Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1745/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 25. 11. 1999 č.j. -32 poté, co připustil změnu návrhu, uložil tehdy žalovanému Zemědělskému podniku R., s. p. povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě za ztrátu na výdělku za měsíce duben 1994 až září 1995 včetně částku 15.165,- Kč s 19 % úrokem od 1. 10. 1995 do zaplacení, pokud se žalobkyně domáhala za uvedené období zaplacení další částky 20.837,- Kč s příslušenstvím a 19 % úroku z 15.165,- Kč od 19. 9. 1995 do 30. 9. 1995, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. 3. 2000 č.j. -51 rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku ve věci samé změnil tak, že žalobu na zaplacení 15.165,- Kč s příslušenstvím zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé zůstal odvoláním nedotčen. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaný není v řízení o nároku žalobkyně na náhradu škody na zdraví pasivně legitimován.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a podává jej z důvodu podle Namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, neboť jeho rozsudek vychází z nesprávného právního názoru, že žalovaný není v této věci pasivně legitimován. Dovolatelka zejména nesouhlasí se závěrem, že delimitace provedená ve S. p. p. je pro daný případ bezvýznamná, neboť podle jejího názoru státní podnik touto delimitací nejen zřídil vnitřní organizační jednotku, nýbrž tuto jednotku pověřil také plněním veškerých pracovněprávních závazků k žalobkyni. Poukazuje na to, že v dané věci nejde dovolatelce pouze o částku 15.165,- Kč, ale i o rentu, při jejímž vyčíslení dochází k překročení zákonem stanovené hranice hodnoty sporu pro podání dovolání. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Zemědělský podnik R., s. p. ve svém vyjádření sdělil, že původně žalovaný Zemědělský podnik R., s. p. zanikl sloučením se Zemědělským podnikem R., s. p. ke dni 10. 5. 2000. Dále vyslovil názor, že dovolání není přípustné, a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.

Jak vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku, Zemědělský podnik R., státní podnik, byl k 10. 5. 2000 vymazán z obchodního rejstříku, přičemž právním důvodem výmazu bylo rozhodnutí ministra zemědělství České republiky č.j. 285/2000-3030 ze dne 22. 2. 2000, kterým byl majetek tohoto státního podniku převeden na Zemědělský podnik R., s. p.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že v dané věci dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Podle ust. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ust.

Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ( ), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ). Podle není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.

V dané věci žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, přičemž předmětem řízení před soudy obou stupňů v napadené části byl nárok žalobkyně proti žalovanému ve výši 15.165,- Kč s příslušenstvím. Protože dovolání směřuje proti výroku rozsudku ve věci samé, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením K námitce dovolatelky, že jde v řízení i o rentu, při jejímž vyčíslení hodnota sporu tuto hranici převyšuje, je třeba uvést, že nárok žalobkyně na placení částky 2.643,- Kč měsíčně od 1. 10. 1995 vždy do 25. dne v měsíci byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 25. 11. 1999 č.j. -31 vyloučen k samostatnému řízení, takže ani rozsudkem odvolacího soudu, jehož přezkoumání se dovolatelka domáhá, ani rozsudkem soudu prvního stupně nebylo o něm rozhodnuto, proto také nemůže být předmětem tohoto dovolacího řízení. Z hlediska přípustnosti dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodující, zda dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20.000,- Kč či nikoliv, a není významnou otázka, zda se mezi účastníky tohoto řízení vedou další soudní spory.

Zbývalo posoudit otázku přípustnosti dovolání z hlediska ust. , tedy zda v řízení došlo k vadám uvedeným v ust. , neboť omezení uvedené v ust. zde neplatí. Dovolatelka netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ust.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně odmítl podle , věty první a , aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání. Vzhledem k tomu, že původně žalovaný zanikl, bylo rozhodnuto ve vztahu k jeho právnímu nástupci.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a , neboť vzhledem k výsledku dovolacího řízení nemá žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 20. září 2000

JUDr. Marta Š k á r o v á , v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová