Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 158/2000

158/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 6. září 2000 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. Ž., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 3. 1999, sp. zn. , v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. t a k t o :

Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 3. 1999, sp. zn. , b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř. a v řízení mu předcházejícím v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 a § 211 odst. 2 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného J. Ž.

Napadené usnesení s e z r u š u j e . Zrušuje se též rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. , v odsuzující části, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Hradci Králové s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. , byl obviněný J. Ž. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. (bod I výroku rozsudku) a za tento trestný čin a dále za trestné činy podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2, § 257 odst. 1 a § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Jičíně, sp. zn. , ze dne 17. 6. 1997 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. , ze dne 9. 10. 1997 mu byl podle § 248 odst. 3 tr. zák. za použití ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit majiteli firmy S., s. r. o., H. K., Ing. S. S., škodu ve výši 212 484,20 Kč a firmě CCS, s. r. o., Ch. 5, P. 8 škodu ve výši 32 970,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený Ing. S. S. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jičíně, sp. zn. , ze dne 17. 6. 1997 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. , ze dne 9. 10. 1997 a všechna rozhodnutí obsahově na tento výrok navazující, pokud jeho zrušením pozbyla podkladu.

Trestné činnosti pod bodem I výroku citovaného rozsudku se obviněný J. Ž. měl dopustit tak, že v době od 1. 7. 1994 do 4. 7. 1994 v N. B., J., M. B., R., B. n. J., P., M., T., H., L., Č. L., B. p. B., V., Č. L., Ú. n. O., R. n. K., N. M. n. M. a D. K. n. L. za použití univerzální platební karty CCS, která mu byla na základě dohody o hmotné odpovědnosti svěřena jako řidiči firmy S., s. r. o., H. K., postupně sám nebo prostřednictvím nezjištěných osob fakticky nebo fiktivně odebral pro svou potřebu pohonné hmoty a maziva a způsobil tak firmě S., s. r. o., Z. 898, H: K. škodu ve výši 212 484,90 Kč a firmě CCS, s. r. o., Ch. 8, P. 8 škodu ve výši 40 820,- Kč. tejným rozsudkem v části pod bodem II výroku rozsudku byli obviněný J. Ž. a obviněný P. U. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěni v plném rozsahu obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.

Na základě odvolání obviněného J. Ž. do odsuzujícího výroku pod bodem I rozsudku ve věci jednal Krajský soud v Hradci Králové, který usnesením ze dne 8. 3. 1999, sp. zn. , odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. Ž. Vytkl v ní porušení zákona v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6, § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř.

Ve stížnosti pro porušení zákona poukázal ministr spravedlnosti mimo jiné na to, že za usvědčující důkazy byly vzaty obsahy zápisů o výpovědích sepsaných se svědky J., K. a S. pořízené před sdělením obvinění J. Ž. pro výše uvedenou trestnou činnost. Takový postup je zcela nepřijatelný, neboť minimálně v době, kdy policejní orgány prováděly poznávací řízení formou fotorekognice se svědky J. a S., byly již známy skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu obviněným J. Ž., kterému tedy mělo být sděleno obvinění. Nemohlo proto jít o neodkladné úkony. Z těchto důkazů nebylo možno vycházet i proto, že J., K. a S. nebyli poučení jako svědci podle § 101 tr. ř.

V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení stejně jako rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. , v odsuzující části a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. z podnětu této stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen byl.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu.

Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle § 254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku, proti nimž může odvolatel podat odvolání, i správnost postupu řízení, které předcházelo rozsudku, přihlížeje přitom i k vadám, které nebyly odvoláním vytýkány.

Podle § 256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.

Podle § 211 odst. 2 písm. b) tr. ř. protokol o výpovědi svědka se při hlavním líčení přečte tehdy, byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona a taková osoba se odchyluje v podstatných bodech od své dřívější výpovědi.

Především je třeba přisvědčit názoru vysloveném ve stížnosti pro porušení zákona, že soudy obou stupňů pochybily, pokud za usvědčující důkazy o vině obviněného J. Ž. trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. považovaly v odůvodnění svých rozhodnutí zápisy o výpovědích J. J., J. K. a K. S. Tyto zápisy o výpovědích byly s J., K. a S. pořízeny před sdělením obvinění J. Ž. a neobsahují poučení svědků podle § 100 a § 101 tr. ř. Tito pozdější svědci v nich na základě předložených fotografií poznali obviněného J. Ž. jako osobu, který u nich na předmětnou platební kartu CCS v kritické době odebrala pohonné hmoty či maziva. Uvedené zápisy o výpovědích byly při hlavním líčení svědkům J., S. a K. přečteny a ti prohlásili, že z fotografií předložených jim policisty obviněného J. Ž. poznali, nyní by ho již nepoznali.

Je nutno zdůraznit, že podle § 160 odst. 2 tr. ř. neodkladné nebo neopakovatelné úkony může vyšetřovatel provádět před sdělením obvinění pouze způsobem uvedeným v hlavě čtvrté a páté trestního řádu. V případě výslechu svědka tedy v souladu s ustanoveními § 97 až § 104 tr. ř. Pouze takto provedenou výpověď svědka lze pak při hlavním líčení přečíst podle § 211 odst. 2, odst. 3 tr. ř. Rekognice je zařazena do hlavy páté trestního řádu a je upravena v § 93 odst. 2 tr. ř., § 103 tr. ř. odkazuje na toto ustanovení, jestliže je poznávací osobou nikoliv obviněný, ale svědek.

Z výše podaného je zřejmé, že soud I. stupně při hlavním líčení nemohl podle § 211 odst. 2 písm. b) tr. ř. číst svědkům J. J., J. K. a K. S. zápisy o jejich výpovědích pořízené v době před sdělením obvinění J. Ž. a neobsahující poučení svědků podle § 100, § 101 tr. ř.

V neposlední řadě Nejvyšší soud upozorňuje na to, že nutnost provedení neodkladného úkonu v přípravném řízení podle § 160 odst. 4 tr. ř. neznamená, že je tento důkaz možné provést před sdělením obvinění, jestliže je osoba, která má být obviněna, známa, a sdělit jí obvinění je možné (§ 160 odst. 1, 2 tr. ř.). Musí však být dostatečně odůvodněn závěr, že trestný čin spáchala určitá osoba. I k prověření dostatečné odůvodněnosti takového závěru je možné provádět neodkladné úkony, přičemž je však nezbytné vždy pečlivě vážit hranici náležité odůvodněnosti takového závěru. V daném případě pouze v časovém pořadí první výpověď svědka spojená s rekognicí a poznáním J. Ž. jako osoby, která v kritické době na předmětnou platební kartu CCS odebrala zboží, by mohla být považována za neodkladný úkon podle § 160 odst. 4 tr. ř.

Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 a § 211 odst. 2 písm. b) tr. ř., neboť Okresní soud v Hradci Králové chybně při hlavním líčení přečetl shora popsané zápisy o výpovědích, tyto hodnotil v neprospěch obviněného J. Ž. a vycházel z nich při zjišťování skutkového stavu věci. Odvolací soud porušil ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. a § 256 tr. ř., neboť řádně nesplnil svou přezkumnou povinnost a pochybení soudu I. stupně nenapravil, nýbrž důvodně podané odvolání zamítl. Zákon byl porušen v neprospěch obviněného J. Ž.

Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové v odsuzující části, stejně jako další obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž bude vázán právními názory, které shora vyslovil Nejvyšší soud.

Jelikož Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. září 2000

Předseda senátu:

JUDr. J. P.