Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tz 203/2000

203/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

a za podmínek § 272 tr. ř. rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2, § 270 odst. 1 tr. ř. t a k t o :

Pravomocným usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 2. 2000, č. j. -10, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ve prospěch obviněného.

Toto usnesení se zrušuje. Zrušují se též další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Šumperku se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 23. 2. 2000, č. j. -10, rozhodl Okresní soud v Šumperku podle § 39b odst. 2, 4, 6 tr. zák., že obviněný M. H. se pro zbytek výkonu trestů odnětí svobody „z rozsudků Obvodního soudu Praha 4 ze dne 23. 6. 1994, sp. zn. , Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 1. 1992, sp. zn. , a Městského soudu Praha ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. , přeřazuje do věznice s ostrahou\".

Na tomto usnesení je Okresním soudem v Šumperku vyznačeno, že nabylo právní moci dne 25. 2. 2000. Protože však z protokolu o veřejném zasedání, v němž bylo vyhlášeno, je zřejmé, že mu nebyl přítomen státní zástupce, jemuž byl opis předmětného usnesení doručen 1. 3. 2000, je s přihlédnutím k ustanovení § 137 odst. 1, 4 tr. ř. a § 140 odst. 1 písm. b) bodu aa) tr. ř. zřejmé, že nabylo právní moci až 7. března t. r.

Dne 25. srpna 2000, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení § 272 tr. ř., podal ministr spravedlnosti proti tomuto usnesení v neprospěch obviněného stížnost pro porušení zákona.

Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona především namítl již zmíněné chybné vyznačení právní moci napadeného usnesení. V dalším poukázal na skutečnost, že Okresní soud v Šumperku při svém rozhodování vycházel pouze ze zprávy ředitele Věznice Mírov ze dne 15. 12. 1999 o tom, jaké tresty odnětí svobody obviněný M. H. v té době vykonával. Neopatřil si však trestní spisy o věcech, v nichž byly tyto tresty odnětí svobody uloženy, ani rozhodnutí, jímž měl být určen společný způsob výkonu těchto tří postupně uložených trestů, a to do věznice se zvýšenou ostrahou. Okresní soud si tedy neopatřil základní materiály nezbytné k tomu, aby mohl v posuzované věci zjistit skutkový stav věci a na jeho podkladě správně rozhodnout. Kromě toho se lze důvodně domnívat, že pro rozhodnutí o přeřazení obviněného do věznice s mírnějším režimem není splněna podmínka obsažená v ustanovení § 39b odst. 4 písm. b) tr. zák., totiž, že ve věznici se zvýšenou ostrahou vykonal alespoň jednu třetinu uloženého trestu.

V petitu ministrova mimořádného opravného prostředku bylo proto navrženo, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon, toto usnesení aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil, a dále postupoval podle ustanovení § 270 odst. 1 tr. ř., popř. podle § 271 odst. 1 tr. ř.

Když Nejvyšší soud podle § 267 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení Okresního soudu v Šumperku i řízení, jež mu předcházelo, dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.

Ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona právem vytýká, že ve veřejném zasedání, v němž bylo napadené usnesení vyhlášeno, byl proveden důkaz pouze zprávou ředitele věznice o tom, jaké tresty tam obviněný M. H. vykonává. Takové dokazování je samozřejmě pro svoji nespolehlivost a neprůkaznost naprosto nedostatečné pro zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), který by mohl být spolehlivým podkladem pro správné a spravedlivé rozhodnutí - konkrétně o přeřazení obviněného podle § 39b tr. zák. do věznice s mírnějším režimem. Tato vada dokazování je o to závažnější, že ze vzpomenuté zprávy ředitele věznice ani z napadeného usnesení není patrno, jakým rozhodnutím měl být podle § 320 odst. 3 tr. ř. určen společný způsob výkonu výše zmíněných postupně uložených trestů odnětí svobody. Konečně z napadeného usnesení není rovněž zřejmé, zda za situace, kdy obviněný M. H. měl tyto postupně uložené tresty vykonávat ve věznici se zvýšenou ostrahou, byla splněna podmínka obsažená v ustanovení § 39b odst. 4 písm. b) tr. zák., totiž, že v tomto typu věznice vykonal alespoň jednu třetinu uložených trestů.

Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovit, že napadeným pravomocným usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 2. 2000, č. j. -10, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., tj. v ustanovení o zjišťování skutkového stavu věci a hodnocení provedených důkazů. Porušení zákona bylo vysloveno výlučně ve prospěch obviněného, neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o jeho přeřazení do věznice s mírnějším režimem, aniž by k tomuto rozhodnutí byly soudem opatřeny a provedeny odpovídající důkazy.

V důsledku tohoto výroku Nejvyšší soud dalším výrokem podle § 269 odst. 2 tr. ř. rozhodl, že napadené usnesení se zrušuje. Současně zrušil též další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Posledním výrokem tohoto rozsudku Nejvyššího soudu pak bylo soudu, jenž napadené usnesení vydal (Okresnímu soudu v Šumperku), podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud tedy v dalším řízení znovu rozhodne o návrhu obviněného M. H. o přeřazení do věznice s mírnějším režimem, ovšem ke svému rozhodnutí si opatří a k důkazu provede nejen spisy o odsouzeních jmenovaného, jež přicházejí v úvahu, ale i spis o určení společného způsobu výkonu těchto postupně uložených trestů (§ 320 odst. 3 tr. ř.). Teprve poté bude moci o podaném návrhu spolehlivě rozhodnout. Dlužno poznamenat, že okresní soud bude mít při tomto svém rozhodování na zřeteli i již zmíněné ustanovení § 39b odst. 4 písm. b) tr. zák. o přeřazení odsouzeného, jenž vykonává trest odnětí svobody ve věznici se zvýšenou ostrahou, do věznice s mírnějším režimem.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 20. září 2000

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich F a s t n e r