Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tz 229/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 2. listopadu 2000 v Brně v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Horáka a soudců JUDr. Františka Púryho a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného J. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. , který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2, § 270 odst. 1 tr. ř. a za podmínek § 272 tr. ř. t a k t o :

Pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. , b y l ve prospěch obviněného J. K.

p o r u š e n z á k o n

v ustanoveních § 258 odst. 1 písm. d), § 259 odst. 3 a § 226 písm. b) tr. ř.

Citovaný rozsudek se z r u š u j e . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Městskému soudu v Praze jako soudu odvolacímu se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 2. 2000, sp. zn. , byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 11. 3. 1999 kolem 18.45 hodin v P. řídil osobní automobil ve směru od ulice B. k ulici W. a tohoto jednání se dopustil, ačkoli mu byl rozhodnutím Dopravního inspektorátu Okresního ředitelství Policie ČR Praha-západ ze dne 22. 12. 1998, které téhož dne nabylo právní moci, uložen za řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu, kromě pokuty ve výši 6 500,- Kč i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu deseti měsíců, s účinností od 28. 11. 1998. Za to byl obviněný odsouzen podle § 171 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Dále byl obviněnému podle § 171 a § 49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu tří let.

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. , byl k odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušen v celém rozsahu rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 2. 2000, sp. zn. . Dále bylo podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodnuto, že se obviněný J. K. podle § 226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 26. 5. 1999, sp. zn. 3 Zt 247/99, a to pro skutek, jenž byl výše popsán, kterým měl spáchat trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák

Proti tomuto rozsudku podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného J. K., která byla Nejvyššímu soudu doručena dne 18. 9. 2000. Ministr spravedlnosti poukazuje na ustanovení , , a tr. ř. s tím, že je Městský soud v Praze nerespektoval. Dále cituje ustanovení zák. ČNR č. , ve znění platném v roce 1998. Konstatuje, že odvolací soud nesprávně ztotožnil pojem "přestupek spáchaný porušením obecně závazných právních předpisů o bezpečnosti a plynulosti silničního provozu" s pojmem "přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu", což je nadpis ustanovení citovaného zákona, které vypočítává jednotlivé skutkové podstaty přestupků a stanoví za ně sankce. Zdůrazňuje, že termín použitý v uvedeného zákona je obsahově jiný. Zákonodárce měl zjevně na mysli, že Policie ČR projednává veškeré přestupky, které byly spáchány porušením právních předpisů o bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, a nikoli pouze přestupky podle zák. ČNR č. , ve znění platném v roce 1998. V takovém případě by to nepochybně výslovně vyjádřil.

Ministr spravedlnosti dále uvádí, že pro přestupky podle § 22 odst. 1 konstatovaného zákona je charakteristické, že se jich může dopustit pouze účastník silničního provozu nebo, že mohou být spáchány jen v souvislosti s ním. Porušením obecně závazného právního předpisu o bezpečnosti a plynulosti silničního provozu však mohou být spáchány i jiné přestupky. Může jít např. o přestupek podle zák. ČNR č. , ve znění platném v roce 1998, pokud k nedbalostnímu ublížení na zdraví došlo v důsledku zaviněného porušení pravidel silničního provozu. K projednání takového přestupku je příslušná Policie ČR. Pokud by došlo k nedbalostnímu ublížení na zdraví bez jakékoli souvislosti se silničním provozem, byl by k projednání přestupku příslušný orgán obce. Obdobná situace je i ve vztahu k ustanovení h) téhož zákona. Oprávnění policisty vyzvat řidiče, aby se podrobil dechové zkoušce, popřípadě lékařskému vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem vyplývá z ustanovení , který je obecně závazným právním předpisem o bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Z ustanovení uvedeného zákona vyplývá povinnost řidiče uposlechnout výzvy a zkoušce nebo i vyšetření se podrobit. Proto byla k projednání přestupku spáchaného obviněným dána pravomoc Policie ČR podle zák. ČNR č. , ve znění platném v roce 1998.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti konstatuje, že skutková zjištění soudu prvého stupně byla správná a odvolací soud je akceptoval. Pochybil však, pokud dospěl k závěru, že jednáním obviněného nebyla naplněna skutková podstata trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Odvolací soud rozhodl na základě nesprávného právního názoru, že správní rozhodnutí je nicotné, a proto obviněný neměl povinnost je respektovat. Vzhledem k těmto skutečnostem ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. , byl porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1, § 258 odst. 1 písm. d), § 259 odst. 3 a § 226 písm. b) tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., a to ve prospěch obviněného J. K. Dále aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a poté aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., eventuálně podle § 271 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona a na podkladě spisového materiálu správnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen byl.

Nejvyšší soud z trestního spisu zjistil, že před Obvodním soudem pro Prahu 2 byly u hlavního líčení v souladu se zákonem provedeny všechny dostupné důkazy potřebné k objasnění skutkového stavu věci. Jednalo se o výslech obviněného a o přečtení celé řady zajištěných a přeložených listinných důkazů. Obvodní soud tyto důkazy také náležitě vyhodnotil a dospěl ke správným skutkovým závěrům ohledně jednání, pro které byl obviněný J. K. obžalován. Rovněž Městský soud v Praze jako soud odvolací důvodně shledal tato skutková zjištění jako správná. V tomto směru ani stížnost pro porušení zákona napadenému rozsudku nic nevytýká.

Podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. odvolací soud zruší napadený rozsudek bylo-li napadeným rozsudkem porušeno ustanovení trestního zákona. Podle § 259 odst. 3 věta první tr. ř. rozhodnout sám ve věci může odvolací soud, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě důkazy provedenými před odvolacím soudem doplněn. Podle § 226 písm. b) tr. ř. soud zprostí obžalovaného obžaloby, není-li skutek, pro nějž je stíhán, trestným činem.

Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval Městský soud v Praze jako soud odvolací důsledně podle výše citovaných ustanovení trestního řádu, jak důvodně namítá i ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona.

V odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud mimo jiné uvedl, že policejní orgán, zejména uložením sankce podle § 30 odst. 2 zák. o přestupcích, překročil své kompetence, neboť učinil rozhodnutí, k němuž nebyl věcně příslušný. Podle jeho názoru neměl dopravní inspektorát právo projednávat přestupek podle § 30 odst. 1 písm. ch) zák. o přestupcích, neboť podle § 52 téhož zákona mu to nepříslušelo. V daném případě jednal za hranicemi své pravomoci. Pokud projednával přestupek podle § 22 odst. 1 písm. d) zák. o přestupcích, měl právo ve smyslu § 22 odst. 2 citovaného zákona uložit jen relativně malou sankci - pokutu do 2 000,- Kč. Uvedený správní orgán podle názoru městského soudu vyrobil paakt, na který třeba podle vžitých zásad správního práva hledět jako na neexistující od samého počátku. Výsledek této činnosti - rozhodnutí o přestupku proto nelze považovat za úřední rozhodnutí ve smyslu § 171 tr. zák., případně podle § 9 odst. 1 tr. zák. S poukazem na tyto skutečnosti nebyla podle odvolacího soudu naplněna skutková podstata žalovaného trestného činu pro absenci jeho objektu, neboť zájem na výkonu správního paaktu nemůže být zájmem chráněným trestním zákonem.

S názorem uvedeným v napadeném rozsudku se nelze ztotožnit. Rozhodnutí Dopravního inspektorátu Okresního ředitelství Policie ČR Praha-západ ze dne 22. 12. 1998, sp. zn. ORPZ-2523/DN-98, kterým bylo vysloveno, že J. K. porušil ustanovení , vyhlášky FMV č. , ve znění pozdějších předpisů, a dopustil se tak přestupku ve smyslu h) zák. ČNR č. , ve znění pozdějších předpisů, za což mu byla podle citovaného zákona uložena pokuta 6 500,- Kč, zákaz činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu deseti měsíců a povinnost uhradit náklady řízení v částce 500,- Kč, není paaktem tj. nulitním právním aktem, který neměl a nemá žádné právní účinky.

Nulita (nicotnost, neexistence, neplatnost) nastává, jestliže vady u správních aktů dosahují té míry, že nelze již vůbec o aktu hovořit. Nulita nastává zpravidla v důsledku některých vad kompetence, absolutního nedostatku formy, absolutního omylu v osobě adresáta, požadavku trestného plnění, požadavku plnění fakticky nemožného, neurčitosti či nesmyslnosti a neexistence vůle. Formulace důvodů nulity je doktrinální záležitostí a věcí judikatury ve správním soudnictví, neboť zákon nulitu nedefinuje.

Podle zák. ČNR č. , ve znění platném v roce 1998, přestupky projednávaly:

a) obce,

b) okresní úřady,

c) orgány Policie ČR, šlo-li o přestupky spáchané porušením obecně závazných právních předpisů o bezpečnosti a plynulosti silničního provozu,

d) jiné správní orgány, stanovil-li tak zvláštní zákon.

Podle § 53 odst. 1 citovaného zákona obce projednávaly přestupky proti pořádku ve státní správě ve věcech, které jim byly svěřeny, přestupky proti pořádku v územní samosprávě, přestupky proti veřejnému pořádku, přestupky proti majetku, jakož i přestupky proti občanskému soužití, pokud nebyly spáchány porušením obecně závazných právních předpisů o bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Podle § 53 odst. 3 konstatovaného zákona okresní úřady projednávaly přestupky ve věcech, které spravovaly, a ostatní přestupky, pokud k jejich projednání nebyly příslušné jiné správní orgány.

Z citovaného ustanovení zák. ČNR č. , ve znění platném v roce 1998, jednoznačně vyplývalo, že Policie ČR projednávala všechny přestupky spáchané porušením obecně závazných právních předpisů týkající se bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Toto zákonné vymezení považuje Nejvyšší soud za určující pro závěr, že policejní orgán nepřekročil věcnou kompetenci, pokud projednal přestupek obviněného J. K. Naopak věcná nepříslušnost orgánu obce k projednání tohoto přestupku vyplývala z ustanovení in fine téhož zákona. Pouze pro úplnost lze uvést, že jmenovaný byl řešen pro přestupek podle h) uvedeného zákona spočívající v tom, že jako řidič motorového vozidla byl kontrolován hlídkou Policie ČR, orientační dechová zkouška na ovlivnění alkoholem byla pozitivní, trubička Altest se zabarvila 1 mm před dělící rysku, přičemž odmítl lékařské vyšetření. Je nepochybné, že tímto jednáním byly porušeny předpisy uvedené v zák. ČNR č. , ve znění platném v roce 1998, neboť povinnost pro obviněného podrobit se lékařskému vyšetření, zda není ovlivněn alkoholem, vyplývala z ustanovení , o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, což připomíná i ministr spravedlnosti v mimořádném opravném prostředku. Naproti tomu přestupek podle h) konstatovaného zákona, kterého se obviněný v roce 1998 dopustil, mohl být spáchán i jinak, aniž by byly porušeny obecně závazné právní předpisy o bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. V takovém případě by k jeho projednání nebyla Policie ČR kompetentní.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem postupoval odvolací soud chybně, pokud dospěl k závěru, že předmětné správní rozhodnutí nemusel obviněný respektovat, neboť šlo o tzv. paakt. V důsledku toho nesprávně zrušil rozsudek soudu prvního stupně a rovněž chybně zprostil obviněného J. K. podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby. Tím v konečném důsledku jmenovaného nedůvodně zvýhodnil.

Nejvyšší soud proto vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř. porušení zákona ve prospěch obviněného J. K. v rozsahu, jak bylo výše uvedeno. Nebyl však akceptován návrh ministra spravedlnosti uvedený v petitu mimořádného opravného prostředku, aby bylo vysloveno porušení zákona i v ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř., neboť v tomto směru žádné nedostatky nebyly shledány. Dále Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. a za podmínek § 272 tr. ř. (ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona podané do šesti měsíců od právní moci napadeného rozsudku navrhl postup podle § 269 odst. 2 až 271 tr. ř. a Nejvyšší soud o této stížnosti rozhodl do tří měsíců od jejího podání) napadený rozsudek zrušil. Současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté Nejvyšší soud podle § 270 odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Po zrušení napadeného rozsudku se trestní věc obviněného J. K. dostala do procesního stadia, kdy existuje nepravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 2. 2000, sp. zn. , proti kterému obviněný podal odvolání a o kterém bude rozhodovat Městský soud v Praze. Závěrem a jen pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že podle § 270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 2. listopadu 2000

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Horák