Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2262/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 6. 2000, čj. - 124 změnil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 7. 1998, čj. - 106 tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 28.693,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 17% p. a. z částky 6.508,10 Kč od 15. 6. 1994, se 17% úrokem p. a., jdoucím z částky 6.508,10 Kč od 17. 7. 1994, se 17% úrokem p. a., jdoucím z částky 7.838,50 Kč od 15. 10. 1994, se 17% úrokem p. a., jdoucím z částky 7.838,50 Kč od 14. 1. 1995, vždy do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odvolací soud dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že mezi účastníky bylo sporné to, zda má žalobce právo účtovat žalovanému stočné v plné výši nebo pouze do výše 30%, a to pro případ, je-li z nemovitosti do veřejné kanalizace vypouštěna pouze srážková voda ( vyhl. č. ) a kritériem pro to, zda stočné za srážkovou vodu bude placeno v plné výši nebo jen z 30% je to, zda je nemovitost napojena na veřejný vodovod. Odvolací soud s ohledem na to, že do nemovitosti byla zavedena přípojka veřejného vodovodu dospěl k závěru, že nemovitost byla na veřejný vodovod napojena a proto bylo žalovanému uloženo, třebaže vodu z veřejného vodovodu nečerpal, zaplatit žalobci stočné ze srážkové vody v plné výši. Odvolací soud proto přiznal žalobci zbývající část úhrady za stočné ve výši 28.693,20 Kč s příslušným úrokem z prodlení.

Dovoláním ze dne 12. 8. 2000 napadl žalovaný výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání je přípustné podle a bylo podáno z důvodů uvedených v a d) (správně odst. 3).

V obsáhlém odůvodnění dovolání žalovaný uvedl, že jádrem sporu je výklad pojmu „napojení nemovitosti na veřejný vodovod\" použitý v vyhl. č. Dovolatel se domnívá, že nestačí jen zavedení veřejného vodovodu do nemovitosti, v daném případě, že na okraji pozemku je umístěna vodovodní šachta a končí zde vedení vodovodu a nemovitost není na vodovod napojena, neboť mezi vodovodní přípojkou a rozvodem vody v nemovitosti není technické spojení.

Dovolatel se proto domnívá, že odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování, neboť nezjistil, jaký je charakter vodovodní šachty, jak je přípojka ukončena a zda je toto zařízení funkční a dále, že odvolací soud nesprávně právně posoudil pojem „nemovitost napojená na veřejný vodovod\".

Vzhledem k uvedenému žalovaný navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dále žalovaný navrhl, aby dovolací soud podle odložil vykonatelnost napadeného rozsudku.

V podání ze dne 12. 9. 2000 se k dovolání vyjádřil žalobce. Ve vyjádření zejména uvedl, že odvolací soud správně neaplikoval na daný případ ust. vyhl. č. vykládající pojem „připojená nemovitost\", ale vyložil správně pojem „nemovitost napojená na veřejný vodovod\" použitý v vyhl. č. a jde o takovou nemovitost, která je vybavena přípojkou s instalovaným vodoměrem, což umožňuje technicky hospodaření s vodou. Dále žalobce uvedl, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně již v řízení před soudem prvního stupně. Žalovaný proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako nedůvodné zamítl a zavázal žalovaného k náhradě nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud posoudil dovolání žalovaného z 12. 8. 2000 podle ust. a a 2 a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.

V dovolání žalovaný uvedl, že dovolání je přípustné podle Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [ ], popř. jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ]. Dovolání však není podle v uvedených případech přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.

V posuzovaném případě odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a rozhodl o peněžitém plnění ve výši 28.693,20 Kč. Mezi účastníky řízení jde o vztah obchodněprávní, tedy o obchodní věc.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání není přípustné podle ust. , neboť dovoláním je napadán výrok odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč. Dovolací soud dále s ohledem na ust. neshledal, že by dovolání bylo přípustné z důvodů uvedených v , i když tyto důvody žalovaný v dovolání neuplatňoval.

Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, nemohl se dovolací soud zabývat věcnými námitkami uvedenými v dovolání a z tohoto hlediska přezkoumávat rozsudek odvolacího soudu.

Nejvyšší soud proto podle , a 2, , a 2, a v návaznosti na ust. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.

O odložení vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí dovolací soud nerozhodl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnut podle v návaznosti na ust. a s ohledem na úspěch v dovolacím řízení tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 1.550,- Kč (, , a vyhl. č. ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 7. listopadu 2000

JUDr. Ing. Jan H u š e k , v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová