Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 953/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se původně domáhaly „ předání objektů\" postavených na jejich pozemku č. 217 v katastrálním území Z., a zaplacení nájemného z tohoto pozemku. Usnesením ze dne 16.6.1994, čj. -6 soud řízení zastavil v důsledku zpětvzetí žaloby.

Dalším usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 27.12.1996, čj. -23, bylo usnesení o zastavení řízení opraveno tak, že řízení se zastavuje jen ohledně návrhu na zaplacení nájemného. Postup soudu prvního stupně byl odůvodněn tak, že při vyhotovení protokolu o jednání soudu dne 16.6.1994 došlo k nesprávné interpretaci úkonu žalobkyň, a proto soud k jejich návrhu dalšímu usnesením ze dne 4.10.1994 provedl opravu protokolu. V souvislosti s uvedenou opravou protokolu pak vydal shora uvedené opravné usnesení. Návrh na převod budovy byl vyloučen k samostatnému projednání.

Odvolací soud přezkoumal napadené opravné usnesení na základě odvolání žalovaného, který poukazoval na to, že dne 16.6.1994 před zahájením jednání, po krátké poradě mezi žalobkyněmi a jejich právní zástupkyní, tato prohlásila, že žalobkyně berou žalobu zpět. Na to bylo soudkyní vyhlášeno usnesení o zastavení řízení. Tento postup byl zaprotokolován, a po přečtení protokol všichni účastníci vlastnoručně podepsali.

Odvolací soud usnesením ze dne 29.3.1999, čj. -43 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že usnesení z 16.6.1994 se neopravuje. Podle odůvodnění tohoto usnesení okresní soud pochybil již tím, že usnesením ze dne 4.10.1994 opravil znění protokolu ze dne 16.6.1994, neboť šlo o dodatečnou změnu v obsahu protokolu, která je nepřípustná. Protokol o jednání soudu ze dne 16. 6. 1994 obsahuje dispozitivní úkon žalobkyň, kterým vzaly žalobu ve věci samé zpět, nikoli tedy pouze v části, týkající se nájemného. Protokol neobsahuje návrh na jeho doplnění, ani žádné námitky proti jeho znění. Jak vyplývá ze spisu, žalobkyně a jejich právní zástupkyně potvrdily obsah protokolu svými podpisy. Proto odvolací soud změnil opravné usnesení okresního soudu tak, že se usnesení o zastavení řízení neopravuje.

Uvedené rozhodnutí odvolacího soudu bylo napadeno dovoláním žalobkyň, jehož přípustnost opírají o ustanovení a odkazují na dovolací důvody uvedené v , c) a d) Dovolatelky popisují skutkový děj předcházející vydání napadeného usnesení, jak jej vnímaly zejména při jednání dne 16.6.1994 a v souvislosti s opravou protokolu, resp. opravou usnesení o zastavení řízení. Uvádějí, že jejich procesní úkon, spočívající v ústním částečném zpětvzetí návrhu, byl jasný a určitý, a nelze je činit odpovědné za nesprávnou či neúplnou protokolaci, protože ta je věcí soudce. Podle jejich mínění nelze ani jejich podpisy protokolu, v němž je obsaženo usnesení o zastavení řízení, považovat za potvrzení jeho správnosti, neboť v něm není uvedeno, o jaký nárok se jedná, a tak se žalobkyně i jejich právní zástupkyně důvodně domnívaly, že protokol a v něm obsažené usnesení o zastavení řízení se týká pouze nároku na zaplacení nájemného. S ohledem na shora uvedené skutečnosti se domnívají, že řízení je stiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí odvolacího soudu; tato vada spočívá v tom, že ačkoli bylo řízení zastaveno jen zčásti a bylo dokonce soudem prvního stupně ukončeno vydáním rozsudku, odvolací soud „zcela zmatečně po vydání rozsudku a více než dva roky po předmětném jednání vydal usnesení o úplném zastavení řízení\". Dovolatelky mají také zato, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, protože odvolací soud vůbec nepřihlédl k „vyjádření\" soud-kyně soudu prvního stupně; samy je považují za nejdůležitější důkazní prostředek. Dle žalobkyň rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; poukazují přitom na předchozí argumentaci a na skutečnost, že není možné, aby soudce projednal a rozhodl věc, která by byla jeho vlastním předchozím usnesením skončena. Konečně vyjadřují domněnku, že na rozhodnutí o tomto dovolání je závislý výrok rozsudku ze dne 14.12.1995, dovoláním nedotčený, a proto předpokládají, že dovolací soud ve smyslu nebude vázán pouze rozsahem dovolacích návrhů. Současně poukazují na d, k jehož porušení by došlo, kdyby usnesení napadené dovoláním nebylo zrušeno. Navrhují zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání žalobkyň nevyjádřil.

Dovolání splňuje náležitosti stanovené v a je přípustné podle , protože usnesení soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem změněno. Vady řízení způsobující jeho zmatečnost, jak jsou uvedeny v , nebyly dovolacím soudem zjištěny a žalobkyně je ani nenamítaly.

Dovolací soud přezkoumal usnesení odvolacího soudu z hlediska jeho právního závěru, že okresní soud především pochybil, pokud k návrhu žalobkyň usnesením opravil znění protokolu, neboť šlo o dodatečnou změnu jeho obsahu; tento závěr považuje dovolací soud za správný. Protokol, obsahující dispoziční úkon žalobkyň ( ), byl hlasitě diktován přítomné zapisovatelce a později i stvrzen podpisy účastníků a jejich právních zástupců. Protokol o jednání soudu má povahu veřejnéy, která potvrzuje pravdivost toho, co je v ní uvedeno, pokud není dokázán opak. Z povahy dispozičních úkonů účastníků pak vyplývá, že jsou pro účastníka závazné; je nepřípustné, aby projevený dispoziční úkon účastníka řízení byl později jím samým měněn poté, kdy na jeho základě byl soud povinen, v souladu s ustanovením , věta druhá , řízení zastavit. Jak dále vyplývá z předmětného protokolu, účastníci nežádali doručení usnesení o zastavení řízení, vzdali se i práva na odvolání proti němu, a protokol potvrdili účastníci a jejich právní zástupci svými podpisy. Odůvodnění opravného usnesení, podle něhož došlo k chybě v protokolaci dispozičního úkonu účastnic, nemá tedy oporu v obsahu protokolu jako veřejnéy ve smyslu ustanovení

V daném případě byl okresní soud svým usnesením, jakmile je vyhlásil, vázán ( ), neboť usnesení o zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu podle není usnesením, jímž se upravuje vedení řízení. Není rovněž přípustné, aby soud měnil obsah výroku usnesení vydáním opravného usnesení ve smyslu ustanovení 167 odst. 2, ; dovolací soud má zato, že na uvedený případ tato ustanovení nedopadají; nešlo totiž o zřejmou nesprávnost či chybu, jak má na mysli zákon v citovaných ustanoveních.

Pokud žalobkyně v dovolání tvrdí, že postupem odvolacího soudu byla způsobena vada řízení, když při svém rozhodování vycházel ze skutečnosti, že řízení bylo zastaveno v celém rozsahu, nikoli jen částečně, dovolací soud tento názor nesdílí. Přiklání se naopak k názoru odvolacího soudu, podle něhož ze spisu, resp. protokolu o jednání, zcela zřetelně vyplývá, že před jednáním ve věci samé vzaly žalobkyně návrh zpět a soud na to prohlásil usnesení o zastavení řízení. Postup odvolacího soudu neshledal proto dovolací soud vadným; navíc rozhodnutí soudu ani nelze považovat za jeho postup,a i z tohoto hlediska by nebylo možno dovodit vadu řízení ve smyslu ustanovení

Ze všech výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že dovolání není důvodné z žádného uplatněného dovolacího důvodu, a rozhodnutí odvolacího soudu shledal správným; nezbylo pak než dovolání podle ustanovení , věta před středníkem zamítnout.

Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalovanému, který by případně měl právo na jejich náhradu, prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly( , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne l2. září 2000

JUDr. Ema B a r e š o v á , v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková