Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tvo 106/2000

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 2000 č. j. byla podle § 71 odst. 3 tr. řádu prodloužena vazba obžalovaného R. S. J. nad dva roky a to do 8. listopadu 2000.

Proti tomuto usnesení podal obžalovaný v zákonné lhůtě stížnost. V jejím písemném vyhotovení nesouhlasí s prodloužením vazby nad dva roky a rozhodnutí vrchního soudu považuje za nezákonné. Namítá, že průtahy v řízení nezpůsobil, přičemž v této souvislosti poukazuje na postup krajského soudu v případě rozhodnutí o jeho žádosti o propuštění z vazby. Má za to, že v jeho případě nebyly správně posouzeny důvody trvání vazby a proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a propustil jej z vazby na svobodu.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že podaná stížnost není důvodná. Vrchní soud v Praze rozhodl správně jak v otázce existence vazebních důvodů, tak ohledně podmínek stanovených pro prodloužení vazby na dobu přesahující dva roky.

Obžalovaný R. S. J. byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře, sp. zn. ze dne 9. 9. 1998, a to z důvodů uvedených v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu. Na podkladě usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 9. 1998 sp. zn. byly vazební důvody korigovány a důvod koluzní vazby podle § 67 odst. 1 písm. b) tr. řádu byl vypuštěn. Doba vazby byla v průběhu přípravného řízení prodlužována a v dosavadním řízení bylo rozhodováno o žádostech obžalovaného o propuštění z vazby.

Z přiloženého spisového materiálu dále Nejvyšší soud zjistil, že obžalovaný R. S. J. byl dosud nepravomocným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2000 spolu s dalšími spoluobžalovanými uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona dílem dokonaného a dílem ve stádiu přípravy podle § 7 odst. 1 tr. zákona spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona. Za to byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl uložen i trest propadnutí věci. Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obžalovaný spolu s dalšími celkem v sedmi případech provedli přepadení poštovních úřadů na různých místech Středních Čech, přičemž obžalovaný R. S. J. měl způsobit škodu ve výši 540.719,- Kč. Dále obžalovaný spolu s dalšími obhlíželi poštovní úřad ve V. v úmyslu provést přepadení tohoto poštovního úřadu, v čemž jim však zabránily objektivní, na jejich vůli nezávislé, okolnosti. Proti tomuto rozsudku byly podány řádné opravné prostředky a věc se nachází ve stadiu kompletace doručenek tak, aby mohla být předložena odvolacímu soudu. Současně s rozhodnutím soudu prvního stupně obžalovaný podal žádost o propuštění z vazby. Tato žádost mu byla zamítnuta.

V souvislosti s předložením stížnosti obžalovaného do zamítavého rozhodnutí soudu odvolacímu, podal předseda senátu Krajského soudu v Praze s ohledem na dobu vazby obžalovaného návrh na prodloužení vazby nad dva roky, a to do 8. listopadu 2000. Tomuto návrhu bylo vyhověno usnesením, proti němuž směřuje projednávaná stížnost obžalovaného R. S. J.

Pokud jde o správnost výroku napadeného rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo, Nejvyšší soud především zjistil, že návrh předsedy senátu Krajského soudu v Praze na prodloužení vazby byl Vrchnímu soudu v Praze předložen včas, při zachování lhůty uvedené v ustanovení § 71 odst. 6 tr. řádu. S postupem tohoto soudu lze rovněž souhlasit, pokud se u obžalovaného R. S. J. zabýval nejdříve existencí důvodů vazby podle § 61 odst. 1 písm. a), c) tr. řádu, které jsou předpokladem pro možnost dalšího prodloužení vazební lhůty. Vrchnímu soudu nelze vytknout, jestliže důvody vazby u obžalovaného nadále shledává. Nejvyšší soud má zato, že u obžalovaného jsou dány skutečnosti, které odůvodňují jak obavu z možnosti útěku nebo skrývání se a z vyhýbání se trestnímu stíhání nebo trestu, tak i obavu z pokračování v trestné činnosti. Protože vrchní soud v napadeném rozhodnutí uvádí, z jakých okolností obavy v uvedených směrech dovozuje, pokládá i Nejvyšší soud závěr o existenci důvodů vazby u obžalovaného J. za správný, dostatečně odůvodněný a nepovažuje za nutné na něm cokoli měnit. Pokud jde o důvod vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že obžalovanému byl uložen (dosud nepravomocně) citelný trest odnětí svobody za závažný úmyslný trestný čin a spolu s okolnostmi, charakterizujícími osobu obžalovaného, je i nadále obava z případného útěku nebo skrývání se dostatečně reálná. K důvodu vazby podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. řádu je třeba poznamenat, že trestná činnost, pro kterou je obžalovaný stíhán, měla spočívat v sedmi dílčích útocích v poměrně delším časovém období. Námitkám obžalovaného R. S. J. v podané stížnosti nelze v těchto směrech přisvědčit též proto, že existence důvodů vazby není podmíněna důkazy potvrzujícími počínání obžalovaného způsobem předpokládaným v § 67 odst. 1 písm.a), c) tr. řádu, ale lze je opírat o opodstatněné obavy z možnosti takového jednání, v jehož uskutečnění mu má právě vazba zabránit. Nejvyšší soud tím nijak nepředjímá rozhodnutí o vině a trestu, které musí učinit odvolací soud bez ohledu na skutečnost, zda se obžalovaný ve vazbě nachází či nikoli. K prodloužení vazby postačuje důvodné podezření z toho, že se trestného činu dopustil, což dosud nebylo vyvráceno.

Nejvyšší soud nespatřuje pochybení napadeného rozhodnutí ani v tom, jestliže vrchní soud dovodil a odůvodnil splnění podmínek pro prodloužení vazby, vyplývajících z ustanovení § 71 odst. 3 tr. řádu. Pokud trestní stíhání obžalovaného R. S. J. a dalších osob nebylo skončeno v rámci vazební doby dvou let, nestalo se tak z důvodů, které mohou mít povahu neodůvodněných průtahů. Aniž by Nejvyšší soud předjímal celkové hodnocení správnosti dosavadního řízení ještě před jeho pravomocným skončením, pro účely rozhodnutí o prodloužení vazby lze konstatovat, že v postupu soudu prvního stupně ani v přípravném řízení se nevyskytly takové nedostatky, které by mohly mít negativní vliv na délku vazby. Nelze v této souvislosti přehlédnout, že jde o věc rozsáhlou a důkazně poměrně složitou a je i v zájmu obžalovaného, aby byla dostatečně objasněna ze všech hledisek potřebných pro spravedlivé rozhodnutí, včetně posouzení jeho obhajoby. Jak se podává ze spisového materiálu, téměř rok a půl byla věc důkazně dokumentována v přípravném řízení, přičemž je i patrná snaha soudu prvního stupně věc byť nepravomocně co nejdříve ukončit. Z uvedeného vyplývá, že pro obtížnost věci nebylo možné trestní stíhání skončit v dosud stanovené lhůtě, proto bylo na místě její prodloužení nad 2 roky.

S napadeným rozhodnutím se lze ztotožnit, i pokud jde o další podmínku, která předpokládá, že propuštěním obžalovaného na svobodu bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení. Jak již bylo uvedeno, u obžalovaného R. S. J. shledal vrchní soud důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm.a), c) tr. řádu, jejichž kumulace takovou obavu odůvodňuje. Vzhledem k okolnostem projednávané trestné činnosti, zejména způsobu, jakým měla být provedena, a následku, který tím měl vzniknout, je zřejmé, že další trvání vazby obžalovaného je nezbytné též ke splnění účelu trestního řízení podle § 1 odst. 1 tr. řádu, protože to vyžaduje zájem na náležitém zjištění trestného činu, na potrestání jeho pachatele a na předcházení trestné činnosti. Dosažení tohoto účelu by nebylo možné bez přítomnosti obžalovaného, resp. za situace, pokud by mohl dále pokračovat v trestné činnosti.

Napadenému rozhodnutí konečně nelze nic vytknout, ani pokud jde o dobu, na kterou vrchní soud vazbu obžalovaného R. S. J. prodloužil. Bylo důvodně zohledněno, že věc bude projednávána v odvolacím řízení, přičemž charakter a složitost věci vyžadují, aby měl odvolací soud dostatečný časový prostor k náležité přípravě a provedení odvolacího řízení. Doba do 8. 11. 2000 je skutečně jen nezbytně nutná a zcela přiměřená uvedeným požadavkům.

Proto Nejvyšší soud stížnost obžalovaného R. S. J. jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl, když v napadeném rozhodnutí ani v řízení, které mu předcházelo, nebyly shledány žádné nedostatky.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 7. září 2000

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h