Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2214/2000

U S N E S E N Í

I . Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 15. 1. 1998 č. j. -44 zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku 219.300,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Kromě jiných důkazů vyšel i ze znaleckého posudku vypracovaného v předchozím trestním řízení a dospěl k závěru, že žalovaná se podle ustanovení § 428 obč. zák. zprostila odpovědnosti za škodu vzniklou žalobci při dopravní nehodě, neboť prokázala, že nehodě nemohla zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, a to s ohledem na jednání žalobce, které bylo v rozporu s pravidly silničního provozu. Dovodil dále, že žalovaná nemůže za škodu ve smyslu § 427 odst. 1 obč. zák. odpovídat též proto, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by do mechanismu děje, který má za následek vznik škody, vstoupila třetí, objektivně neodvratitelná síla, jak uvedené ustanovení předpokládá.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 9. 1999 č. j. -67 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně s tím, že odborné vyjádření, které žalobce předložil v odvolacím řízení, závěry znaleckého posudku z předcházejícího trestního řízení právně relevantním způsobem nezpochybňuje; věc posoudil shodně i po stránce právní.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , a odůvodnil je podle , b/ a c/ Namítá, že mu soudy obou stupňů v průběhu řízení nesprávným postupem odňaly možnost jednat před soudem, neboť žalobu na náhradu škody podle ustanovení obč. zák. zamítly s odůvodněním, že žalovaná se odpovědnosti zprostila podle obč. zák., ačkoliv takový závěr nemá oporu v provedeném dokazování. Znalecký posudek vypracovaný v trestním řízení, na němž oba soudy založily svá skutková zjištění, má v řízení o náhradu škody pouze povahu y a tedy stejnou důkazní sílu jako žalobcem předkládané odborné vyjádření, jimiž hodlal závěry posudku vyvracet. Protože nebylo vyhověno ani návrhu žalobce, aby byl vypracován nový znalecký posudek, nebyl skutkový stav věci zjištěn úplně a správně. Dovolatel navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení osobou oprávněnou - účastníkem řízení, dospěl po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a/ až g/.

Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ( ) nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ).

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Podle nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

V posuzovaném případě žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž byla vyslovena přípustnost dovolání ve smyslu a aniž by žalobce vůbec návrh na vyslovení přípustnosti před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu učinil ( ). Nejde ani o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno ( ).

Z hlediska ustanovení a není tedy v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné. Zbývalo proto posoudit přípustnost dovolání podle , neboť dovolatel namítá, že řízení trpí vadou uvedenou v ustanovení Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení však není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad taxativně v tomto ustanovení uvedených, nýbrž přípustnost nastává jen tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí.

Podle dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem ( ) se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu ustanovení jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování. Nejde-li o případ, kdy účastníku byl ustanoven opatrovník, ačkoliv k tomuto opatření nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady, je dovolací důvod podle ustanovení dán zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s ustanovením v nepřítomnosti účastníka.

Naplnění vady podle ustanovení však nespočívá v tom, že soud při hodnocení důkazů přikládal větší důkazní váhu znaleckému posudku vypracovanému v předchozím trestním řízení než odbornému vyjádření předloženému žalobcem nebo že neprovedl důkaz novým znaleckým posudkem, který žalobce k úplnému a správnému zjištění skutkového stavu v posuzované věci navrhoval. Je totiž věcí soudu, které z navrhovaných důkazů budou provedeny (srov. věta druhá ), a uvedené platí i v odvolacím řízení ( ). Rozhodne-li soud, že navržené důkazy nebudou provedeny (např. proto, že je považuje za nadbytečné), lze případné pochybení soudu v tomto směru vytýkat dovolacím důvodem podle ustanovení , popřípadě dovolacím důvodem podle ustanovení , avšak jen za předpokladu, že dovolání je přípustné. Vadu podle konečně nemůže zakládat ani způsob hodnocení důkazů a skutkové závěry, které na jeho základě soud učiní, protože tyto činnosti spadají do procesu rozhodování a nemohou tedy být postupem soudu v průběhu řízení, jak jej předvídá citované ustanovení.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není vadou uvedenou v ustanovení postižen. Protože dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by byl postižen jinou vadou uvedenou v ustanovení , a protože dovolání není z hlediska ustanovení ani přípustné, je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení věty první a odmítl, aniž se mohl věcí dále zabývat z hlediska námitek uplatněných v dovolání.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a , neboť žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 8. listopadu 2000

JUDr. Olga P u š k i n o v á, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Romana Říčková