Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 840/2000

U S N E S E N Í

II. Dovolání povinné se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Na návrh oprávněné Okresní soud v Karviné usnesením ze dne 26. 5. 1998, č. j. -4, nařídil podle „vykonatelného rozhodnutí ÚP K., č.j. TK 398/96/2, ze dne 18. 6. 1997\" k uspokojení pohledávky oprávněné v částce 11.133,- Kč výkon rozhodnutí srážkami z nároku na důchodové dávky, které přísluší povinné proti plátci „ČSSZ P.\".

K odvolání povinné Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 7. 1998, č. j. -10, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí, tj. existence vykonatelného rozhodnutí, návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, jakož i tvrzení oprávněné, že povinná uloženou povinnost neplní.

Proti usnesení odvolacího soudu a proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 5. 1998, sp. zn. , podala povinná dovolání, v němž namítá, že napadeným rozhodnutím jí byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, že napadená rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, jež nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvody dovolání spatřovala mimo jiné v tom, že „nebyl proveden výslech u soudu\" a že „nebylo provedeno dokazování oprávněné před soudem\". Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 5. 1998, sp. zn. , zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Karviné k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. ).

Usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 5. 1998, č. j. -4, není rozhodnutím odvolacího soudu. Jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z toho důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen; proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovému rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. ).

Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání povinné proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 5. 1998, č. j. -4, zastavil ( ).

Nejvyšší soud České republiky poté po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení ; to však neplatí, jde-li o dovolání proti rozsudkům, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není.

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběž-ném opatření, o přerušení řízení, o pořád-kové pokutě, o znaleč-ném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soud-ních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dě-dictví a jeho hotových výdajích,

b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpět-vzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,

c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastave-no, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci ná-leží,

d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,

e) odvolání odmítnuto,

f) odvolací řízení zastaveno.

Podle ustanovení dovolání podle a b) není přípustné proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech upravených záko-nem o rodině.

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu ve vě-ci samé, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno, jest-liže odvolací soud ve výroku roz-hodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu; nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení pří-pustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhláše-ním (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( a 2). Dovolání však není podle a 2 přípustné proti usnese-ním, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech uprave-ných zákonem o rodině ( ).

Povinná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo usne-sení soudu prvního stupně potvrzeno.

S námitkou dovolatelky, že jí postupem odvolacího soudu byla jako účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem, tedy že je rozhodnutí odvolacího soudu postiženo vadou uvedenou v ustanovení dovolací soud nesouhlasí.

Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí postup soudu, jímž zne-možnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu dává (např. právo účastnit se jednání, či-nit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu ustanove-ní jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování. Nejde-li o případy, kdy účastník nebyl přibrán do řízení ( ) nebo kdy účastníku byl ustanoven opatrovník, ačkoliv k tomuto opatření nebyly splněny zákonem sta-novené předpoklady, je dovo-lací důvod podle ustanovení dán zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s ustanovením v nepřítomnosti účastníka.

V posuzovaném případě se o takovou situaci nejedná. K rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebylo potřebné nařídit jednání (srov. ); odvolací soud pak byl rovněž oprávněn projednat odvolání proti usnesení soudu prvního stupně a rozhodnout o něm bez nařízení jednání [srov. ]. Na uvedeném závěru nemění nic ani skutečnost, že v případě, že by soudy prováděly ve věci dokazování, je nutné jednání nařídit, neboť v projednávané věci dokazování prováděno nebylo.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není vadou uvedenou v ustanovení postiženo. Protože dovolatelka netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by bylo postiženo jinou vadou uvedenou v ustanovení a protože dovolání podle ustanovení a 239 není v této věci přípustné, je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , a věty první , neboť povinná s ohledem na výsledek v řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a oprávněné v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 16. října 2000

JUDr. Mojmír P u t n a, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Romana Říčková