Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2423/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 2. prosince 1999, č.j. -21, vyslovil nesouhlas s postoupením věci (ve věci žaloby „na zajištění důkazů\", kterou se žalobce, domáhal u Okresního soudu v Semilech „vydání rozhodnutí na základě vyšetření provedeného 13.5.1993 pro potřeby řízení o uznání invalidního důchodu\") s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Hradci Králové.

Okresní soud v Semilech totiž vyslovil, s ohledem na sídlo žalované právnické osoby, místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Hradci Králové. Ten, za součinnosti žalobce po upřesnění označení žalovaného subjektu na nemocnici v H., vyslovil svou věcnou nepříslušnost a věc postoupil Krajskému soudu v Hradci Králové. Krajský soud v Hradci Králové však nesouhlasil s usnesením Okresního soudu Hradec Králové a s jeho důvody podle ustanovení , týkajícími se zajištění důkazů, které je systematicky zařazeno do části druhé, kterou není možno ve věcech správního soudnictví použít ( ) a věc vrátil Okresnímu soudu v Hradci Králové.

O odvolání žalobce proti tomuto usnesení rozhodl Vrchní soud v Praze, usnesením v záhlaví uvedeným tak, že usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. prosince 1999, č.j. -21, potvrdil s uvedením, že Krajský soud v Hradci Králové postupoval v souladu s a odvolání není důvodné. Odkázal na jeho správné odůvodnění a zejména závěr, z něhož dovozuje nezbytnost postupem podle ustanovení , zjistit, čeho se žalobce konkrétně domáhá, neboť znění žalobního návrhu nasvědčuje spíše tomu, že jde o žalobu na plnění (povinnost vydat rozhodnutí o zdravotním stavu žalobce) a ne o zajištění důkazu.

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal žalobce dovolání, navrhoval napadené usnesení zrušit. S poukazem na ustanovení , žádal o ustanovení mu advokáta, neboť to zdůvodňují jeho sociální poměry a pro důvody podle , c/ a d / Uváděl, že samotnou vadu spatřuje v tom, že usnesení soudu prvního stupně odvolací soud potvrdil. Ze zdůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze však není zřejmé, který soud je soudem prvního stupně; zda-li Okresní soud Semily, Okresní soud Hradec Králové, nebo Krajský soud Hradec Králové a pro značné dlouhé časové období se jeho žaloba na zabezpečení důkazů podle ustanovení na řízení před soud ani nedostala.

Žalobci soudem ustanovená advokátka usnesením ze dne 24. července 2000, č.j. -35, ve svém vyjádření ze dne 20.9.2000 k podání dovolání žalobce uvedla, že po seznámení se s obsahem spisu dospěla k závěru, že dovolání není důvodné. Se žalovaným jednala ve dnech 8.8. a 10.8. 2000, ale i po jejím poučení trval na podaném dovolání a odmítl doporučení o zpětvzetí podání, proto další jednání se žalobcem považuje za zbytečné. Žalobce označil jako žalovaného nemocnici a požadoval jako nový návrh zaplacení částky 5,000.000,- Kč za průtahy v soudním řízení a setrval na původním obsahu žaloby o zajištění důkazu, lékařského vyšetření ze dne 13.5.1993 Kliniky chorob a nemocí z povolání pro potřeby řízení o uznání invalidního důchodu. Řízení o invalidní důchod je však pravomocně skončeno u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp.zn. a nové řízení nebylo zahájeno, neboť žalobce opětovně nepožádal o přiznání invalidního důchodu.

Vyjádření ve věci nebylo podáno.

Nejvyšší soud věc projednal bez jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ). V případech dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu upravuje jeho přípustnost v ustanovení , jde-li o usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu, v ustanovení , 2 pak, jde-li o usnesení odvolacího soudu ve věci samé.

V dané věci se však o žádný z těchto případů se nejedná, neboť usnesením soudu prvního stupně nebylo řízení zastaveno a rozhodnutí o potvrzení usnesení soudu prvního stupně ze dne 2. prosince 1999, č.j. -21, o vyslovení nesouhlasu Krajského soudu v Hradci Králové s postoupením věci s uvedením, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Hradci Králové, není rozhodnutím ve věci samé. Dovolání totiž není přípustné ani proti usnesení odvolacího soudu, jímž by rozhodl o příslušnosti, ani o předběžném opatření; z uvedených důvodů tedy jde o nepřípustné dovolání.

Přípustnost dovolání by mohla být založena jen v případě, kdyby byla zjištěna některá z vad uvedených v ustanovení , a to na straně soudu (písm. g/), na straně účastníků (písm. b/, c/), nebo by se týkala předmětu řízení (písm. d/), návrhu na zahájení řízení (písm. e/), nebo kdyby byla účastníkovi v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem (písm. f/), jímž by rozhodnutí odvolacího soudu bylo postiženo. Přípustnost dovolání bez zřetele k tomu, zda účastník v dovolání tyto vady vytýká, je založena až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí. Vady uvedené v ustanovení ale z obsahu spisu nevyplývají a dovolacím soudem ani nebyly shledány ( dovolatel je ani netvrdí).

Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu není vadami uvedenými v ustanovení postiženo, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud proto dovolání, aniž by se mohl věci dále zabývat, podle ustanovení , věty první, a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, a , věty první , neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

V Brně dne 2.listopadu 2000

JUDr. Julie M u r á n s k á , v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová