Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 92/97

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele R.O., právně zastoupeného advokátkou JUDr. E.L., o ústavní stížnosti ze dne 19. 3. 1997, došlé ústavnímu soudu dne 19. 3. 1997, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 1996, čj. -29, za vedlejší účasti Lidového bytového družstva H.P., právně zastoupeného JUDr. J.P., t a k t o :

Ustavní stížnost se o d m í t á.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 29. dubna 1996, čj. -14, uložil stěžovateli (před obvodním soudem žalovanému) vyklidit byt č. 2 o velikosti 1+1 s příslušenstvím v suterénu domu čp. 1046, H.P., a vyklizený jej předat žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému uložil zaplatit žalobci náklady řízení v částce 1.690,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet jeho právní zástupkyně.

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. listopadu 1996, čj. -29, napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal R.O. ústavní stížnost, ve které vytýká odvolacímu soudu, že rozsudkem odvolacího soudu bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle d (dále jen ""), podle něhož se každý může domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Soudu I. stupně vytkl podjatost vůči jeho osobě, což vyjádřil též v odvolání. Odvolacímu soudu dále stěžovatel vytkl, že vycházel z dohody ze dne 8. 2. 1996, uzavřené mezi E.V. a vlastníkem bytu, aniž by zkoumal, zda tato dohoda může být považována za platný právní úkon. Namítl, že shora uvedená dohoda byla vzhledem k tomu, že byla E.V. podepsána v době, kdy tato byla silně rozrušena a též byla vzhledem ke svému věku silně sklerotická, neplatná.

Městský soud v Praze ve věci samé odkázal ve svém vyjádření jako účastník řízení na odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 1996, čj. -29, s tím, že mu jako soudu odvolacímu nevznikly pochybnosti o platnosti dohody ze dne 8. 2. 1996, ostatně její neplatnost v řízení nebyla namítána a nebylo možné ani použití ust. § 3 odst.

1 obč. zák., a to ani v případě, že by takový postup byl z hlediska zachování dobrých mravů přípustný, neboť stěžovateli k předmětnému bytu žádné právo nesvědčí a nesvědčilo a rozhodnutím soudu v této věci nelze konstituovat neexistující právo.

Stěžovatel vznesl námitku podjatosti vůči soudci, který ve věci rozhodoval v první instanci až po vyhlášení rozsudku soudu I. stupně a odvolací soud se jí v odvolacím řízení jako jednou z odvolacích námitek zabýval. Odvolací soud ve svém postupu neshledává porušení práva stěžovatele dle y a navrhuje zamítnutí ústavní stížnosti.

Dle vyjádření vedlejšího účastníka řízení, Lidové družstvo H.P., rozsudkem Městského soudu v Praze, čj. -29, ze dne 11. 11. 1996, nedošlo k porušení žádného práva stěžovatele, které mu zaručuje.

Stěžovateli nebyla odňata možnost jednat před soudem, navrhovat důkazy, vyjadřovat se ke způsobu vedení sporu a provedeným důkazům. Řízení před soudem I. i II. stupně proběhlo za dodržení procesněprávních i hmotněprávních ustanovení příslušných právních předpisů. Ze skutečnosti, že soud nevyhověl návrhu stěžovatele na zamítnutí žaloby, nelze dovodit, že soud je podjatý.

Za účelem správných zjištění si Ústavní soud rovněž vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. .

Především je nutno předeslat, že Ústavnímu soudu nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů ve věci samé, ledaže by postupem soudů bylo porušeno ústavně zaručené právo a svoboda. Dle písm. c)y, Ústavní soud rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod.

Stěžovatel je toho názoru, že pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle y, podle kterého se může každý domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Stěžovatel se domnívá, že soud I. stupně byl při rozhodování vůči jeho osobě podjatý, což také vyjádřil ve svém odvolání ze dne 30. 4. 1996.

Podle usnesení předsednictva ČNR ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášeníy uveřejněného pod č. se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.

Podle ustálené judikatury ústavního soudu by k porušení v tomto článku ústavně upraveného práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoliv v rozporu s y upřena možnost domáhat se svého práva, popř., pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, eventuálně, pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný. Nic takového se však v souzené věci nestalo a Ústavní soud proto konstatuje, že k porušení y nedošlo.

() umožňuje v účastníkům vznést k osobám soudců námitku podjatosti, o níž rozhoduje podle ust. nadřízený soud v senátě. Je na účastníkovi, zda tento postup zvolí, či nikoli, vznese-li však námitku podjatosti po vyhlášení rozsudku soudu 1. stupně vůči soudci, který ve věci rozhodoval, je

2

posuzována v odvolacím řízení jako jedna z odvolacích námitek. Postupem odvolacího soudu nebylo porušeno právo stěžovatele zaručené mu y.

Dle § 43 odst. 1 písm. c) soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 28. dubna 1998