Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1621/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Shora označeným rozsudkem městský soud potvrdil rozsudek ze dne 9. listopadu 1998, č. j. -223, jímž Obvodní soud pro Prahu 8 žalovaného zavázal k zaplacení částky 193.240,- Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.

Pravomocný rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný, zastoupen advokátem, včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , (nikoli tedy, jak nesprávně uvádí dovolatel, ), (dále též jen „\"), jelikož v řízení vystupoval jako účastník, ač způsobilost jím být neměl, když smlouvu se žalobcem neuzavřel on, nýbrž společnost A. T., s.r.o.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují , a O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde.

Ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. K těmto vadám je dovolací soud povinen podle ustanovení přihlédnout z úřední povinnosti. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu tvrdí, ale teprve zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí. Vady vyjmenované v ustanovení a c) - g) v dovolání namítány nejsou a ze spisu neplývají, zbývá tedy posoudit zda řízení trpí vadou, již dovolatel namítá, totiž vadou podle

Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné, jestliže ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení. Způsobilost být účastníkem řízení má ve smyslu ustanovení zásadně ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti. Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti přitom vzniká narozením (ustanovení ) a zaniká smrtí ( téhož předpisu).

Žalovaný však o sobě netvrdí, že nemá způsobilost mít práva a povinnosti. Z dovolání - v němž dovozuje, že smlouvu „...uzavřel se žalobcem za obchodní společnost A. T. s.r.o...\", a namítá, že se soudy nezabývaly tím, zda je „...pasivně legitimován k tomu být účastníkem...řízení...\" - pak zjevně vyplývá, že (nesprávně) zaměňuje, případně směšuje způsobilost být účastníkem řízení s věcnou legitimací ve sporu; oba instituty vedle sebe nemohou obstát, jelikož i věcně nelegitimovaný subjekt musí (nemá-li být řízení zastaveno) mít způsobilost být účastníkem řízení.

Jelikož případný nedostatek pasivní věcné legitimace žalovaného - nezaměnitelný s nedostatkem jeho způsobilosti být účastníkem občanského soudního řízení - není zmatečnostní vadou podle zakládající přípustnost dovolání, nýbrž důvodem k zamítnutí žaloby, a protože - jak výše uvedeno - žalovaný způsobilost má, řízení vadou podle ustanovení netrpí a dovolání tak podle tohoto ustanovení přípustné není.

Podle ustanovení , je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (písm. a/), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým tento soud rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (písm. b/ téhož ustanovení).

Použitelnost ustanovení , písm. a) není dána proto, že napadené rozhodnutí není rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení , tedy proti potvrzujícímu rozsudku, je (i) to, aby soud prvního stupně pozdějším rozsudkem rozhodl jinak - tj. rozdílně vymezil práva a povinnosti účastníků - než předtím (právě) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, obsaženým ve zrušovacím rozhodnutí. Právní názor (tj. názor na to, který právní předpis má být aplikován, případně jak má být tento předpis vyložen) odvolacího soudu musí mít na nové rozhodnutí ve věci takový vliv, že soud prvního stupně nemůže při rozhodování věci samé uplatnit své názory, jinými slovy, mezi novým rozhodnutím soudu prvního stupně a závazným právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, musí být příčinná souvislost potud, že právě tento právní názor má za následek jiné rozhodnutí soudu prvního stupně (shodně též např. usnesení Vrchního soudu v Praze z 29. ledna 1993, sp. zn. , uveřejněné v Bulletinu č. 1, ročník 1993, pod poř. č. 16, usnesení Nejvyššího soudu z 30. listopadu 1999, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu z 27. června 2000, sp. zn. ).

O takový případ však v souzené věci nejde, jelikož soudy obou stupňů - podle téhož zákonného ustanovení (byť soudem prvního stupně neaplikovaného přímo, nýbrž analogicky) - shodně dovodily povinnost žalovaného k zaplacení nákladů připadajících na práce žalobcem již provedené ( ve znění před novelizací provedenou - dále jen obč. zák.). Jestliže odvolací soud původní rozsudek soudu prvního stupně zrušil, neučinil tak pro svůj odlišný právní názor na věc, nýbrž pouze proto, že považoval za nutné doplnění dokazování potřebného ke zjištění výše nároku. Soud prvního stupně v pozdějším rozsudku rozhodl (s poukazem na totéž ustanovení ) co do základu stejně jako v rozsudku původním, žalobě tedy opět vyhověl, nyní ovšem, po doplnění dokazování na základě pokynu odvolacího soudu, částkou vyšší. Tato okolnost však již nemůže nic změnit na tom, že - z pohledu ustanovení - nešlo o případ, kdy by soud prvního stupně rozhodl jinak než v původním rozsudku proto, že by jej k tomu zavazoval odlišný právní názor odvolacího soudu; dovolání tak není přípustné ani podle ustanovení

Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením ; podle jeho prvého odstavce proto, že ji ve výroku svého rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil, a podle odstavce druhého z toho důvodu, že jím předpokládaný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání žalovaný nevznesl.

Protože dovolání není v dané věci přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je - aniž se mohl zabývat jeho případnou důvodností - bez jednání ( věta první ) podle ustanovení , odst. 5, věta za středníkem a usnesením odmítl.

Žalovaný z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, žalobci, jenž by měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, však žádné prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení věty první (per analogiam), a výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 7. listopadu 2000

JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Romana Říčková