Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 242/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Pravomocným usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 6. 2. 1991, sp. zn. 2 Rtv 9/91, a v řízení mu předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních , odst. 6 tr. ř. a , o soudní rehabilitaci, v neprospěch obviněného A. B.

Napadené usnesení s e z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména se zrušuje rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 6. 2. 1991, sp. zn. 2 Rtv 9/91.

Okresnímu soudu v Olomouci s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu Olomouc ze dne 21. 3. 1978, sp. zn. , byl obviněný O. B. (správně A. B. ) uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zák., který měl spáchat tak, že v úmyslu vyhnout se trvale vojenské činné službě z důvodu svého náboženského přesvědčení nenastoupil dne 2. 1. 1978 do 10.00 hod a ani 5. 1. 1978 k výkonu vojenské základní služby a neučinil tak ani později a odpíral vojenskou základní službu vůbec vykonat, přičemž převzal povolávací rozkaz OVS Karviná řady C, podle kterého měl nastoupit k uvedenému útvaru 2. 1. 1978 do 10.00 hod., a mohl tak při dobré vůli docela dobře učinit. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 3 roky, pro jehož výkon byl zařazen do II. nápravně výchovné skupiny nápravně výchovnéhou MS.

Usnesením bývalého Vyššího vojenského soudu Tábor ze dne 20. 4. 1978, sp. zn. , bylo podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného A. B. zamítnuto.

Usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu Olomouc ze dne 6. 2. 1991, sp. zn. 2 Rtv 9/91, bylo rozhodnuto tak, že obviněný A. B. je účasten soudní rehabilitace podle , o soudní rehabilitaci, a podle téhož zákona byl zrušen výše uvedený napadený rozsudek v celém výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu spolu s obsahově navazujícími rozhodnutími.

Rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu Olomouc ze dne 6. 2. 1991, sp. zn. 2 Rtv 9/91, bylo při nezměněném výroku o vině trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zák. upuštěno podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zák. od potrestání obviněného A. B.

Proti usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu Olomouc ze dne 6. 2. 1991, sp. zn. 2 Rtv 9/91, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného A. B. Vytkl v ní porušení zákona v ustanoveních , odst. 6, tr. ř., , f) , o soudní rehabilitaci, ve vztahu k tr. zák.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti poukázal mimo jiné na to, že v původním trestním řízení i v rehabilitačním řízení měl bývalý vojenský soud k dispozici opis rejstříku trestů obviněného A. B., který je založen na č. l. 10/3 spisu a podle něhož byl tento obviněný již předtím jednou trestán pro trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zák., a to rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Prešově ze dne 10. 12. 1974, pod sp. zn. . Pokud tedy bývalý Vojenský obvodový soud v Olomouci v rehabilitačním přezkumném řízení potvrdil výrok o vině z rozsudku ze dne 21. 3. 1978, sp. zn. , porušil nesporně zákon v ustanoveních , 6, tr. ř. se zřetelem k tr. zák. a zejména pak i v ustanovení , o soudní rehabilitaci. Jako orgán činný v trestním řízení nepostupoval tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí, nehodnotil ani důkazy po pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě a v celkovém souhrnu a v důsledku toho také nezjistil, že skutek byl uznán trestným v rozporu s trestním zákonem. Jestliže základním znakem trestného činu podle tr. zák. byl úmysl pachatele trvale se vyhnout vojenské službě a jestliže již v prvním případě odsouzení obviněného šlo o jeho stejné jednání i o stejný následek, šlo o totožný skutek i v daném případě a nikoliv o recidivu.

Vzhledem ke všem výše popsaným okolnostem ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v uvedeném rozsahu, včetně obsahově navazujících rozhodnutí a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. z podnětu této stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i správnost řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen byl.

Je třeba přisvědčit názoru vyslovenému ve stížnosti pro porušení zákona, že bývalý Vojenský obvodový soud v Olomouci v rehabilitačním přezkumném řízení vedeném pod sp. zn. 2 Rtv 9/91 důsledně nepřezkoumal rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu Olomouc ze dne 21. 3. 1978, sp. zn. , z pohledu ustanovení , o soudní rehabilitaci, zda žalovaný skutek nebyl uznán trestným činem v rozporu s tehdy platným zákonem. Zejména pak tento soud v rehabilitačním řízení ve veřejném zasedání 6. 2. 1991 (č. l. 6 spisu sp. zn. 2 Rtv 9/91) neprovedl důkaz opisem rejstříku trestů obviněného A. B. Z tohoto opisu rejstříku trestů vyplývá, že obviněný A. B. byl odsouzen pro trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách podle tr. zák. rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Prešově ze dne 10. 12. 1974, sp. zn. . Bylo tedy nezbytné se v rehabilitačním řízení zabývat i otázkou, zda se v posuzované trestní věci a v předchozí trestní věci nejednalo o týž skutek a nejednalo se tedy o věc rozsouzenou ve smyslu ustanovení tr. ř. Obdobnou právní problematiku opakovaně řešil Ústavní soud ČR ve svých nálezech (např. nález ze dne 18. 9. 1995, sp. zn. a ze dne 20. 3. 1997, sp. zn. ).

Dále bylo v rehabilitačním řízení potřebné posoudit z pohledu usnesení vlády ze dne 12. 3. 1958 č. 229 a sdělení Ministerstva národní obrany a Ministerstva paliv uveřejněného v části 41 Úředního listu 1958 oprávněnost povolání obviněného A. B. jako horníka uhelného dolu k výkonu základní vojenské služby a s tím spojenou otázku naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zák. (nyní § 270 odst. 1 tr. zák.) žalovaným jednáním obviněného. Z téhož důvodu bylo v rehabilitačním řízení nezbytné prověřit, zda obviněný A. B. byl schopen cesty k příslušnému vojenskému útvaru vzhledem ke svému onemocnění, neboť nebylo-li tomu tak, podle vl. nař. č. po prokázání odvedence o neschopnosti k cestě k vojenskému útvaru lékařským vysvědčením měla uvědomit okresní vojenská správa odvedence, kdy jindy je povinen nastoupit základní vojenskou službu.

Se zřetelem na výše uvedené tedy Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v ustanoveních , odst. 6 tr. ř. (nebyl náležitě zjištěn skutkový stav věci) a , o soudní rehabilitaci, (nebylo náležitě posouzeno, zda žalovaný skutek nebyl uznán trestným činem v rozporu s tehdy platným zákonem) a podle tr. ř. zrušil napadené usnesení, jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Zákon byl porušen v neprospěch obviněného A. B.

Podle tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Olomouci, který je v dané trestní věci příslušným k rehabilitačnímu řízení podle , o soudní rehabilitaci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž je podle tr. ř. vázán právním názorem, který shora vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil, především pak provést důkaz opisem rejstříku trestů obviněného A. B., spisy Vojenského obvodového soudu v Prešově, sp. zn. a , vládním usnesením č. 229 z 12. 3. 1958 a odborným lékařským vyjádřením, zda v posuzované době byl obviněný A. B. ze zdravotních důvodů schopen cesty k vojenskému útvaru.

Nejvyšší soud nemohl v této trestní věci sám rozhodnout, neboť tak podle tr. ř. může učinit pouze na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn. Tak tomu v daném případě nebylo. Nejvyšší soud svým rozhodnutím také nemůže nahrazovat rehabilitační řízení podle , o soudní rehabilitaci, v platném znění.

Jestliže Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. listopadu 2000

Předseda senátu:

JUDr. J. P.