Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1087/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze svým rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. listopadu 1998, čj. -60, kterým tento soud žalobu zamítl.

Oba žalobci zastoupeni advokátem podali proti rozsudku odvolacího soudu včasné dovolání s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávné interpretaci právních předpisů, když soudy obou stupňů dospěly k závěru, že rozhodnutí shromáždění delegátů učiněné v roce 1989 není přezkoumatelné soudem. Vzhledem k výše uvedenému dovolatelé navrhují, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání namítá, že v tomto případě není dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze přípustné.

Dovolání není přípustné.

Dle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání směřujícího proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení , 238 odst. 1 písm. b) nebo o ustanovení

O případ podřaditelný ustanovení nejde, neboť potvrzený rozsudek okresního soudu je prvním rozsudkem okresního soudu ve věci.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. V tomto případě však odvolací soud přípustnost dovolání nevyslovil. Přípustnost dovolání tak nelze opřít o ustanovení a zbývá posoudit, zda ji lze dovodit z ustanovení

Podle nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. V tomto případě však účastníci návrh, který je podmínkou pro uplatnění přípustnosti dle , nepodali.

Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nímž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti ( ) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v ) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.

Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle a usnesením odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením , 224 odst.1 a , když dovolací soud vzhledem k osobním a majetkovým poměrům žalobců shledal podmínky pro nepřiznání náhrady nákladů řízení jinak úspěšnému žalovanému.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 7. listopadu 2000

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu