Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2057/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. prosince 1997, č.j. -28, zamítl žalobu, že žalovaný je povinen poskytnout žalobci přiměřené finanční zadostiučinění za neoprávněné užití a šíření autorského díla sloganu „...\" ve výši 500 000,- Kč. Současně rozhodl o nákladech řízení.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. ledna 2000, č.j. -71, potvrdil rozsudek soudu I. stupně a změnil jen výrok o nákladech řízení. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Stejně jako soud prvního stupně dospěl i odvolací soud k závěru, že žalobce neprokázal své tvrzení o právu uplatnit autorské právo k předmětnému dílu za jeho autory, a proto neprokázal aktivní legitimaci k podání žaloby. Na druhé straně neshledal odvolací soud zcela správné rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení účastníků. Soud prvního stupně postupoval sice správně dle (dále jen ), avšak pochybil při výpočtu výše těchto nákladů. Z tohoto důvodu pak odvolací soud výrok o nákladech řízení změnil.

Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 17. dubna 2000.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, podané k poštovní přepravě 10. května 2000. Z obsahu dovolání vyplývá, že jej žalobce podává do rozhodnutí ve věci samé, přičemž přípustnost dovolání odvíjí z ustanovení Dovolatel uvádí, že soud prvního stupně a po něm soud druhého stupně svým nesprávným postupem odňaly žalobci možnost řádně jednat před soudem, tedy především účastnit se jednání ve věci samé včetně provádění navrhovaných důkazů. Dle dovolatele byl postup obou soudů především v rozporu s ust. , neboť soudy rozhodovaly pouze na základě naprosto nelogicky z kontextu vytržené části provedeného důkazu, výslechu svědka J. D. a dokonce vůbec při tomto rozhodování nevzaly v úvahu další provedené důkazy, t.j. výslech dalších svědků paní J. B. a pana T. S. a neprovedly žalobcem navrhované další důkazy. V závěru dovolání žalobce navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou dvou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Toto dovolání žalobce není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Nejde-li o případ vad řízení uvedených v ustanovení (o čemž bude učiněna zmínka posléze), je třeba v případě, že je dovoláním napadán rozsudek odvolacího soudu, zkoumat otázku přípustnosti dovolání proti takovému rozhodnutí podle ustanovení a a 2 téhož zákona.

V posuzované věci odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé. Odvolacím soudem potvrzenému rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel případný jiný ( a následně zrušený) rozsudek téhož soudu ( ). Soud druhého stupně též ve výroku nevyslovil, že je proti jeho rozsudku dovolání přípustné ( ). Skutečností dále je, že ze spisu nevyplývá, že by žalobce v průběhu odvolacího řízení, ještě před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, ve smyslu ustanovení vůbec navrhl, aby v případě, že rozhodnutí soudu prvního stupně bude potvrzeno, soud druhého stupně vyslovil přípustnost dovolání proti takovému svému rozhodnutí ( ).

Povinností dovolacího soudu je však dále ve smyslu ustanovení zabývat se otázkou, zda dovoláním napadené rozhodnutí nebylo poznamenáno některou z vad uváděných v ustanovení Kromě toho sám dovolatel ve svém dovolání uvádí, že v řízení došlo k vadám uvedeným v , a to konkrétně k vadě vyjádřené v tomto ustanovení pod písm. f), přičemž tuto vadu spatřuje v tom, že soudy obou stupňů odňaly žalobci možnost řádně jednat před soudem, tedy především účastnit se jednání ve věci samé, včetně provádění navrhovaných důkazů. V této souvislosti je nutno uvést, že odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu dává. O vadu, která je z hlediska významná, jde přitom jen tehdy, jestliže postup soudu se projevil v průběhu řízení (tedy nikoliv při rozhodování) a jestliže současně šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy). O takovéto odnětí možnosti jednat před soudem jde např. tehdy, jestliže odvolací soud rozhodl o odvolání bez nařízení jednání, ačkoliv nešlo o případ uvedený v ustanovení , jestliže účastník řízení nebyl přibrán do řízení ( ), jestliže soud věc projednal v rozporu s ustanovením v nepřítomnosti účastníka, jestliže byl účastníku ustanoven podle opatrovník, ačkoliv k tomu nebyly důvody a žádná okolnost nebránila tomu, aby účastník byl předvolán k jednání apod. O takový případ se však nemůže jednat např. tehdy, pokud by účastník soudu případně vytýkal, že soud neprovedl všechny účastníkem navrhované důkazy nebo je dle účastníka špatně hodnotil (viz a ).

Dovolací soud je nucen konstatovat, že z obsahu spisu a ani z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu nezjistil žádnou skutečnost, která by naplňovala předpoklady ustanovení a ani ze spisu se nepodává případná žádná jiná z vad podřaditelných pod další předpoklady obsažené v ustanovení Přípustnost dovolání proti napadenému rozsudku proto není založena ani z tohoto důvodu.

Při uvážení vyloženého je proto nutno shrnout, že je zřejmé, že v posuzovaném případě nebyly naplněny předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení ani podle ustanovení a 2 téhož zákona, přičemž ze spisu nebyl zjištěn ani žádný z případů přípustnosti dovolání podle ustanovení

Protože tedy u dovolání žalobce nebyly dány předpoklady jeho přípustnosti, dovolací soud z těchto důvodů podané dovolání odmítl jako nepřípustné podle věta prvá , ve spojení s , aniž se tak mohl zabývat věcnou správností napadeného rozhodnutí. Rozhodoval přitom aniž nařídil jednání ( věta prvá ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , věta prvá a , když žalobce neměl se svým dovoláním úspěch a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. září 2000

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková