Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 837/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 10. 6. 1998 č.j.10 C 55/96-56, kterým tento soud zamítl žalobu o zaplacení 375.543,- Kč.

Odvolací soud uzavřel, že žalobce, který se stal universálním sukcesorem A. H., odvozoval žalobou uplatněný nárok na vydání majetkového podílu podle (dále jen „") nejprve ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 8. 6. 1995 a posléze ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 16. 3. 1998 ( , dále jen „zákon o půdě\"). Postoupením pohledávky podle a násl. obč. zák. se obsah závazku odpovídajícího postupované pohledávce nemění - rozsah a obsah povinností dlužníka zůstává stejný.

V projednávané věci je mezi účastníky nesporné, že A. H. před postoupením majetkového podílu žalobci dne 8. 6. 1995 nepožádala žalovaného o vydání majetkového podílu, tedy nesplnila jeden ze zákonných požadavků předvídaných ustanovením , proto platně postoupila nesplatnou pohledávku, která je podle splatná po sedmi letech od schválení transformačního projektu žalovaného. Chybějící zákonné předpoklady splatnosti, jimiž jsou v projednávané věci žádost o vydání majetkového podílu a provozování zemědělské výroby, nemohou být splněny postupníkem - žalobcem - teprve po jejím převodu (viz rozsudek Nejvyššího soudu R 16/96 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. , publikovaný v soudních rozhledech č. 2/1999). Vycházeje z těchto závěrů, A. H. opětovně, poté co požádala o vydání majetkového podílu, postoupila tutéž pohledávku žalobci smlouvou ze dne 16. 3. 1998. K tomuto postupu soud uzavřel, že tutéž pohledávku nelze převést opakovaně, neboť A. H. jako postupitelka již nebyla věřitelkou z postupované pohledávky, když žalobce v řízení neprokázal a ani jinak nevyšlo najevo, že by předmětnou pohledávku před opakovaným postoupením převedl zpět na svou matku, A. H.

Z uvedeného vyplývá, že žalobci vzniklo na základě cese ze dne 8. 6. 1995 právo domáhat se proti žalovanému vydání majetkového podílu podle , ve znění účinném do 14. 7. 1999, tj. po sedmi letech od schválení . Toto oprávnění zůstalo žalobci zachováno i po novelizaci , avšak citovaná novela přinesla zásadní změnu ve způsobu vypořádání majetkových podílů v transformovaných družstvech, když ve vztahu k osobám oprávněným podle nezakládá proti družstvu nárok na vypořádání v penězích. Proto se žalobce nemůže úspěšně domáhat proti žalovanému peněžitého plnění.

Závěr, že se postavení žalobce, jako postupníka pohledávky, vůči žalovanému řídí, pokud se týká splatnosti postoupené pohledávky, postavením jejího postupitele, považuje odvolací soud se zřetelem na odlišný názor části teoretické fronty, že postupník pohledávky se stává oprávněnou osobu a má stejná práva jako jiné oprávněné osoby, za otázku zásadního právního významu, a proto o ní připustil dovolání.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce, zastoupený advokátem, v otevřené lhůtě dovolání. Co do přípustnosti dovolání odkázal na ustanovení , a , co do důvodů na ustanovení až d)

Dovolatel uvádí, že postoupením pohledávky, spočívající v majetkovém podílu, podle a násl. obč. zák. nemůže být nijak dotčena povinnost družstva postoupený majetkový podíl vydat, a to buď ve lhůtě podle nebo odst. 3 , v závislosti na podmínkách, které jsou v citovaných ustanoveních uvedeny. Postupník nabývá postoupením pohledávky veškerá práva s ní spojená, tedy i právo požádat o vydání majetkového podílu za podmínek , když podle zákona o půdě, má postavení oprávněné osoby, včetně práva požádat o vydání majetkového podílu.

Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, považuje dovolatel závěr soudu, že A. H., když postupovala synovi pohledávku smlouvou ze dne 16. 3. 1998 již neměla pohledávku vůči žalovanému. Z provedeného dokazování je zřejmé, že vůlí A. H. a žalobce bylo postoupit žalobci dosud nesplatnou pohledávku A. H. s tím, že žalobce poté svým úkonem přivodí, že lhůta splatnosti pohledávky začne běžet.

Vadu řízení ve smyslu ustanovení , kterou je možno považovat též za vadu podle , spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud nepostupoval podle ustanovení a nezrušil rozsudek soudu prvního stupně, který nebyl vůbec odůvodněn z pohledu , na kterém založil svůj rozsudek odvolací soud a byl proto z tohoto hlediska nepřezkoumatelný. Přitom odvolací soud rozhodl podle zákona, který byl zrušen ústavním soudem. Tuto vadu klasifikuje dovolatel též jako porušení d.

Dovolání je přípustné podle obch. zák. i podle

Otázku, o které připustil odvolací soud dovolání, totiž zda se postavení postupníka pohledávky na vypořádání majetkového podílu v družstvu, řídí, pokud se týká splatnosti postoupené pohledávky, postavením jejího postupitele, Nejvyšší soud již vyřešil v rozsudku ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. , shodně pak v rozsudku ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. , a to tak, že osoba, která nabyla na základě smlouvy podle postavení oprávněné osoby od osoby, která neprovozovala zemědělskou výrobu, může požadovat vydání majetkového podílu až po sedmi letech od schválení transformačního projektu. Jakýkoli jiný závěr o důsledcích převodu podle , by přímo směřoval k obcházení ustanovení a byl by ve zjevném rozporu s jeho účelem.

Dovolatelem tvrzené nedostatky podle dovolací soud neshledal, když odvolací soud učinil stejné skutkové zjištění, k jakému dospívá dovolatel. Dovolatel sice dovozuje, že závěr soudu, že A. H., když postupovala dovolateli pohledávku smlouvou ze dne 16. 3. 1998 již nebyla věřitelkou této pohledávky, sám však následně tvrdí, že úmyslem A. H. a žalobce bylo postoupit žalobci dosud nesplatnou pohledávku, což také odvolací soud dovodil v odůvodnění svého rozsudku.

Pokud pak jde o námitku, že soud prvního stupně nezkoumal věc podle , na kterém založil odvolací soud své rozhodnutí, dovolací soud uzavřel, že odvolací soud úpravu v uvedeném zákoně pouze obecně konstatoval v tom směru, že žalobce nemůže požadovat po žalovaném po účinnosti tohoto zákona peněžité plnění, své rozhodnutí však na tomto zákoně - zrušeném Ústavním soudem ke dni 7. 1. 2000, nezaložil, když je založil na tom, že pohledávka žalobce vůči žalovanému není dosud dospělá. Z toho pohledu je nedůvodná i námitka dovolatele, že odvolací soud vycházel při svém rozhodování ze zákona, který ústavní soud posléze zrušil. (Tato námitka by však byla nedůvodná i proto, že odvolací soud rozhodoval dříve, než příslušný nález Ústavního soudu nabyl účinnosti.)

Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení zamítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a , neboť ze spisu se nepodává, že by žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, vznikly náklady řízení, o jejichž úhradě by musel soud rozhodnout.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 11. října 2000

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová