Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
B915559A4B7EEE0EC1257A4E0065F03B.html
HTML · 26.26 KB
No categories available
28 Cdo 710/99
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Josefa Rakovského o dovolání l. A. F. a 2. V. J., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci z l5.l0.l998, sp.zn. 40 Co 36l/97 , vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp.zn. 8 C l8/92 (žalobců A. F. a V. J. proti žalované akciové společnosti O. Z., zastoupené advokátem, o uzavření dohody o vydání nemovitostí), takto:
Zrušuje se rozsudek Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci z l5.l0.l998, sp.zn. 40 Co 36l/97 , a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení o odvolání, podanému proti rozsudku Okresního soudu v Přerově z 20.l2.l996, čj. 8 C l8/92-l59 .
O d ů v o d n ě n í :
Žalobci se domáhali žalobou, podanou u soudu 28.l.l992 (v průběhu řízení upravovanou), aby žalované akciové společnosti bylo uloženo uzavřít s nimi dohodu o vydání domu čp. 200 s pozemky parc. č. 299 a parc. č. 300 v P. a nahradit jim náklady řízení. Tyto nemovitosti přešly na stát na základě kupní smlouvy původního vlastníka V. J. (zemřelého 4.8.l986), uzavřené s bývalým Městským národním výborem v P. z l5.7.l977. Tato smlouva byla uzavřena, podle názoru žalobců, v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek ve smyslu ustanovení § 6 odst. l písm. g/ zákona č. 87/l99l Sb. Žalovaná akciová společnost byla písemně vyzvána k vydání nemovitostí, ale bezvýsledně. Žalobci uváděli, že jsou oprávněnými osobami podle ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 87/l99l Sb. jako dědici původního vlastníka nemovitostí.
Žalovaná právnická osoba navrhla zamítnutí žaloby, neboť tu nešlo u smlouvy z l5.7.l977 o kupní smlouvu uzavřenou v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Manželé J. měli tehdy sami zájem na prodeji nemovitostí, které byly v nevyhovujícím stavu a oni byli vázáni povinností zaplatit finanční částky stanovené k vyrovnání dědických podílů. Dům čp. 200 v P. byl prodán jako rodinný domek s přiznáním výjimky pro prodej tohoto domu a cena byla dohodnuta částkou 95.475,- Kč, a to na základě nabídky se strany prodávajícího.
Soud prvního stupně vyslechl v řízení původní žalobkyni L. J. a žalobce A. F. a V. J., vyslechl svědky O. J., J. K., J. K., D. O., A. Č., J. K. a L. D., provedl důkaz posudkem znalce z oboru odhadu nemovitostí a konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově z 20.l2.l996, čj. 8 C l8/92-l59 , bylo žalované akciové společnosti uloženo uzavřít se žalobci dohodu o vydání domu čp. 200 v P. s pozemky parc. č. 299 (o výměře 237 m2) a parc. č. 300 (o výměře 532 m2). Žalované akciové společnosti bylo uloženo zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení l.295,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalované akciové společnosti bylo dále uloženo zaplatit na účet Okresního soudu v Přerově 500,- Kč na úhradu soudního poplatku a 7.002,- Kč na náhradu zálohovaných nákladů řízení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že žalobci jsou dědici po původním vlastníku domu čp. 200 v P. V. J., kterému patřily také pozemky parc. č. 229 a 300 v P. V uvedeném domě měl V. J. svou živnost s módním zbožím, která byla pak uzavřena, a V. J. začal pracovat v podniku M. P. V srpnu l975 byl V. J. upozorněn Bytovým podnikem města P., že se uvažuje o vykoupení domu čp. 200 a o jeho zrekonstruování, když V. J. neměl finanční prostředky na opravu domu. Původně bylo V. J. nabízeno za dům l2.500,-Kč, ale když s tím nesouhlasil, byl pak dům oceněn jako rodinný domek a kupní cena byla stanovena částkou 95.472,- Kč. Podle posudku znalce cena uvedeného domu při ocenění jako domu obytného by činila 22.472,- Kč a při ocenění jako domku rodinného by činila 9l.470,- Kč. Nebylo v řízení prokázáno, že by původní vlastník domu V. J. byl povinen finančně se vypořádávat ohledně tohoto domu se svými sourozenci. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že kupní smlouva z l5.7.l977 byla prodávajícím V. J. uzavřena v tísni, když už přípisem z ll.8.l975 byl jako vlastník domu varován, že „v dosavadním stavu nemůže být dům ponechán\". Nebylo v řízení prokázáno, že by prodávající V. J. měl sám zájem na prodeji uvedeného domu; naopak bylo prokázáno, že celý průběh prodeje domu těžce snášel a obával se, že neprodá-li dům dobrovolně, bude mu vyvlastněn. Soud prvního stupně byl i toho názoru, že dům byl prodán za nápadně nevýhodných podmínek; měl za to, že i když byla V. J. přiznána při prodeji domu výjimka a dům byl oceněn jako rodinný domek a nikoli jako obytný dům, šlo tu o výjimku, která tehdy nebyla neobvyklá a navíc při tehdejším ocenění nebyly oceněny vedlejší stavby, porosty a pozemkové úpravy. Ze znaleckého posudku znalce z oboru odhadu nemovitostí dovodil soud prvního stupně, že cena objektu mohla činit l20.663,- Kč a že ve smlouvě z l5.7.l975 sjednaná kupní cena 95.472,- Kč, byla tedy o čtvrtinu nižší. Nápadně nevýhodné podmínky spočívaly pak dále i v následných podmínkách náhradního bydlení, když se rodina prodávajícího musela přestěhovat do bytu o poloviční rozloze, než činil jejich dosavadní byt, k němuž měli navíc k dispozici i zahradu; V. J. ml. pak musel složit částku 32.4l4,- Kč na členský podíl v bytovém družstvu. Z uvedených důvodů proto soud prvního stupně žalobě žalobců vyhověl. Výroky o nákladech řízení byly soudem prvního stupně odůvodněny ustanoveními § l42 odst. l a § l48 odst. l občanského soudního řádu a výrok o soudním poplatku ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/l99l Sb.
O odvolání žalované akciové společnosti proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozsudkem z l5.l0.l998, sp.zn. 40 Co 36l/97 . Rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že žaloba žalobců byla zamítnuta; bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalobcům bylo uloženo, aby zaplatili na účet Okresního soudu v Přerově na náhradu zálohovaných nákladů řízení 7.002,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uváděl především, že v průběhu tohoto řízení zemřela (dne 2l.5.l997) žalobkyně L. J., jejímiž dědici jsou žalobci A. F. a V. J.
Odvolací soud uváděl, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle ustanovení § 3 odst. 4 písm. c/ zákona č. 87/l99l Sb. a že žalovaná akciová společnost je povinnou osobou podle ustanovení § 4 odst. l zákona č. 87/l99l Sb., která ke dni účinnosti uvedeného zákona věci uváděné v žalobě držela. Bylo také odvolacím soudem konstatováno, že žalobci včas uplatnili výzvu k vydání nemovitostí i žalobu u soudu ve smyslu ustanovení § 5 zákona č. 87/l99l Sb.
Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud měl za to, že tu smlouvou z l5.7.l977 nepřešly žalobci uváděné nemovitosti na stát kupní smlouvou, jež by byla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, jak to má na zřeteli ustanovení § 6 odst. l písm. g/ zákona č. 87/l99l Sb. Podle názoru odvolacího soudu ze strany Bytového podniku města P., ani ze strany bývalého Městského národního výboru v P. nebyl žádný nátlak či výhrůžky; prodávající vyslovil s prodejem souhlas a uplatnil své požadavky (aby cena za dům byla stanovena s použitím výjimky jako u rodinného domku a také s nižším stanovením opotřebení domu i to, aby bylo umožněno přestěhování jeho rodiny do bytu prodávajícím požadovaného). Odvolací soud měl za to, že jednání s vlastníkem domu bylo od roku l975 vedeno v bezkonfliktní atmosféře s úmyslem získat nemovitost za současného zachování ekvivalentnosti vzájemných ujednání. Také ohledně žalobci tvrzených nápadně nevýhodných podmínek při uzavírání smlouvy z l5.7.l977 měl odvolací soud za to, že sjednaná kupní cena 95.472,- Kč (s použitím výjimky ve prospěch prodávajícího) svědčí o tom, že při prodeji bylo postupováno v zájmu ekvivalentnosti vzájemných ujednání. Zjištěný rozdíl v ceně smluvené (95.472,- Kč) a v ceně, k níž při svém výpočtu dospěl znalec Ing. J. B. za současného použití výjimky ohledně charakteru stavby, není důkazem o značně nevýhodných podmínkách na straně prodávajícího podle smlouvy z l5.7.l977. Také v otázce náhradního bydlení, navazujícího na prodej domu, odvolací soud zdůrazňoval, že tu byl rodině prodávajícího přidělen byt výslovně vymíněný v předsmluvních podmínkách a že žalobce V. J. ml. se spolu s manželkou již v únoru l977 stali členy stavebního bytového družstva, v srpnu l978 složili předepsaný členský podíl na družstevní byt a na podzim roku l978 se přestěhovali do třípokojového družstevního bytu.
Dospěl proto odvolací soud k výslednému závěru, že v konkrétním případě zákonné předpoklady uplatněného nároku ve smyslu ustanovení § 6 odst. l písm. g/ zákona č. 87/l99l Sb. nebyly zjištěny a proto neshledal žalobu žalobců důvodnou. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně sice správně zjistil skutkový stav, avšak rozhodl na základě právního názoru, s nímž odvolací soud nesouhlasí, a proto byl rozsudek soudu prvního stupně změněn podle ustanovení § 220 odst. l a 2 občanského soudního řádu . Výroky o nákladech řízení byly odvolacím soudem odůvodněny ustanoveními § l42 odst. l, § l48 odst. l, § l50 a § 224 odst. l občanského soudního řádu .
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne l0.2.l999 a dovolání ze strany žalobců bylo u Okresního soudu v Přerově podáno 4.3.l999, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. l občanského soudního řádu .
Ve svém dovolání dovolatelé navrhovali, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Jako dovolací důvod uplatňovali, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 24l odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu ). Dovolatelé vytýkali odvolacímu soudu, že z týchž zjištěných okolností jako soud prvního stupně bez dalšího dokazování vyvodil opačné závěry, pokud jde o splnění zákonných předpokladů uvedených v ustanovení § 6 odst. l písm. g/ zákona č. 87/l99l Sb.
Dovolatelé zdůrazňovali, že na straně prodávajícího V. J. byl při uzavírání kupní smlouvy z l5.7.l977 objektivně existující stav tísně, který byl dán jednak špatnými zkušenostmi s tehdejšími praktikami místních orgánů při zrušení jeho živnosti, při vytváření překážek při obstarání si práce v pracovním poměru i při ovlivňování jeho pracovního zařazení na podřadnou práci s malým finančním ohodnocením, dále při nedůvodném odebrání loveckého lístku a loveckých zbraní, při zábranách v nakládání se svým majetkem, při likvidaci jeho obchodu bez jeho vědomí a souhlasu, při zabraňování v zákrocích proti nepořádkům způsobovaných nájemníkem domu čp. 200 v P., jímž byl tehdejší Č. s. m., a při uplatňování četných naléhavých doporučení ze strany místních funkcionářů, zejména O. H., ředitele Bytového podniku města P., aby nedělal potíže s uvolněním domu a s jeho výkupem s tím, že vše může dopadnout s daleko horšími důsledky, když nedojde k dohodě o prodeji. Dovolatelé poukazovali také na to, že se odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, přiklonil k tvrzení žalované akciové společnosti, že tu dohodnutá kupní cena byla ekvivalentní, i když ze znaleckého posudku vyplynulo, že tato cena byla nižší než cena, kterou bylo možné i tehdy dosáhnout a tento rozdíl činil nejméně 26 % v neprospěch prodávajícího. Nesprávně byla, podle názoru dovolatelů posouzena i situace ohledně náhradního bydlení rodiny prodávajícího po vystěhování se z vlastního domu, v němž mohla celá početná rodina bydlet pohledně ve velkém bytě bez placení nájemného a bez prostorového uskrovňování se, což naopak nastalo při bydlení v poskytnutém náhradním bydlení.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení článku II. odst. l zákona č. 238/l995 Sb., podle něhož ustanovení tohoto zákona, jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/l963 Sb.), platí i na řízení, která byla zahájena před účinností zákona č. 238/l995 Sb. (tj. před l.l.l996; srov. článek V. zákona č. 238/l995 Sb.).
Dovolání tu bylo přípustné podle ustanovení § 238 odst. l písm. a/ občanského soudního řádu , protože směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolatelé vytýkali rozsudku odvolacího soudu jednak, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a jednak že odvolací soud v tomto rozsudku vyvodil z týchž zjištěných okolností jako soud prvního stupně bez dalšího dokazování opačné závěry, pokud šlo o splnění zákonných předpokladů uvedených v ustanovení § 6 odst. l písm. g/ zákona č. 87/l99l Sb.
V daném případě odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, a to, jak uváděl, podle ustanovení § 220 odst. l a 2 občanského soudního řádu , když podle jeho názoru soud prvního stupně „ve věci sice správně zjistil skutkový stav, avšak rozhodl na základě právního názoru, s nímž odvolací soud nesouhlasí\". V odůvodnění svého rozsudku z l5.l0.l998, sp.zn. 40 Co 36l/97 , odvolací soud uváděl svá zjištění, kterými skutkový stav „dále zjistil\", a to zjištění učiněné z podání Bytového podniku města P. z ll.8.l975, adresovaného prodávajícímu V. J., dále z podání téhož podniku z 28.ll.l975, adresovaného bývalému Městskému národnímu výboru v P., také z obsahu spisu Okresního soudu v Přerově, sp.zn. D 90l/97 (o řízení o dědictví po L. J., zemřelé 2l.5.l997), jakož i z výpisu z obchodního rejstříku Krajského obchodního soudu v Brně, z výpisu z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu v P. (z listu vlastnictví č. 52) a z hospodářské smlouvy o převodu správy národního majetku (ohledně majetku uváděného žalobci) ze 4.9.l984, č. 03/7/84/MJ.
Již v rozhodnutí uveřejněném pod č. 64/l966 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů, vydávané dříve Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že chce-li se odvolací soud odchýlit od skutkového zjištění, která učinil soud prvního stupně na základě bezprostředně před ním provedeného důkazu, je nutno, aby svědecké důkazy sám opakoval a zjednal si tak rovnocenný podklad pro jejich případné odlišné hodnocení.
Také v rozhodnutí uveřejněném pod č. 92/l968 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů byl zaujat právní názor, že odvolací soud se nemůže bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění, jež soud prvního stupně čerpal z výpovědí účastníků a svědků, kteří byli slyšeni při jednání. Jestliže o tom uvažuje, musí důkazy přímo provedené soudem prvního stupně opakovat, popřípadě doplnit. To platí v případě výpovědí účastníků a svědků především proto, že při hodnocení těchto důkazů spolupůsobí vedle věcného obsahu výpovědí i další skutečnosti, které - až nejsou bez vlivu na hodnocení - nemohou být vyjádřeny v protokole o jednání.
Z těchto právních závěrů, obsažených v rozhodnutích uveřejněných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, bylo třeba vycházet i v daném případě. Odvolací soud však měl v odvolacím řízení za to, že tu jde o případ, který má na zřeteli ustanovení § 220 odst. l občanského soudního řádu , že totiž soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, ale rozhodl nesprávně v důsledku jen nesprávného právního posouzení věci. V tomto případě však nešlo jen o odlišné právní posouzení správných skutkových zjištění, nýbrž šlo o případ, kdy odvolací soud dospěl k odlišným závěrům o tom, zda tu při uzavírání kupní smlouvy z l5.7.l977 byl či nebyl na straně prodávajícího stav tísně a zda tato smlouva byla či nebyla uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek. V rozhodnutí uveřejněném pod č. 36/l993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, je k výkladu ustanovení § 6 odst. l písm. g/ zákona č. 87/l99l Sb. uváděno, že „tísní se rozumí objektivní hospodářský nebo sociální a někdy i psychický stav\"; o nápadně nevýhodných podmínkách je v tomto rozhodnutí uvedeno, že „musí objektivně existovat v době právního úkonu\". Šlo tu tedy o okolnosti, které mohly být posouzeny jen na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ l53 odst. l občanského soudního řádu ). Proto dospěl-li soud prvního stupně k výslednému závěru, že tu byla dána tíseň i nápadně nevýhodné podmínky, zatím co odvolací soud byl toho názoru, že v tomto konkrétním případě tíseň a nápadně nevýhodné podmínky zjištěny nebyly (jak uvedl na str. l3 v třetím odstavci svého rozsudku z l5.l0.l998), došlo tu k odchýlení se od skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně na základě před ním provedených důkazů, aniž by bylo provedeno opakování důkazů nebo doplnění dokazování, a to jmenovitě o tom, zda tu lze tíseň a nápadně nevýhodné podmínky mít za zjištěné a doložené. V takovém případě zamýšleného odchýlení se od skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně, bylo nutné mít na zřeteli již citované právní závěry, obsažené v rozhodnutích uveřejněných pod č. 64/l966 a pod č. 92/l968 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů, a bylo nutné postupovat podle ustanovení § 220 odst. 2 občanského soudního řádu , popřípadě podle ustanovení § 22l občanského soudního řádu .
Za těchto uvedených okolností nebylo možné v řízení o dovolání přesvědčivě dospět k závěru, že je nedůvodná námitka dovolatelů, že odvolací soud ve svém rozsudku sice uváděl, že vycházel z týchž skutkových zjištění jako soud prvního stupně, ale bez dalšího dokazování vyvodil opačné skutkové závěry, pokud šlo o existenci a splnění zákonných předpokladů uvedených v ustanovení § 6 odst. l písm. g/ zákona č. 87/l99l Sb.
Nemohl proto dovolací soud dospět k jednoznačnému závěru, že je rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním, správné, jak to má na zřeteli ustanovení § 243b odst. l občanského soudního řádu . Shledal totiž ve smyslu ustanovení § 24l odst. 3 písm. b/ občanského soudního řádu , že řízení před odvolacím soudem bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; k této vadě bylo nutné přihlédnout podle ustanovení § 242 odst. 3 občanského soudního řádu .
Přikročil proto dovolací soud ke zrušení rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. l a 5 občanského soudního řádu a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení o odvolání žalované akciové společnosti proti rozsudku Okresního soudu v Přerově z 20.l2.l996, čj. 8 C l8/92-l59 .
V tomto dalším řízení bude rozhodováno i o nákladech řízení dovolacího (§ 243d odst. l, věta třetí, občanského soudního řádu ).
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§ 243d odst. l, věta druhá, občanského soudního řádu ) pro odvolací soud a případně i pro soud prvního stupně, pokud odvolací soud přikročí ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně podle ustanovení § 22l odst. l a 2 občanského soudního řádu .
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu .
V Brně dne 12. října 2000
JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková