Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1872/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobců se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 1. 3. 1999 č. j. - 27 zamítl návrh žalobců na přiznání osvobození od soudních poplatků.

Odvolání žalobců proti tomuto usnesení bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 8. 1999 č. j. - 33 odmítnuto podle , neboť bylo podáno opožděně. Městský soud vycházel ze zjištění, že usnesení soudu prvního stupně bylo právnímu zástupci žalobců, který měl procesní plnou moc pro celé řízení, doručeno náhradně ve smyslu ust. dnem uložení písemnosti na poště, t.j. dnem 1. 4. 1999, a odvolání proti usnesení obvodního soudu bylo podáno na poštu dne 23. 4. 1999, zatímco lhůta k podání odvolání plynula marně dnem 16. 4. 1999.

Proti usnesení odvolacího soudu a rovněž soudu prvního stupně podali žalobci dovolání, jímž soudům obou stupňů vytýkají, že jejich rozhodnutí vycházejí z nesprávných a neúplných skutkových zjištění, že spočívají na nesprávném právním posouzení věci, že jim v průběhu řízení byla odňata možnost jednat před soudem a že řízení je postiženo i jinými vadami, neboť bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces. Odvolacímu soudu dále vytýkají, že nevyslovil přípustnost dovolání, neboť napadené usnesení má podle jejich názoru po právním stránce zásadní význam. Poukazují na to, že usnesení soudu prvního stupně obdrželi dne 7. 4. 1999, a proto prvním dnem odvolací lhůty je den následující, tedy 8. 4. 1999. Pokud odvolání proti usnesení obvodního soudu podali na poštu dne 23. 4. 1999, byla patnáctidenní lhůta k podání odvolání zachována. Při případ, že by i dovolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno opožděně, žádají, aby jim zmeškání odvolací lhůty bylo prominuto. Navrhli, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací / a / po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a že je podle přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Podle věta první má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci.

V ustanovení je upraveno náhradní doručování zásilek, které nejsou určeny do vlastních rukou. Podle lze adresátu doručit písemnost v bytě, v sídle (místě podnikání), na pracovišti nebo kdekoli bude zastižen. Podle odst. 2 tohoto ustanovení nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Není-li možno ani takto doručit, uloží se písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy byla uložena, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Podle se odvolání podává do patnácti dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Podle ustanovení lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

Podle odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno opožděně.

Jak vyplývá z obsahu spisu, usnesení soudu prvního stupně bylo právnímu zástupci žalobců doručeno uložením u pošty dne 1. 4. 1999, a to správně ve smyslu ustanovení , neboť nešlo o písemnost, kterou by bylo třeba doručovat do vlastních rukou (, ). Následující den začala běžet zákonná patnáctidenní lhůta k podání odvolání, jež skončila dnem 16. 4. 1999. Okolnost, že - jak vyplývá z připojené doručenky - zástupce žalobců si na poště zásilku vyzvedl až dne 7. 4.1999, a tento den ji žalobcům odevzdal, není rozhodující, neboť lhůta k podání odvolání nepočíná běžet až ode dne, kdy adresát, jemuž bylo doručováno, zásilku obdržel poté, co zásilka byla po marném pokusu o doručení uložena na poště. V tomto směru je názor odvolacího soudu zcela správný a správný je i jeho závěr, že odvolání žalobců, jež bylo podáno k poštovní přepravě dne 23. 4. 1999, bylo podáno až po marném uplynutí zákonné lhůty.

Vady řízení vyjmenované v ustanovení a jiné vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti ( ), byly sice dovolateli tvrzeny, avšak jejich existence se z obsahu spisu nepodává. Jestliže dovolatelé namítají, že jim nesprávným postupem soudu byla odňata možnost jednat před soudem ( ), nelze této jejich námitce přisvědčit, neboť o odmítnutí odvolání ( v daném případě pro opožděnost dle ust. ) není třeba nařizovat jednání ( ).

Pokud pak dovolatelé odvolacímu soudu dále vytýkají, že nevyslovil ve smyslu ust. přípustnost dovolání, nelze ani tuto jejich námitku považovat za důvodnou vzhledem k tomu, že napadené usnesení odvolacího soudu není potvrzujícím rozhodnutím ve věci samé.

O návrhu na prominutí zmeškání odvolací lhůty dovolacímu soudu rozhodovat nepřísluší; o takovémto návrhu by byl oprávněn rozhodnout jen soud prvního stupně, a to za podmínek uvedených v ust.

Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu je správné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle část věty před středníkem a odst. 5 zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, a věty první , neboť žalobci s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemají na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly ( ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 20. září 2000

JUDr. Olga P u š k i n o v á , v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová