíhala. Vyslechnuta byla celá řada svědků a teprve dne 13. 6. 2000 dospěl soud k závěru, že je nutno doplnit znalecký posudek z odvětví psychiatrie a psychologie ve vztahu k spoluobžalovanému K. K odročenému hlavnímu líčení dne 19. 6. 2000 se obžalovaný K. již nedostavil a soud se pokusil zajistit jeho účast u hlavního líčení i vydáním příkazu k jeho zatčení, který však nebyl ani do dne rozhodování Vrchního soudu v Olomouci, ani Nejvyššího soudu realizován, a jak zjistil Nejvyšší soud, nebyl tento obviněný vzat ani do vazby a nenachází se ve výkonu trestu odnětí svobody. Další skutečností, která se výraznou měrou podílí na prodloužení trestního stíhání obžalovaného a kterou nelze přičítat k tíži obžalovaného, je skutečnost, že jeden z přísedících dne 1. 10. 2000 zemřel.

Z uvedeného je zřejmé, že značná část doby dvou roků vazby obžalovaného byla vyčerpána nečinností orgánů činných v trestním řízení, aniž na tom měl obžalovaný nějaký podíl, spočívajících např. v různých obstrukcích apod. Pro objektivitu je třeba také uvést, že na prodloužení trestního stíhání obžalovaného se nemalou měrou podílí i smrt přísedícího soudce, avšak důsledky této situace nemohou být přenášeny na obžalovaného v tom smyslu, že jeho osobní svoboda bude omezována nad zákonem stanovenou dobu dvou roků.

Rovněž považuje Nejvyšší soud za nutné poukázat na to, že vazba je závažným zásahem do ústavně garantované osobní svobody, jak ji zaručuje d, a že prodloužení vazby podle tr. ř. nad dobu dvou roků je výjimkou z ústavně garantované zásady, že vazba smí trvat jen po dobu stanovenou zákonem, jak uvádí d. Důvody, pro které je možno vazbu nad uvedený časový limit prodloužit, se musí vyznačovat tím, že jsou výjimečné a závažné. Tyto podmínky však v daném případě splněny nebyly.

Vzhledem ke skutečnostem shora uvedeným, nutnosti konat znovu hlavní líčení od počátku, době, kterou si doposud vyžádalo provádění dokazování v řízení před soudem a okolnosti nezajištění - nemožnosti zajistit u hlavního líčení účast dalšího spoluobžalovaného, se jeví senátu Nejvyššího soudu také nereálná doba prodloužení vazby do 31. 3. 2001, kterou považuje Vrchní soud v Olomouci za dostatečnou pro meritorní rozhodnutí ve věci.

Z důvodů shora uvedených dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v trestní věci obviněného A. W., nelze vazbu obžalovaného prodloužit nad dobu dvou roků. Není splněna podmínka spočívající v tom, že stav, kdy trestní stíhání nebylo skončeno ve lhůtě dvou roků trvání vazby, musí být důsledkem obtížnosti věci nebo jiných závažných důvodů. Jak již bylo shora uváděno, nelze nedostatek těchto podmínek nahrazovat úvahami o závažnosti činů, pro které je obžalovaný stíhán, ani úvahami o možném pokračování obžalovaného v páchání trestné činnosti či úvahou o tom, že po svém propuštění bude mařit účel trestního řízení.

S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a zamítl návrh na prodloužení vazby obžalovaného.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 8. listopadu 2000

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann