Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tvo 103/2000

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 2000, sp. zn. byla podle § 71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného J. M. do 31. 12. 2000, neboť jsou dány důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř.

Proti tomuto usnesení podal obžalovaný J. M. prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě stížnost. Namítá, že nejsou splněny zákonné podmínky pro prodloužení vazby nad lhůtu stanovenou v § 71 odst. 3 tr. ř. Předně nesouhlasí s tím, že trestní stíhání nebylo možné ve stanovené lhůtě skončit pro obtížnost věci. V této souvislosti poukazuje na časové souvislosti ohledně podání obžaloby, nařízení hlavního líčení a důvody jeho odročování. Zdůrazňuje, že se sice jedná o věc, která je poměrně složitá, avšak se nevymyká charakteru a rozsahu věcí běžně projednávanými krajskými soudy v prvním stupni. Devět dnů, po které celkem probíhalo hlavní líčení, by mělo být dostačující pro projednání a skončení věci. Obžalovaný dále uvádí, že nelze akceptovat názor vrchního soudu, pokud jiné závažné důvody ve smyslu § 71 odst. 3 tr. ř. spatřoval v opatřování dalších listinných důkazů, v nekázni svědků a v onemocnění obhájkyně. Konstatuje, že sám jednání soudu nezdržoval. Obžalovaný rovněž nesouhlasí s rozšířením vazebního důvodu o ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Samotná hrozba výší trestu nemůže odůvodňovat existenci tohoto důvodu vazby. Nebyly shledány žádné konkrétní skutečnosti, vztahující se k jeho osobě a způsobu života, které by odůvodňovaly obavu, že v případě propuštění na svobodu uprchne nebo se bude skrývat, aby se trestnímu stíhání vyhnul a tak ohrozil nebo zmařil dosažení účelu trestního řízení. Závěrem stížnosti obžalovaný navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a byl zamítnut návrh předsedkyně senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci na prodloužení vazby u jeho osoby.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnost obžalovaného není důvodná.

Z předloženého trestního spisu Nejvyšší soud předně zjistil, že návrh na prodloužení vazby obžalovaného byl vrchnímu soudu doručen dne 28. 7. 2000, t. j. při zachování patnáctidenní lhůty uvedené v § 71 odst. 6 věta první tr. ř., neboť dvouletá lhůta trvání vazby podle § 71 odst. 3 věta první tr. ř. skončí dnem 9. 9. 2000. Návrh podala předsedkyně senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, tedy osoba k tomu oprávněná podle § 71 odst. 5 tr. ř.

Obžalovaný J. M. byl vzat do vazby usnesením soudce Okresního soudu v Liberci ze dne 11. 9. 1998, sp. zn. ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 9. 10. 1998, sp. zn. z důvodů § 67 písm. b), c) tr. ř. (v tehdy platném znění), přičemž k omezení jeho osobní svobody zadržením došlo dne 9. 9. 1998 v 12,50 hod. V průběhu trestního stíhání zanikl u obžalovaného koluzní důvod vazby, jak vyplývá z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 11. 1. 2000, sp. zn. .

Krajský státní zástupce v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci podal dne 8. 9. 1999 na J. M. obžalobu pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle , 3 tr. zák., spáchaný dílem ve stádiu pokusu podle tr. zák. a pro trestný čin zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence podle tr. zák., vše ve znění Předsedkyně senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci po prostudování trestního spisu nařídila dne 8. 12. 1999 ve věci hlavní líčení na dny 21. 2. - 24. 2. 2000, kdy byl proveden výslech obžalovaného, svědků a byly provedeny i jiné důkazy. Z důvodu neúčasti některých svědků a potřeby opatřit další listinné důkazy bylo hlavní líčení několikrát odročeno, přičemž v jednání bylo pokračováno ve dnech 19. 4. - 20. 4. 2000, 13. 6. - 14. 6. 2000 a 19. 7. - 20. 7. 2000. V posledně uvedeném termínu nemohlo být hlavní líčení konáno z důvodu onemocnění obhájkyně obžalovaného JUDr. A. S. V odročeném hlavním líčení bude pokračováno ve dnech 19. 9. - 20. 9. 2000.

V napadeném usnesení vrchní soud správně konstatoval, že u obžalovaného J. M. jsou i v současnosti dány důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř. Lze připomenout, že obžalovaný je stíhán pro rozsáhlou trestnou činnost, které se měl dopouštět po dobu jednoho a půl roku řadou dílčích útoků a různým způsobem jednání. V tomto období neměl jiný zdroj obživy. Tyto konkrétní skutečnosti odůvodňují obavu, že v případě propuštění obžalovaného z vazby na svobodu by v trestné činnosti pokračoval. V tomto směru ani stížnost napadenému usnesení nic nevytýká.

Vrchní soud v Praze také u obžalovaného J. M. oprávněně shledal důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Obžalovaný je stíhán pro velmi závažnou úmyslnou trestnou činnost, kdy rozsáhlým jednáním podvodného charakteru měl způsobit škodu nejméně 3 603 288,- Kč, přičemž hrozil i vznik škody ve výši 14 428 784,- Kč. Pokud bude uznán vinným a odsouzen, tak mu hrozí podle tr. zák., ve znění , uložení vysokého trestu. Tyto konkrétní skutečnosti odůvodňují obavu, že v případě propuštění na svobodu obžalovaný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul.

Nejvyšší soud nespatřuje pochybení napadeného usnesení ani v tom, když vrchní soud dovodil a odůvodnil splnění podmínek pro prodloužení vazby vyplývajících z ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř. Pokud trestní stíhání obžalovaného J. M. nebylo skončeno v rámci dvouleté zákonné vazební lhůty, stalo se tak zejména z důvodu obtížnosti věci. Ta vyplývá nejen z rozsahu spisového materiálu, ale především z potřeby provést u hlavního líčení řadu důkazů, zejména výslechy svědků. Je skutečností, že se nepodařilo zajistit účast všech předvolaných svědků u hlavního líčení, např. z důvodu jejich nemoci, nemožnosti jim předvolání doručit, nedostavení se bez omluvy a pod. Předsedkyně senátu přitom použila k zajištění účasti některých svědků i tak důrazné prostředky jakými jsou pořádková pokuta a předvedení. Určitý průtah v řízení byl způsoben i onemocněním obhájkyně obžalovaného. Naproti tomu Nejvyšší soud neshledal u soudních orgánů takové okolnosti, které by bylo možno označit jako nedůvodné průtahy v řízení.

V případě propuštění obžalovaného na svobodu rovněž hrozí ve smyslu § 71 odst. 3 věta druhá tr. ř., že bude zmařeno nebo alespoň podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení (§ 1 odst. 1 tr. ř.). Vzhledem k povaze projednávané trestné činnosti a způsobu, jakým měla být spáchána, je zřejmé, že další trvání vazby obžalovaného je nezbytné, protože z hlediska § 1 odst. 1 tr. ř. to vyžaduje zájem na náležitém zjištění trestného činu, na potrestání jeho pachatele a na předcházení a zamezování trestné činnosti.

Také dobu, na kterou vrchní soud vazbu obžalovaného J. M. prodloužil, lze označit jako přiměřenou a jen nezbytně nutnou k tomu, aby krajský soud mohl dokončit dokazování u hlavního líčení a učinit ve věci meritorní rozhodnutí.

Protože se Nejvyšší soud neztotožnil s námitkami obžalovaného J. M. a shledal výrok napadeného usnesení správným jak z hlediska existujících zákonných důvodů vazby i zákonných důvodů pro její prodloužení (viz výše), tak musel stížnost jmenovaného podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítnout.

Závěrem je nutno konstatovat, že Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci by měl, při respektování všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu, zejména organizačně urychlit řízení tak, aby mohl učinit meritorní rozhodnutí ve věci v co nejkratší době.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 6. září 2000

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k